5 Ads 16/2003 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 2/2020- 38 - text pokračování 10 33 Ad 2/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Z. T., IČ X, se sídlem X zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2019, č.j. X t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2019, č.j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4719 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno. I. Vymezení věci 1. Žalobkyně brojila žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2019 (vypraveno dne 25. 11. 2019), č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly opětovně zamítnuty námitky žalobkyně ze dne 13. 11. 2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2014, č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu pana O. F. (nar. dne X) a zemřelého dne X, a to za dobu od 15. 3. 2011 do 6. 8. 2012 ve výši 133 993 Kč. 2. Napadené rozhodnutí žalované bylo vydáno poté, co její prvotní rozhodnutí o námitkách dne 25. 2. 2015, č.j. X bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2016, č.j. X, jímž byla věc žalované vrácena k dalšímu řízení. Žaloba proti v pořadí druhému rozhodnutí o námitkách ze dne 23. 9. 2016, č.j. X byla zamítnuta druhým rozsudkem Krajského soudu ve Brně (dále také jen „krajský soud“) ze dne 30. 1. 2018, č.j. X. 3. Ke kasační stížnosti žalobkyně však bylo druhé rozhodnutí žalované o námitkách zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu 14. 11. 2018, č.j. X (dále jen „zrušující rozsudek“) včetně druhého zamítavého rozsudku zdejšího soudu. Věc byla Nejvyšším správním soudem vrácena žalované k dalšímu řízení, v němž bylo vydáno předmětné napadené rozhodnutí, jak bylo uvedeno. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaná v nyní napadeném rozhodnutí realizovala názor Nejvyššího správního soudu obsažený ve zrušujícím rozsudku, tedy se snažila zkoumat skutečný stav poměrů v rodině, aby postavila najisto, zda zaměstnavatel věděl o tom, že pan O. F. pobírá starobní důchod. Dále žalovaná provedla zjišťování sociálních a majetkových poměrů p. O. F.. 5. Z. F. (jednatel žalobkyně) a jeho otec neměli společné bydliště, přesto žalovaná má za to, že pan Z. F. musel vědět, že jeho otec je poživatelem starobního důchodu, další indicií je znalost detailů o dědickém řízení po panu O. F. 6. Žalovaná považuje za důležitou vazbu alimentační (vyživovací) povinnosti mezi zemřelým zaměstnancem a jeho synem. Žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně prostřednictvím svého jednatele vzhledem ke svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že jeho zaměstnanec (otec) pobírá starobní důchod. 7. Podle názoru žalované také jednatel žalobkyně byl povinen znát a zjišťovat majetkové poměry svého otce (ex lege), neboť to plyne ze zákonné vyživovací povinnosti mezi synem a otcem (tzn. dětmi a rodiči). Odkázala v tomto ohledu na výklad ustanovení § 910 odst. 1 a § 915 odst. 2 nového občanského zákoníku, jakož i „starý“ zákon o rodině č. 94/1963 Sb. Žalobkyně tedy vzhledem ke svým osobním poměrům (její jednatel je synem poživatele důchodu a zároveň jejího zaměstnance) měla a mohla vědět, že její zaměstnanec pobírá starobní důchod. 8. Žalovaná tak uzavřela, že jednatel žalobkyně věděl o tom, že jeho otec je poživatelem starobního důchodu podle ustanovení § 31 ZDP, neboť pouhý příjem ze zaměstnání by nepostačoval k pokrytí jeho životních potřeb. Žalobkyně tak porušila povinnost vyplývající z ustanovení § 41 zákona č. 582/1991 Sb., pokud nenahlásila tuto skutečnost plátci starobního důchodu (žalované). 9. Vzhledem k uvedeným důvodům žalovaná opětovně námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí o uložení povinnosti za přeplatek na starobním důchodu potvrdila jako zákonné a správné. III. Žaloba 10. V žalobě žalobkyně uvedla zejména následující žalobní body, které v zásadě odrážejí její žalobní argumentaci z předchozích dvou soudních řízení, jakož i zejm. argumentaci obsaženou ve zrušujícím rozsudku NSS. Žalobkyně především tvrdí, že zaměstnanec O. F. ani přes výslovný dotaz jednateli žalobkyně nesdělil, že pobírá starobní důchod. Žalobkyně tedy neměla jinou možnost, jak tuto skutečnost ověřit. 