10 Afs 173/2017 — Nejvyšší správní soud

30 Af 72/2020- 125 - text 23 30 Af 72/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyně: PCB servis s. r. o. sídlem Karlova 1061/5, 614 00 Brno zastoupena TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2020, č. j. 36173/20/5300-22443-712876 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o posouzení, zda se žalobkyně přijetím plnění od dodavatele HEXAGEEK Solutions s. r. o. („Hexageek“) ve 3. a 4. čtvrtletí roku 2016 vědomě účastnila podvodu na dani z přidané hodnoty („DPH“). 2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj zahájil u žalobkyně dne 2. 11. 2017 daňovou kontrolu za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí roku 2016 v rozsahu zdanitelných plnění přijatých od dodavatele Hexageek. Po provedené kontrole dospěl k závěru, že žalobkyni nelze přiznat tvrzený nárok na odpočet daně ve výši 230 685 Kč z plnění od předmětného dodavatele, neboť transakce byly zasaženy podvodem, o němž žalobkyně mohla a měla vědět. Dne 12. 8. 2019 proto vydal dodatečné platební výměry č. j. 3829520/19/3001-51525-709250, kterým žalobkyni doměřil DPH za 3. čtvrtletí roku 2016 ve výši 114 261 Kč a rozhodl o povinnosti uhradit penále ve výši 22 852 Kč, a č. j. 3829818/19/3001-51525-709250, kterým žalobkyni doměřil DPH za 4. čtvrtletí roku 2016 ve výši 116 424 Kč a rozhodl o povinnosti uhradit penále ve výši 23 284 Kč 3. Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaný neprokázal, v čem podvod na DPH spočíval, ani že by o něm žalobkyně věděla nebo vědět mohla. 5. Z důvodu zachování neutrality daně musí být plátci nárok na odpočet zásadně přiznán. Výjimkou je účast plátce na daňovém podvodu, tedy situace, kdy v řetězci plnění došlo ke ztrátě daně z přidané hodnoty a jeden z plátců si tuto daň odečetl za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem směrnice Rady 2006/112/ES. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že v případě účasti na daňovém podvodu nárok na odpočet daně vůbec nevzniká. I pro odepření nároku na odpočet je však nutné splnit hmotněprávní i formální podmínky. Mezi jednáním plátce a neodvedením daně musí existovat příčinná souvislost. Ne každé neodvedení daně je daňovým podvodem. Platí přitom, že důkazní břemeno ve věci prokázání daňového podvodu tíží výlučně daňové orgány. 6. Správce daně dovodil podvod na dani ze skutečnosti, že dodavatel žalobkyně Hexageek nepodal daňové přiznání a kontrolní hlášení za zdaňovací období červenec až prosinec 2016 (resp. podal je s dvouletým zpožděním) a daňovou povinnost neuhradil. Dále zjistil, že Hexageek sídlí na virtuální adrese, nezveřejňuje účetní závěrky a její internetové stránky neobsahují informace o nabízených službách. Zjištěné skutečnosti pro závěr o existenci podvodu nepostačují. 7. Žalovaný v řízení o odvolání prováděl dokazování, s jehož výsledkem žalobkyně nebyla před vydáním napadeného rozhodnutí seznámena. Došlo tak k porušení § 115 odst. 2 daňového řádu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno bez toho, že by žalobkyně byla s doplněným dokazováním seznámena, z důvodu prekluze práva pro stanovení daně. Žalobkyni bylo upřeno právo vyjádřit se k podstatné úpravě tvrzeného daňového podvodu, k absenci standardních internetových stránek, k úhradám za přijatá plnění atd. Tím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces plynoucího z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud by žalobkyně byla s úvahou o nestandardních internetových stránkách seznámena, mohla ji vyvrátit. Žalovaný totiž posuzoval internetové stránky v době vydání napadeného rozhodnutí, nikoliv ke kontrolovanému zdaňovacímu období. Žalobkyni se na základě aplikace WAY BACK Machine podařilo dohledat na stránce www.web.archive.org vizualizaci internetových stránek dodavatele Hexageek, z nichž je patrné, že dodavatel internetové stránky měl a využíval odborné technologie (CISCO, Fujitsu, Juniper Network). Virtuální sídlo pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 9 Afs 216/2018-47, není nijak problematickou skutečností. V Česku má až čtvrtina firem virtuální sídlo typicky kvůli snižování nákladů nebo prestižnější adrese. Jedná se tak o běžnou obchodní praxi. Navíc z výslechu svědka K. vyplynulo, že Hexageek měla v dané době provozovnu ve Slavkově u Brna. I v případě virtuálního sídla navíc žalovaný vycházel z údajů platných v roce 2020, nikoliv v roce 2016. 