5 As 122/2016 — Nejvyšší správní soud

29 A 201/2020- 85 - text  10 29 A 201/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobkyně: Obec Spešov sídlem Spešov 22, 679 02 Rájec-Jestřebí zastoupená advokátem JUDr. Radovanem Rumlerem sídlem nám. 9. května 10, 680 01 Boskovice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město Blansko sídlem nám. Svobody 32/3, 678 01 Blansko o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2020, č. j. MV-12458-7/ODK-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „oblastní inspektorát“) ze dne 30. 7. 2020, č. j. JMK 102599/2020 (ve znění opravného rozhodnutí ze dne 6. 8. 2020, č. j. JMK 110484/2020). Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně rozhodl o návrhu města Blansko (osoby zúčastněné na řízení) na vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), v souvislosti s návrhem na rozdělení obce Blansko a vytvoření samostatné obce Spešov (žalobkyně) ze dne 19. 5. 1999, v části týkající se úhrady podílu na finančních závazcích města Blanska stanoveného ke dni 31. 12. 1999 tak, že žalobkyně, coby obec vzniklá rozdělením obce Blansko na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615/99-733, je povinna uhradit městu Blansku podíl na závazcích obce Blanska (poskytnutých úvěrech splácených městem Blanskem a úrocích poskytnutých úvěrů splácených městem Blanskem) ve výši 804 316,50 Kč. 2. Žalobou napadené rozhodnutí představuje procesní vyústění poměrně poměrně vleklého sporu mezi žalobkyní a městem Blansko (dále též „osoba zúčastněná na řízení“) ohledně nároku na úhradu podílu na finančních závazcích města Blanska vzniklých při rozdělení obce ze strany žalobkyně. Jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný svým rozhodnutím ze dne 19. 10. 1999, č. j.: VS/3-5615/99-733, učiněným na základě písemného návrhu města Blanska ze dne 19. 5. 1999, č. j.: SEKR/132/99, rozhodl, že se obec Blansko ke dni 1. 1. 2000 podle § 11 odst. 1 (v té době platného a účinného) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích z roku 1990“), rozděluje a nově vzniká obec Spešov a původní město Blansko dělením nezaniká a nově se rozděluje na části Blansko, Dolní Lhota, Horní Lhota, Hořice, Klepačov, Lažánky, Obůrka a Těchov. Součástí výše uvedeného návrhu města Blanska byl kromě návrhu na rozdělení nemovitého a movitého majetku i návrh na rozdělení finančních prostředků, práv a závazků, kde byl městem Blansko stanoven podíl na úvěrech a úrocích výpočtem podle podílu zadluženosti na jednoho občana v částce, která připadla na žalobkyni, a to ve výši 804 316,50 Kč. Město Blansko žalobkyni v souladu s rozhodnutím nemovitý a movitý majetek předalo a ta jej přijala, podíl na závazcích ovšem odmítla uznat a výše uvedenou částku městu Blansku nezaplatila. 3. Město Blansko se proto obrátilo s návrhem na výkon rozhodnutí k Okresnímu úřadu Blansko, který dne 3. 5. 2002 vydal pod č. j.: RF/1279/02/JB příkaz k provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, na jehož základě byla předmětná částka převedena na účet města Blanska. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který je rozsudkem ze dne 12. 9. 2008, č. j. 29 Ca 312/200627, zrušil a věc vrátil žalovanému Městskému úřadu Blansko k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v rozhodnutí, jež bylo v projednávané věci exekučním titulem (rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615/99-733), nebyla dostatečně určena konkrétní povinnost, podle níž by bylo možné provést výkon rozhodnutí. Nebyla-li pak povinnost v exekučním titulu dostatečně přesně určena, nelze ani hovořit o rozhodnutí, které ukládá povinnost. Takové rozhodnutí není možné vykonat, neboť není zřejmé, co vlastně má být vykonáno. Krajský soud proto napadený příkaz k provedení výkonu rozhodnutí jako nezákonný zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Citovaný rozsudek byl následně ke kasační stížnosti Městského úřadu Blansko aprobován rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009, č. j. 7 As 12/2009-73, kterým kasační stížnost zamítl. Městský úřad Blansko následně rozhodnutím ze dne 15. 