8 Afs 17/2012 — Nejvyšší správní soud

41 A 63/2019- 33 - text  8 41 A 63/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: DMK consulting, s.r.o. IČ: 623 05 581 se sídlem Korunní 2569/108, Vinohrady, 101 00 Praha 10 zastoupena Mgr. Evou Klimánkovou advokátkou se sídlem Moravské náměstí 15, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje se sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2019, č. j. JMK 11488/2019, sp. zn. S-JMK 97396/2019/OD/No, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobkyně dostala pořádkovou pokutu. Nezareagovala nijak na výzvu brněnského magistrátu ke sdělení totožnosti řidiče jejího vozidla, který měl překročit nejvyšší povolenou rychlost v obci. Žalobkyně až v odvolání proti pořádkové pokutě uvedla, že jde o osobu blízkou jejímu jedinému jednateli, který je i jejím jediným společníkem. Podle správních orgánů se však právnická osoba nemůže o institut osoby blízké takto opřít. Krajský soud proto musel posoudit, zda uložení pořádkové pokuty bylo v konkrétních okolnostech této věci po právu. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Dne 4. 12. 2018 těsně před osmou hodinou večerní neznámý řidič na ulici Rokytova v Brně překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci. Na místě, kde mohl jet jen 50 km/h, mu městská policie naměřila rychlost 93 km/h (po odečtení tolerance). Vozidlo, které neznámý řidič řídil, provozovala žalobkyně. 3. Magistrát města Brna („magistrát“) se dne 8. 2. 2019 obrátil na žalobkyni s výzvou, aby mu sdělila údaje nezbytné k určení totožnosti řidiče („výzva magistrátu“). O povinnosti podat vysvětlení a následcích spojených s nepodáním vysvětlení či jeho bezdůvodným odepřením magistrát žalobkyni poučil. Odkázal na § 10 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“), podle kterého má provozovatel vozidla povinnost na výzvu obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení tohoto zákona Uvedl s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2016, č. j. 31 A 34/2014-32 („rozsudek krajského soudu“), že právnická osoba nemůže odepřít podání vysvětlení, aby nezpůsobila stíhání osobě blízké. 4. Žalobkyně však na výzvu magistrátu nijak nezareagovala. Magistrát to vyhodnotil jako bezdůvodné odepření podat vysvětlení podle § 137 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“). Žalobkyni ve splnění této povinnosti podle magistrátu nic nebránilo. Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. ODSČ-24063/19-ZAP/PP, č. j. ODSČ-24063/19-11 („rozhodnutí magistrátu“) jí proto uložil pokutu ve výši 5.000 Kč. A upozornil ji na možnost opakovaného udělování pokuty. Ve stejný den také žalobkyni znovu vyzval ke sdělení údajů o řidiči jejího vozidla („druhá výzva magistrátu“). 5. Žalobkyně se proti rozhodnutí magistrátu odvolala. Uvedla, že totožnost řidiče vozidla zná, ale nesdělí ji. Jedná se o osobu blízkou jedinému jednateli a společníku žalobkyně – panu D. M. („jediný jednatel a jediný společník žalobkyně“). Po něm (a přeneseně ani vůči žalobkyni) nelze požadovat, aby magistrátu totožnost řidiče sděloval. Žalobkyně tím podle svého názoru vyhověla výzvě magistrátu. Navrhla proto zrušení rozhodnutí magistrátu. Se stejnou argumentací zareagovala na druhou výzvu magistrátu. 6. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 8. 2019, č. j. JMK 11488/2019, sp. zn. S-JMK 97396/2019/OD/No, snížil pokutu uloženou žalobkyni na 500 Kč a ve zbytku rozhodnutí magistrátu potvrdil („rozhodnutí žalovaného“). Žalovaný také odkázal na rozsudek krajského soudu, z nějž dovodil, že se institut osoby blízké nevztahuje na právnické osoby a jejich členy. Právnická osoba nemůže odepřít podat vysvětlení z důvodu, aby nezpůsobila stíhání osobě blízké. Pokud žalobkyně po obdržení výzvy magistrátu, která obsahovala poučení o důsledcích nevyhovění, bezdůvodně odepřela podat vysvětlení, pak magistrát nepochybil, pokud rozhodl, jak rozhodl. Povinnost podat vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku totiž stíhá každého, kdo byl k podání vysvětlení vyzván. III. Obsah žaloby 7. Žalobkyně namítá, že jako právnická osoba je nehmotným organizačním útvarem, za který jedná a zhmotňuje ho nějaká fyzická osoba. Za žalobkyni takto jedná její jediný jednatel a jediný společník. Převzal výzvu magistrátu a měl za právnickou osobu fakticky sepsat a zaslat sdělení o osobě řidiče. Žalobkyně nemá jiný statutární orgán. Řidičem vozidla byla osoba, která je vůči jedinému jednateli a jedinému společníkovi žalobkyně osobou blízkou. Pokud by žalobkyně, zastoupená svým jednatelem a jediným společníkem sdělila magistrátu totožnost řidiče, způsobila by tím řidiči stíhání za přestupek, což jasně vyplývalo z výzvy magistrátu. Po jediném jednateli a jediném společníkovi žalobkyni - a přeneseně ani vůči žalobkyni – proto nelze požadovat, aby magistrátu sdělil osobu řidiče. Závěry rozsudku krajského soudu jsou neudržitelné. 