9 Ads 122/2021 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 21/2019- 79 - text  6 29 Ad 21/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Trojlístek – centrum pro děti a rodinu Kamenice nad Lipou, příspěvková organizace, IČO: 70520283 sídlem Vítězslava Nováka 305, 394 70 Kamenice nad Lipou proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2019, č. j. MPSV-2019/90722-231/1 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. 7. 2019, č. j. MPSV-2019/90722-231/1, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný k odvolání žalobce potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 27. 3. 2019, č. j. KUJI 26868/2019. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce o přiznání příspěvku na pobyt a péči za měsíc únor 2019 poskytovanou nezletilé Š. Š. a nezletilé D. H. (dál jen „nezletilé“) dle § 42g a násl. zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSPOD“). Žalobce je zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc dle § 42 ZSPOD a jako takovému mu byly usneseními Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 6. 2018, č. j. 9 P 154/2005-75 a ze dne 26. 6. 2018, č. j. 9 P 57/2017-91 (dále také „usnesení opatrovnického soudu“) nezletilé svěřeny do péče dle § 924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 76 odst. 1 písm. e) a § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a § 13a a násl. ZSPOD. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Žalobce v žalobě rekapituloval obsah rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a žalovaného, s jejichž právním názorem ohledně nemožnosti uložení povinnosti soudem odevzdat dítě do péče třetí osoby dle předběžného opatření dle § 76 o.s.ř. s odkazem na komentářovou literaturu (JIRSA, J., CHARVÁT, P., KOVÁŘOVÁ, D., PEKAŘOVÁ, L., TRÁVNÍKOVÁ, B., HAVLÍČEK, K. a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. 3. vydání. Praha: Wolter Kluwer, 2019) nesouhlasí. Žalobce je toho názoru, že ustanovení § 42g odst. 1 ZSPOD upravující nárok zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na státní příspěvek nespecifikuje právní titul pro tento nárok, je tedy nerozhodné, zda soud rozhodl o dočasné péči formou předběžného opatření dle § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř., nebo formou předběžného opatření dle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „ZŘS“), žalobce měl povinnost nezletilé do dočasné péče převzít, a má tudíž nárok na uhrazení poskytnutých služeb. Jelikož tedy okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl o uložení předběžného opatření dle § 74 a násl. o.s.ř., žalobce tvrdí, že se neuplatní limitní délka trvání účinků předběžného opatření 6 měsíců dle § 460 ZŘS, ale obecná úprava dle § 77 o.s.ř. a dočasná péče žalobce o nezletilé tak trvala do konečného rozhodnutí ve věci nařízení ústavní výchovy nezletilých, za což mu náleží odpovídající příspěvek. Žalobce také namítá, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí překročil rámec odvolacích námitek dle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a „politizoval právní systém“ užitím v žalobě citovaných výrazů odkazujících na předchozí politický režim u nás. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v první řadě shrnul, že nezletilé byly umístěny do zařízení žalobce nejprve na základě písemné dohody žalobce a zákonného zástupce nezletilých (matkou) dle § 42a odst. 8 ZSPOD a posléze na základě předběžného opatření dle § 74, resp.§ 102 o.s.ř., neboť po 3 měsících pobytu nezletilých v zařízení žalobce nebyla podána žádost o prodloužení dle § 42 odst. 5 písm. a) ZSPOD. Žalovaný dále uvedl, že jako rozhodnutí soudu podle § 42g ZSPOD považuje pouze předběžné opatření vydané dle § 452 a násl. ZŘS. Pouze na základě tohoto rozhodnutí tak může být dítě umístěno v zařízení pro děti využívající okamžitou pomoc, čemuž odpovídá i nárok na přiznání státního příspěvku. Žalovaný dále odkázal na svou rozsáhlou argumentaci v napadeném rozhodnutí ohledně nutnosti odmítnutí aplikace předběžných opatření dle § 74 o.s.