11. Žalobkyně dále tvrdila, že přeplatek vznikl nesprávným úředním postupem žalované, která měla žalobkyni informovat o skutečnosti, že pan O. F. pobíral starobní důchod. 12. Pokud žalovaná dovozuje zavinění žalobkyně z rodinné vazby mezi zaměstnancem O. F. a jeho synem (jednatelem žalované), pak k tomu žalobkyně uvedla, že tato spekulativní argumentace je v rozporu se závazným názorem Nejvyššího správního soudu obsaženým ve zrušujícím rozsudku. Dále zdůraznila, že obecně vzato nemusí syn vědět o majetkových poměrech svého otce, ani o tom, že pobírá starobní důchod. 13. Žalobkyně dále namítala, že v rodině byly špatné vztahy, neboť několik let se otec se synem nestýkali. Místo zjišťování konkrétních okolností žalovaná teoreticky argumentuje vyživovací povinností, což je podle žalobkyně excesivní rozšiřující výklad, neboť tato povinnost v sobě nezahrnuje povinnost aktivně a bez součinnosti oprávněné osoby zjišťovat majetkové a výdělkové poměry. 14. Dále žalobkyně namítla, že žalovaná se nezabývala dokazováním, zda a jaké měl jednatel žalobkyně s panem O. F. vztahy a zda byli v užším než jen pracovním kontaktu. 15. Žalobkyně dále navrhla, aby soud provedl důkaz několika listinami, a to především čestnými prohlášeními spolupracovníků pana O. F. ze společnosti Z. T., s.r.o., dále také čestné prohlášení bývalé manželky pana O. F. téhož znění a konečně také mzdové listy zaměstnance z období jeho zaměstnání u společnosti Z. T., s.r.o. IV. Vyjádření žalované 16. Žalovaná především uvedla, že co se týká dovození prvku zavinění, nedopustila se žádné paušalizace a zkoumala individuálně, zda v případě žalobkyně existují okolnosti, které by mohly existenci zavinění odůvodnit. 17. Žalovaná dále nepokládá za adekvátní námitky vůči nedostatečnému dokazování kontaktu obou mužů, neboť jde spíše o možnost takové znalosti. Žalovaná poukazuje na nutné povědomí jednatele žalobkyně o stáří svého otce v době nástupu do zaměstnání (15. 3. 2011) a tehdy účinné právní úpravě, z níž pramení, že varianta předčasného pobírání starobního důchodu přicházela v úvahu. 18. Žalovaná vyjádřila názor, že při vyvinutí míry náležité opatrnosti, kterou bylo možno od žalobkyně jako zaměstnavatele očekávat, by tuto skutečnost bylo možno zjistit. Žalobkyně tedy nezachoval potřebnou míru opatrnosti, a proto bylo zavinění vzniku přeplatku dáno. V. Řízení před krajským soudem 19. Krajský soud zjistil, že žaloba je přípustná ve smyslu ustanovení § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a byla podána včas. 20. V průběhu řízení krajský soud vyžádal správní spis, z něhož vyplývají následující skutečnosti. 21. Ze správního spisu žalované vyplývá, že dne 17. 2. 2010 pan O. F. uplatnil žádost o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku, který by dosáhl až dne 7. 8. 2012, s žádostí o jeho přiznání od data 19. 2. 2010. Na základě uplatněné žádosti mu rozhodnutím ze dne 19. 5. 2010 žalovaná přiznala od 19. 2. 2010 starobní důchod podle ustanovení § 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. Dne 2. 10. 2013 uplatnil zaměstnanec žalobkyně prostřednictvím Městské správy sociálního zabezpečení Brno žádost o úpravu svého starobního důchodu za další dobu výdělečné činnosti, doručené žalované dne 8. 10. 2013, s dodatečným předložením „Hlášení o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu,“ ze kterého vyplývá, že poživatel předčasného starobního důchodu pan O. F., nar. X byl v organizaci žalobkyně Z. T., s.r.o. zaměstnán od 15. 3. 2011. 22. Ze správního spisu dále vyplývá, že žalovaná nejprve vydala rozhodnutí ze dne 25. 10. 2013, č.j. X, jímž uložila povinnost ke vrácení přeplatku na starobním důchodu zaměstnanci žalobkyně O. F., který vznikl v období 15. 3. 2011 až 6. 8. 2012 ve výši 133 993 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 28. 12. 2013 a stalo se vykonatelným dne 7. 1. 2014. 23. Z evidenčního listu důchodového pojištění vystaveného dne 10. 4. 2013 žalobkyní zaměstnanci Ondřeji F. vyplývá, že výdělečná činnost zaměstnance započala dne 15. 3. 2011 a trvala po celý rok 2012, nicméně dne 7. 8. 2012 dovršil zaměstnanec důchodový věk. Žalovaná založila do spisu úplný výpis z obchodního rejstříku vyhotovený dne 7. 9. 2016, z něhož vyplývá, že v inkriminovaném období byl pan Z. F. jednatelem žalobkyně. 24. Dá