8. V trestním i přestupkovém řízení platí, že nikoho nelze nutit k podání vysvětlení, kterým by mohl způsobit stíhání sobě nebo osobě blízké. Pokud bychom přijali výklad žalovaného a rozsudku krajského soudu, znamenalo by to, že právnickou osobu, potažmo její statutární orgán, lze nutit k tomu, aby sdělila totožnost řidiče za každé situace, tedy i pokud řidičem vozidla je právě jediný statutární orgán společnosti nebo jeho manžel, partner či jiná osoba mu blízká. Jestliže by jediný jednatel a jediný společník řídil sám, musel by do sdělení správnímu orgánu uvést své vlastní jméno, a tím se sám z donucení doznat. Pokud by řidičem byla osoba mu blízká, musel by do písemného sdělení uvést identifikační údaje své osoby blízké například jméno svého manžela nebo partnera, a tím jej „udat“. Pokud statutární orgán něco takového odmítne udělat, což je naprosto pochopitelné, je pak nucen „udat“ sebe nebo svou osobu blízkou prostřednictvím pořádkových pokut, které – jak vyplývá i z tohoto případu – dosahují výše několika tisíc korun českých. 9. Takové donucování ke sdělení totožnosti řidiče odporuje § 55 odst. 4 správního řádu. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dané pravidlo se musí aplikovat i na právnickou osobu, pokud ji správní orgán vyzve ke sdělení totožnosti řidiče, kterým je buď sám jediný jednatel a jediný společník nebo osoba mu blízká. Použití opačného výkladu vede k zásahu do práva žalobkyně a jejího jediného jednatele a jediného společníka podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod („Listina“). Úkolem přestupkových orgánů je vyvinout snahu pro zjištění totožnosti řidiče, aby s ním následně mohly zahájit přestupkové řízení. Veřejný zájem na odhalování a trestání přestupků však nepřevyšuje právo osob na spravedlivý proces. Je třeba také připomenout, že pokud nepodaří zjistit totožnost řidiče, nezůstane přestupek „nepotrestán“. Nezjištění osoby řidiče zakládá objektivní odpovědnost provozovatele vozidla podle § 125f zákona o silničním provozu. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný připomíná, že magistrát žalobkyni o všem ve své výzvě poučil. Odkázal přitom i na rozsudek krajského soudu. Žalobkyně však na výzvu magistrátu nezareagovala. Až v odvolání proti rozhodnutí magistrátu argumentovala, že vozidlo řídila osoba blízká jedinému jednateli a jedinému společníkovi žalobkyně, tj. osoba blízká právnické osobě. Dostalo se jí přitom poučení, že právnická osoba nemůže odepřít podání vysvětlení s odkazem na možné stíhání osoby blízké. Žalovaný pak odkazuje na konkrétní pasáže rozsudku krajského soudu, který je podle něj přiléhavý pro tuto věc. Námitka, že nezjištění totožnosti řidiče vede ke vzniku odpovědnosti provozovatele vozidla podle § 125g zákona o silničním provozu, není podle žalovaného relevantní. Nelze podle něj ztotožňovat přestupek provozovatele vozidla s jiným přestupkovým jednáním. V tomto případě nebyla splněna podmínka odpovědnosti provozovatele podle § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, protože porušení pravidel nebylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud o věci rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. 12. V průběhu řízení došlo ke změně ve složení soudu. Samosoudkyni, které byla věc původně přidělena, ke dni 31. 12. 2020 zanikla funkce soudkyně z důvodů podle § 94 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V souladu s platným rozvrhem práce krajského soudu pro rok 2021 byla tato věc přidělena novému samosoudci. 13. Žaloba není důvodná. 14. Nosné důvody pro závěr o nedůvodnosti žaloby vychází z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle kter