ř. ve věcech odevzdání dětí do ústavní výchovy či péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, neboť předběžné opatření dle § 452 ZŘS představuje speciální právní úpravu, což podporuje i judikaturními závěry Krajského soudu v Hradci Králové. In eventum pak žalovaný dodává, že i kdyby bylo umístění nezletilých kvalifikováno jako předběžné opatření dle § 452 ZŘS, platí, že účinky předběžného opatření mohou dle § 460 ZŘS trvat pouze po omezenou dobu (tj. maximálně 6 měsíců) a po uplynutí této doby, tedy v projednávané věci v únoru 2019, už neexistoval právní důvod pro umístění nezletilých v zařízení žalobce, a tudíž zanikl i nárok na přiznání státního příspěvku za tento měsíc. Žalovaný má závěrem za to, že ve správním řízení nedošlo k pochybením a žaloba není důvodná. IV. Posouzení věci soudem 5. Krajský soud, za splnění podmínek pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 51 s. ř. s.), přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). 6. Mezi stranami není sporná skutková stránka posuzované věci. Podstatou předmětného sporu je polemika stran o tom, jaký je vzájemný vztah § 452 a násl. ZŘS a § 74 a násl. o.s.ř., pokud jde o možnost soudu rozhodnout o odnětí dítěte z péče rodičů. 7. Žalobce, jako adresát povinností stanovených předběžnými opatřeními o odnětí nezletilých z péče jejich zákonného zástupce, požadoval přiznání nároku na státní příspěvek, o čemž rozhodoval správní orgán prvního stupně dle § 42l odst. 1 ZSPOD. Žalobce doručil správnímu orgánu prvního stupně dne 5. 3. 2019 podání „Hlášení změn pro posouzení nároku na státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc“ dle § 42n ZSPOD. Právním titulem pro pobyt nezletilých pak byla výše zmíněná předběžná opatření dle § 76 o.s.ř. nařízená usneseními opatrovnického soudu, přijatá na návrh Městského úřadu v Jindřichově Hradci (dále jen „OSPOD“). 8. Správní orgán prvního stupně zamítl žádost, přičemž v odůvodnění předně uvedl, že je zažitou praxí OSPOD podávat návrhy na předběžná opatření ve věcech odnětí dítěte z péče rodičů, kterým obecné soudy vyhovují, i když tento postup již nemá oporu v zákoně (od novelizace o.s.ř. provedené zákonem č. 293/2013 Sb.). Předběžná opatření dle § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř., kterými byly nezletilé v projednávaném případě umístěny do zařízení žalobce tak již nelze k tomuto účelu používat. Na podporu tohoto závěru pak poukázal na shodnost zákonného vymezení účelu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s hmotněprávními podmínkami pro předběžnou úpravu poměrů dítěte dle § 924 občanského zákoníku s procesní úpravou dle § 452 odst. 1 ZŘS. Umístěním do takového zařízení na základě předběžného opatření dle § 76 o.s.ř. ztrácí dítě dle správního orgánu prvního stupně záruky, které mu poskytuje předběžné opatření dle § 452 ZŘS. Dle § 460 ZŘS musí být totiž trvání důvodů pro umístění dítěte do zařízení měsíčně přezkoumávány, což se však v případě předběžného opatření dle § 76 o.s.ř. neděje. Konečně správní orgán prvního stupně uvedl, že OSPOD nemá dle jeho názoru oprávnění podávat návrhy na vydání předběžných opatření, které mají ostatní účastníci řízení dle § 74 a násl. o.s.ř. Na základě výše uvedeného dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že „je-li již v tomto konkrétním případě tzv. obecné předběžné opatření v rozporu se zákonem využito, nelze jej akceptovat jako platný právní titul pro pobyt dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na dobu přesahující 6 měsíců“. 9. Žalobce se proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolal. Žalovaný v napadeném rozhodnutí výše uvedenou argumentaci rozpracoval, provedl podrobnou právní analýzu předběžných opatření, detailně se věnoval otázkám spojených s rekodifikací soukromého práva se zaměřením na komplexní odůvodnění názoru, že k úpravě poměrů dětí nelze používat předběžná opatření dle § 76 o.s.ř., ale úpravu speciální dle § 452 a násl. ZŘS, především pak s odkazem na požadavek legitimního cíle