8 As 17/2007 — Nejvyšší správní soud

33 A 19/2021- 45 - text pokračování 8 33 A 19/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: M. T. bytem X zastoupen: JUDr. Jiří Haneček, advokát sídlem Palackého náměstí 796, Ivanovice na Hané proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor majetkový, právní a správních věcí sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2021, č.j. KUOK 56561/2021, sp. zn. KÚOK/41438/2021/OMPSČ-P/450, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se svou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2021, č. j. KUOK 56561/2021, sp. zn. KUOK 56561/2021/OMPSČ-P/450 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce proti výroku I. společného rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků statutárního města Prostějov ze dne 18. 3. 2021, č. j. PVMU 29799/2021 16a (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jehož dalším účastníkem byl D. K. , bytem X (dále jen „další účastník prvostupňového řízení“). Dále napadené rozhodnutí měnilo ve výrokové části prvostupňové rozhodnutí tak, že ve výroku II. bylo slovo „porušil“ nahrazeno slovem „neuposlechl“ a ve zbytku výrok II. prvostupňového rozhodnutí potvrdil. 2. Žalovaný, odvolání žalobce směřující proti výroku I. prvostupňového rozhodnutí shledal vzhledem k rozsahu jeho odvolacího práva nepřípustným, a proto jej napadeným rozhodnutím zamítl. 3. Ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kde tohoto se měl dopustit dne 5. 12. 2020 v době mezi 21:30 hod. a 22:00 hod. v lokalitě Zadní Dlátko v Němčicích nad Hanou, když neuposlechl opakované výzvy hlídky Policie České republiky, obvodní oddělení Němčice nad Hanou „Jménem zákona, zastavte se!“ Tím tak úmyslně „porušil“ výzvu úřední osoby při výkonu její pravomoci. 4. Za spáchání výše uvedeného přestupku byla ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí žalobci uložena pokuta ve výši 500 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul zjištěný skutkový stav a uvedl, že jednáním žalobce byla naplněna skutková podstata přestupku dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích. Dále bylo zjištěno, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí nebyla uvedena přesná dikce zákonného vymezení této skutkové podstaty. Ve výše uvedeném ustanovení se nachází odkaz na „neuposlechnutí výzvy“. Ve výrocích prvostupňového rozhodnutí pak byl tento čin označen jako „porušení výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci“. Žalovaný tak v napadeném rozhodnutí textaci změnil, a to tak, aby odpovídala zákonné dikci. Tato skutečnost však nic neměnila na tom, že dle žalovaného bylo prvostupňové rozhodnutí zákonné a řádně odůvodněné, proto ho ve zbytku ve výroku II. potvrdil. 6. V rámci řízení před komisí pro projednávání přestupků Statutárního města Prostějov (dále jen „prvostupňový orgán“ a „prvostupňové řízení“) bylo nařízeno jednání, kde byl předvolán žalobce společně s dalším účastníkem prvostupňového řízení a rovněž byli předvoláni svědci. Svědky byli prap. J. M., por. L. T. a Mgr. M. P. Všichni předvolaní se řádně dostavili a o výsledku ústního jednání byl sepsán protokol. Dále byly provedeny listinné důkazy, konkrétně pak bylo čteno oznámení přestupku Policie České republiky, obvodní oddělení Němčice nad Hanou, opisy z evidence přestupků a informace o počasí ze dne 5. 12. 2020, z internetové stránky in-počasí. 7. Prvostupňový orgán na základě svědeckých výpovědí a provedení listinných důkazů, které hodnotil nejen jednotlivě, ale i v jejich logických souvislostech, dospěl k závěru, že se žalobce a další účastník prvostupňového řízení společně dopustili spáchání výše uvedeného přestupku. Svědecké výpovědi prap. J. M. a por. L. T. se shodovaly, přičemž navíc jim svědčila i výpověď dalšího svědka Mgr. M. P., který tvrdil, že výzva příslušníků Policie České republiky byla i na větší vzdálenost slyšet zřetelně. Výpověď žalobce a dalšího účastníka prvostupňového řízení se pak od těchto lišila. 8. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, a to v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že se výrok I. prvostupňového rozhodnutí týkal dalšího účastníka prvostupňového řízení, tak žalovaný odvolání v tomto rozsahu zamítl jako nepřípustné, a to dle § 92 odst. 1 věty první ve spojení s § 27 odst. 1 a § 140 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Odvolání žalobce směřující proti výroku II. vyhodnotil žalovaný jako přípustné. Přistoupil tedy k posuzování zákonnosti a přezkumu prvostupňového rozhodnutí. 9. Žalovaný při posuzování zákonnosti a přezkumu prvostupňového rozhodnutí vycházel ze spisového materiálu. Prvostupňové rozhodnutí shledal jako zákonné a odůvodněné. Dle žalovaného splňovalo prvostupňové rozhodnutí všechny požadavky uvedené v § 3 správního řádu. Byl zjištěn, tedy proběhl stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, když provedl i výslech svědků. Prvostupňový orgán tak dle žalovaného správně zjistil skutkový stav a na základě něho dovodil právní závěry, které jsou zcela v souladu s právními předpisy. III. Žaloba 10. Žalobce uvedl, že prvostupňové rozhodnutí souvisí s podezřením ze spáchání dalšího přestupku. Konkrétně pak s podezřením ze spáchání přestupku dle § 39 odst. 2 písm. g) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon o státní památkové péči“), když měl v rozporu s § 21 odst. 2 zákona o státní památkové péči provádět dne 5. 12. 2020 mezi 21:00 a 22:00 hod. archeologický výzkum, a to bez příslušného povolení. