6 Ads 99/2011 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 3/2021- 90 - text pokračování 21 32 Ad 3/2021 [OBRÁZEK]32 Ad 3/2021-90 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: F. P., nar. X bytem X zastoupeného JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D., advokátem se sídlem Lublaňská 507/8, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 12. 2020, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 2. 2020, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), a přihlédnutím k čl. 57 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále též „ nařízení č. 883/2004). II. Napadené rozhodnutí 2. Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodla o zamítnutí námitek žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. 3. Žalobce v námitkách uvedl, že žalovaná zamítla jeho žádost pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona o důchodovém pojištění, avšak jeho právní nárok na invalidní důchod je založen ve smyslu ustanovení § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, přičemž žalovaná tuto skutečnost vůbec nezohlednila, dokonce ji opomenula. Podle ustanovení § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění není podmínkou nároku na invalidní důchod trvalý pobyt na území České republiky (dále též „ČR“). Žalobce dále v námitkách uvedl, že vzhledem k uznání jeho invalidity ve třetím stupni a k datu vzniku invalidity ke dni 1. 11. 2014 má nárok na výplatu invalidního důchodu. Podle žalobce se za dobu účasti na pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v ČR před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia. Ustanovení § 12 odst. 1 věty druhé zákona o důchodovém pojištění platí přiměřeně, nikoliv doslovně. Invalidita u žalobce vznikla až v dospělosti a nejedná se o vznik invalidity před 18. rokem věku ve smyslu ustanovení § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k tomu se domnívá, že splnil podmínky nároku na invalidní důchod. Žalobce dále uvedl, že dne 2. 6. 2020 uhradil pojistné ve výši 39 016 Kč za účast na dobrovolném důchodovém pojištění v období od 1. 8. 2014 do 31. 8. 2014, čímž splnil zákonnou podmínku získání potřebné doby důchodového pojištění před vznikem invalidity pro vznik nároku na invalidní důchod. 4. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela z provedeného posudku o invaliditě, ze kterého vyplynulo, že zdravotní stav žalobce nebyl zcela stabilizovaný ani před dovršením 18 let věku, vyžadoval individuální studijní plán a pravidelnou péči a léčbu psychiatrické ambulance. Po dobu základní školní docházky a do druhého ročníku gymnázia byly poruchy chování dokladovány a žalobce byl v péči psychiatra, ale zvládal školní docházku i mimoškolní aktivity. Zhoršení zdravotního stavu nastalo od školního roku 2014/2015, kdy mu byl umožněn individuální studijní plán. V listopadu 2014 opět vyhledal péči psychiatra, v tomto období se však nejednalo o invaliditu třetího stupně, žalobce byl omezen v aktivitách a byla narušena úroveň jeho sociálního fungování, ale byl schopen pokračovat ve studiu za individuálních podmínek a dokončit střední školu v řádném termínu. Do listopadu 2014 tedy byl u žalobce přítomen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ale neodpovídal invaliditě, žalobce je podle lékařky invalidní v prvním stupni od 1. 1. 2014, ve třetím stupni pak od 15. 7. 2016. 5. Žalovaná dále přezkoumala správnost postupu při posouzení nároku žalobce na invalidní důchod podle příslušných ustanovení zákona o důchodovém pojištění a jiných platných právních předpisů a ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení ES č. 883/2004 (dále též „nařízení č. 987/2009“). 6. Žalovaná posoudila potřebné doby pojištění nejdříve z pohledu toho, že žalobce v období před vznikem invalidity, tj. v době do 1. 11. 2014, studoval na Gymnáziu sv. Josefa, Nové Město nad Váhom, Slovenská republika (dále též „SR“) (od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2013) a na Gymnáziu M. R. Štefánika, Bratislava, SR (od 1. 9. 2019 do 3. 6. 2016). Dále žalovaná konstatovala, že žalobce podal dne 2. 9. 2019 na Městské správě sociálního zabezpečení Brno přihlášku k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění v období od 1. 10. 2014 do 31. 10. 2014 a současně s přihláškou k dobrovolnému důchodovému pojištění předložil rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „MŠMT“) o postavení studia na Gymnáziu sv. Josefa a na Gymnáziu M. R. Štefánika na roveň studia na středních školách v ČR. O přihlášce k dobrovolnému důchodovému pojištění bylo posléze rozhodnuto dne 21. 1. 2020 tak, že účast na dobrovolném důchodovém pojištění v období od 1. 10. 2014 do 31. 10. 2014 nevznikla. Důvodem zamítnutí přihlášky bylo, že se ze strany žalobce jednalo o účelové jednání, když nezískal v českém důchodovém systému žádnou započitatelnou dobu pojištění pro nárok na důchod a přihlášením se k dobrovolnému důchodovému pojištění chtěl získat minimální dobu pojištění ke vzniku nároku na důchod v ČR. Žalobce podal dne 1. 6. 2020 další přihlášku k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění v období od 1. 8. 2014 do 31. 8. 2014. Současně s přihláškou předložil výše uvedená rozhodnutí MŠMT o postavení studia na Gymnáziu sv. Josefa a na Gymnáziu M. R. Štefánika na roveň studia na středních školách v ČR a nově předložil Potvrzení o studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci, Fakultě přírodovědecké v období od 15. 10. 2019 do 31. 8. 2020 v prezenční formě studia. O této přihlášce k dobrovolnému důchodovému pojištění bylo rozhodnuto dne 24. 7. 2020 tak, že účast na dobrovolném důchodovém pojištění v období od 1. 8. 2014 do 31. 8. 2014 nevznikla. K době studia žalobce na vysoké škole v ČR je v tomto rozhodnutí uvedeno, že doba studia po 18. roce věku není dobou pojištění ani náhradní dobou pojištění. Přihláška k dobrovolnému důchodovému pojištění byla podána za období srpen 2014, které předchází studiu žalobce na vysoké škole v ČR. V období srpna 2014 byla životní situace žalobce vázána výlučně na jiný stát (SR) a studium zahájené v roce 2019 nemůže mít pro účast na dobrovolném důchodové pojištění žádný právní význam. 7. Žalované bylo dne 20. 11. 2020 doručeno podání žalobce ohledně toho, že jeho bývalý zaměstnavatel TNS AISA s.r.o. za něj neodvedl povinné důchodové pojištění za období měsíců říjen a listopad 2014 na základě dohody o provedení práce. K tomu žalovaná uvedla, že z předložených listin není zřejmé, zda byla činnost vykonávána na území ČR a podle potvrzení slovenského nositele pojištění žalobce vykonával ve stejnou dobu výdělečnou činnost na území slovenské republiky, ze které mu vznikla účast na důchodové pojištění a odvodová povinnost se tedy řídila slovenskými předpisy. Navíc pokud by žalobce vykonával výdělečnou činnost na území ČR i SR, vztahovala by se na něj oznamovací povinnost ve smyslu čl. 16 odst. 1 nařízení č. 987/2009, žalobce však o této skutečnosti nikoho neuvědomil, z čehož lze odvodit, že v dané době této činnosti nepřipisoval význam pro účast na pojištění v ČR. Na žalobce se však v důsledku výkonu jeho výdělečné činnosti nevztahovaly právní předpisy ČR. 8. Žalovaná konstatovala, že žalobce opírá svůj nárok na invalidní důchod z českého důchodového pojištění o ustanovení § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Na základě toho žalovaná posoudila doby pojištění před vznikem invalidity žalobce, tj. před 1. 11. 2014, kdy studoval na středních školách v SR, a uzavřela, že žalobce i přes postavení této doby studia na roveň studiu na středních školách v ČR rozhodnutím MŠMT nebyl v této době účasten důchodového pojištění v České republice, neboť podléhal slovenským právním předpisům z důvodu souběhu studia a výkonu zaměstnání na území Slovenské republiky, které žalobci založilo účast na slovenském důchodovém pojištění. Další skutečností je to, že podle posudku ze dne 23. 10. 2015 byl žalobce omezen v oblasti péče o vlastní osobu a nebyl schopen samostatného studia, pouze za předpokladu individuálního přístupu. Za této situace považovala žalovaná za nepravděpodob