7 As 41/2011 — Nejvyšší správní soud

29 A 169/2020- 47 - text 8 29 A 169/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: M. Š. zastoupený advokátem JUDr. Ing. Zdeňkem Rajdou sídlem Příkop 843/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor správní sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2020, č. j. JMK 119073/2020, sp. zn. S-JMK 21756/2020 OSPŽ, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor správní, ze dne 27. 8. 2020, č. j. JMK 119073/2020, sp. zn. S-JMK 21756/2020 OSPŽ, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to k rukám žalobcova advokáta JUDr. Ing. Zdeňka Rajdy do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), zrušil napadené rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 3850/OSC/MMB/0007322/2020, zn. OSC/TP/20/6, a řízení věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu D. Š. na adrese X, vedeném z moci úřední dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zastavil. Magistrát města Brna o zrušení údaje o místu trvalého pobytu D. Š. na adrese X dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci obyvatel (a současně určením, že se místem jejího trvalého pobytu v souladu s § 10 odst. 5 zákona o evidenci obyvatel stává sídlo ohlašovny, tzn. Brno, Husova 5) rozhodoval opakovaně, přičemž původní rozhodnutí ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 3850/OSC/MMB/0007322/2020, zn. OSC/TP/20/6, žalovaný rovněž zrušil, a to rozhodnutím ze dne 11. 3. 2020, č. j. JMK 42775/2020, sp. zn. S-JMK 21756/2020 OSPŽ, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť po prostudování spisové dokumentace žalovaný dospěl k závěru, že magistrát neprováděl ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu řádně dokazování, tzn. dostatečně nezjistil, zda v době ohlášení změny místa trvalého pobytu svědčilo D. Š. právo bydlení k předmětné nemovitosti, čímž nepostupoval v souladu § 3 správního řádu a nebylo tak prokázáno splnění podmínek dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci obyvatel. 2. K obdobnému závěru pak žalovaný dospěl i v žalobou napadeném rozhodnutí, když konstatoval, že „provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, kdy došlo k zániku rodinné domácnosti a zda tedy D. Š. v době ohlášení změny místa trvalého pobytu svědčilo odvozené užívací právo – právo bydlení a byly tedy splněny náležitosti § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel (oprávněnost užívání bytu), neboť D. Š. neměla primárně povinnost při ohlášení svého trvalého pobytu na výše uvedenou adresu doložit souhlas manžela s ohlášením změny jejího trvalého pobytu. Vzhledem k tomu, že žádné další důkazy nebyly předloženy a tvrzení účastníků řízení jsou rozporná, nelze prokázat existenci či neexistenci rodinné domácnosti v době zápisu údaje o místu trvalého pobytu D. Š. na výše uvedenou adresu, tzn. nelze prokázat, že zápis byl proveden na základě neúplných dokladů, a že tedy byly splněny podmínky dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci obyvatel.“ II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce s uvedeným právním názorem žalovaného nesouhlasí, přičemž předně namítá, že v řízení bylo předloženo dostatečné množství důkazů, na základě kterých bylo lze dospět k závěru, že rodinná domácnost účastníků řízení zanikla několik let před ohlášením změny místa trvalého pobytu D. Š. na adresu X, dne 6. 5. 2019. Především pak poukazuje na závěry rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 35 C 103/2019-44, o rozvodu manželství žalobce a D. Š., přičemž odmítá způsob, jakým se s jeho závěry vypořádal žalovaný, když je odmítl při formulaci svých právních závěrů zohlednit. 