10. 2009, č. j.: SMBK 43854/2008/PRAV, exekuční řízení zastavil. 4. Žalobkyně se následně po městu Blansko domáhala úhrady předmětné částky 804 316,50 Kč, a to žalobou na vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud v Blansku o této žalobě rozhodl dne 5. 5. 2011 rozsudkem č. j. 77 C 420/2010-100, kterým nárok žalobkyně uznal, byť ji částečně zamítl na úrocích z prodlení. Tento rozsudek byl následně k odvolání města Blanska potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2013, č. j. 37 Co 338/2011-122. Na základě tohoto rozhodnutí tedy město Blansko zaplatilo žalobkyni částku ve výši 804 316,50 Kč spolu s příslušenstvím. 5. V návaznosti na to nicméně město Blansko podáním ze dne 9. 5. 2013 uplatnilo nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (zákon o odpovědnosti státu za škodu), neboť za důvod vzniku škody spatřovalo vydání nezákonného rozhodnutí Okresního úřadu Blansko ze dne 3. 5. 2002 ve spojení s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nekonkrétnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 1999, č. j.: VS/3-5615/99-733. Žalovaný nicméně tento nárok neuznal. Město Blansko proto podalo u Obvodního soudu pro Prahu 7 proti České republice – Ministerstvu vnitra žalobu o náhradu škody v celkové výši 1 036 864,50 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 4. 2015, č. j. 52 C 153/2014-24 byla žaloba zamítnuta. Městský soud v Praze nicméně k odvolání města Blansko tento rozsudek změnil rozsudkem ze dne 5. 11. 2015, č. j. 20 Co 315/2015-49, tak, že stanovil povinnost České republice – Ministerstvu vnitra zaplatit městu Blansko částku ve výši 804 316,50 Kč s příslušenstvím. Kompletní úhradu soudem uznané částky žalovaný provedl dne 16. 12. 2015. Česká republika-Ministerstvo vnitra podalo proti výrokům I. a II. rozsudku městského soudu dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, č. j. 30 Cdo 499/2016-83, mimo jiné tak, že změnil napadený rozsudek městského soudu a potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7. Město Blansko muselo tedy předmětnou uhrazenou částku ve výši 804 316,50 Kč s příslušenstvím České republice – Ministerstvu vnitra převést zpět na účet, což učinilo dne 5. 4. 2018. 6. Následně město Blansko podalo proti uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. II. ÚS 1534/18 ze dne 13. 6. 2019 (dostupný na http://nalus.usoud.cz) tak, že jí zamítl, přičemž konstatoval, že stěžovatel dosud nevyužil všechny procesní prostředky k domožení se dlužné částky, když poukázal na možnost využití institutu nového rozhodnutí podle § 101 písm. b) správního řádu či řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu, a to přinejmenším na základě analogie. V návaznosti na to město Blansko podáním ze dne 8. 1. 2020, č. j. MBK 1291/2020, učinilo návrh buď na nové rozhodnutí ve věci podle § 101 písm. b) správního řádu, eventuálně s návrhem na zahájení řízení o určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 správního řádu. Žalovaný žádost města Blansko postoupil usnesením ze dne 7. 4. 2020, č. j. MV-12458-4/ODK-2020, Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, a to s ohledem na skutečnost, že dle § 22 odst. 1 zákona o obcích, je dle současné právní úpravy, správním orgánem, který rozhoduje ve věci oddělení části obce krajský úřad. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 7. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobkyně navrhla krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 8. Žalobkyně v podané žalobě namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodu, považuje je za nezákonné jednak z důvodu nesprávného právního posouzení, jednak z titulu závažných vad v řízení před oběma správními orgány. 9. Konkrétně žalobkyně především namítá nesprávný procesní postup správního orgánu prvního stupně i žalovaného, pokud na daný případ (k návrhu města Blansko) aplikovali institut nového rozhodnutí ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu. Tento svůj postup ř