8. Neobstojí ani výtky ohledně absence účetních závěrek ve Sbírce listin. Povinností daňových orgánů je kontrolovat ukládání účetních závěrek do Sbírky listin. Pokud na svoji povinnost rezignovaly, nelze tuto indolenci přičítat k tíži daňovým subjektům. Ani nezveřejňování účetních závěrek není výjimečnou praxí – v roce 2014 činil počet takových firem 6,9 %. Chování Hexageek tak nebylo nijak výjimečné a korespondovalo s chováním většiny firem. Nemohlo tak vzbudit u žalobkyně žádné pochybnosti. 9. Přestože daňové přiznání Hexageek bylo podáno opožděně, žalobkyně si od dodavatele vlastní činností obstarala kontrolní hlášení. Z něj zjistila, že nebyla jediným odběratelem této obchodní společnosti (byl mezi nimi např. i AGROFERT). I tato skutečnost podporuje závěr, že dodavatel žalobkyně byl standardním podnikatelským subjektem na trhu. Pro potenciální klienty byl dohledatelný a měl zázemí pro poskytované služby. 10. Žalobkyně si rovněž obstarala výpisy z obchodních daňových účtů společnosti Hexageek. Přestože platební morálka dodavatele byla nevalná, z výpisů plyne, že nedoplatky tvrzené žalovaným neodpovídají skutečnému stavu. Netýkají se totiž daňové povinnosti, ale příslušenství. Navíc i v mezidobí docházelo k úhradám nedoplatků. V období srpna až prosince 2016 bylo uhrazeno 301 030,90 Kč. Ze soupisu písemností je zřejmé, že pravdivé není ani tvrzení, že by Hexageek byla pro správce daně nekontaktní. I v době provádění kontroly podávala společnost odvolání i jiné písemnosti. Hexageek tedy byla kontaktní společností a plnění od ní nebyla zasažena daňovým podvodem. Jinak by totiž byli součástí podvodu i další odběratelé Hexageek. Vůči žádnému z nich však daňové řízení zahájeno nebylo. Pokud ještě na konci roku 2017 byla Hexageek pro správce daně kontaktní, nemohlo být jediným smyslem a účelem transakcí narušení daňové neutrality. Nedostatečné zjištění skutkového stavu je zřejmé rovněž ze zprávy o daňové kontrole. Ta byla zahájena pro 3. čtvrtletí 2016 až 1. čtvrtletí 2017. Ve všech třech zdaňovacích obdobích byl nárok na odpočet z plnění od Hexageek uplatněn shodně, nicméně v případě daňových dokladů za 1. čtvrtletí 2017 byl nárok žalobkyně ponechán zcela beze změny. 11. Závěry o daňovém podvodu tak popírají vlastní postup daňových orgánů, které shodné obchodní případy posoudily zcela odlišnou optikou. Neobjasnily přitom, v čem konkrétně se první dvě zdaňovací období lišila od zdaňovacího období třetího, v němž byl nárok uznán. Takový postup svědčí o postupu daňových orgánů v rozporu se zásadou zákazu libovůle. Navíc ani žalovaným zmíněné nestandardnosti ve vzájemné souvislosti nesvědčí o existenci daňového podvodu. 12. Objektivní okolnosti zjištěné žalovaným se v podstatě shodují s důvody, z nichž žalovaný dovodil existenci daňového podvodu. Objektivní okolnosti přitom musí být nezávislé na vůli jednajícího. Jejich závažnost musí být zkoumána jak z pohledu plátce, tak na základě obvyklosti. Žalovaným zmíněné pochybnosti žádné pochybnosti o neserióznosti či neobvyklosti transakcí nevzbuzují. 13. K tzv. vědomostnímu dopisu ze dne 10. 6. 2016, jímž byla žalobkyně informována o možnosti využití zvláštního způsobu zajištění daně v souladu s § 109a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, žalobkyně uvedla, že daný institut nemá oporu v tuzemských právních předpisech. S ohledem na zásadu legality vyplývající z § 5 odst. 1 daňového řádu jej lze proto označit za zcela nicotný akt. Dopis nemůže zakládat žádná práva ani ukládat povinnosti, neboť není právně závazný. Pro absenci základních náležitostí jej nelze označit ani za rozhodnutí ve smyslu § 101 daňového řádu. Ve smyslu čl. 11 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod lze povinnosti, resp. daně ukládat pouze na základě zákona. Obsah dopisu navíc obsahuje řadu protichůdných sdělení a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti ve vztahu k chybějící dani a podvodu na dani. 14. Žalobkyni není zřejmé, proč daňové orgány namísto vydání vědomostního dopisu nepřistoupily k aplikaci institutu ručení podle § 109 zákona o DPH. Jediným důvodem se jeví nemožnost nárokovat penále v případě ručitelské výzvy. Z textu dopisu n