5. Žalobce zdůrazňuje, že D. Š. v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně i v rámci odvolacího správního řízení u žalovaného dovozovala své domnělé užívací právo k předmětné nemovitosti pouze z titulu tehdejší existence manželství se žalobcem. Opakovaně ve svých podáních odkazovala pouze na § 744 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění. Ani jednou se nevyjádřila k otázce zániku jejich rodinné domácnosti v důsledku toho, že ji natrvalo opustila, vědoma si svých předchozích vyjádření. Žalobce nikdy nevyvozoval zánik rodinné domácnosti pouze z toho, že se D. Š. odstěhovala. Vždy tvrdil, k čemuž i předložil důkazy, že se D. Š. odstěhovala a natrvalo opustila rodinnou domácnost, která zanikla, čímž zaniklo jejich společenství, vč. společného hospodaření. Žalobce má za to, že předpoklad pro existenci odvozeného užívacího práva – práva bydlení druhého z manželů vychází z § 744 občanského zákoníku ve spojení s jeho § 743. Je tedy zřejmé, že v případě D. Š. a jejího „užívacího práva“ k domu na adrese X, by musely být splněny dvě podmínky, a to jednak existence manželství se žalobcem a také existence obydlí, kde by měli manželé rodinnou domácnost, to vše v době ohlášení změny místa trvalého pobytu D. Š. na adresu X. Existence manželství D. Š. a žalobce, které již zaniklo a netrvá, nemohlo založit její užívací právo k nemovitým věcem na předmětné adrese. 6. Žalobce tak namítá, že žalovaný nejenže nesprávně zjistil skutkový stav věci, ale po právní stránce ji i nesprávně posoudil. Vydal tak nezákonné rozhodnutí, které poškodilo žalobce, především jeho právo vlastnit majetek a nerušeně toto své právo vykonávat. Žalovaný pochybil, když správně a dostatečně Magistrátem města Brna zjištěný skutkový stav věci zcela pominul. Pokud měl žalovaný o skutkových závěrech pochybnosti, měl buď sám doplnit dokazování např. o spis Městského soudu v Brně sp. zn. 35 C 103/2019, o výslech účastníků řízení nebo měl rozhodnutí Magistrátu města Brna zrušit a věc mu vrátit k novému projednání za účelem doplnění dokazování. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrvává na své argumentaci z napadeného rozhodnutí, tím spíše, že žalobní námitky jsou obsahově totožné s námitkami předestřenými žalobcem v odvolacím řízení, přičemž tyto své argumenty ve vyjádření rekapituluje. K námitce žalobce ohledně zásahu do vlastnického práva žalobce v důsledku nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že z § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel vyplývá, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu, ani k vlastníku nemovitosti. Zdůrazňuje se tím evidenční charakter institutu trvalého pobytu. 8. V replice k vyjádření žalovaného žalobce již toliko opakuje své závěry, vyjádřené v žalobě proti napadenému rozhodnutí. Nadto pro upřesnění zdůrazňuje, že v žádném případě žalobce nedovozoval a nedovozuje zánik rodinné domácnosti pouze z toho, že se D. Š. odstěhovala do samostatného bytu, ale i z neexistence společného hospodaření, nezájmu o sebe navzájem a zániku jejich společenství jako celku. Navíc to byla sama D. Š., která ve svých jednotlivých podáních z doby před ohlášením změny místa svého trvalého pobytu na adresu X (viz návrh na rozvod manželství, žaloba o výživné manželky), tvrdila zánik rodinné domácnosti, vč. společného hospodaření několik let před tím, než své návrhy sepsala. Neexistuje tedy žádná pochybnost o tom, že rodinná domácnost žalobce a D. Š. zanikla řadu let před datem 6. 5. 2019, čímž jí zaniklo i odvozené užívací právo - právo bydlení. Jak bylo v řízení před Městským soudem v Brně, o rozvod manželství, prokázáno, stalo se tak v červnu roku 2015. Navíc předmětné nemovité věci nebyly v době zániku rodinné domácnosti žalobce a D. Š. ve vlastnictví žalobce. Tento tedy neměl výhradní právo v domě bydlet, které by bylo jiné nežli závazkové. Bydlet v domě mohl žalobce na základě dohody s jeho rodiči. V době, kdy žalobce toto výhradní právo nezávazkového charakteru získal, se již schylovalo k rozvodu manželství žalobce a D. Š. a jejich rodinná domácnost zhruba 3 a půl roku neexistovala. D. Š. tak zcela úmyslně při ohlášení změny svého trvalého pobytu, což učinila zcela záměrně, aby tak poškozovala žalobce, zamlčela podstatné skutečnosti a ohlašovně uvedla skutečnosti nesprávné, resp. nepravdivé a daný zápis byl proveden na základě neúplných dokladů, kdy absentoval souhlas žalobce s ohlášením změny místa jejího trvalého pobytu. IV. Posouzení věci soudem 9. Krajský soud přezkoumal, za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, v mezích žalobních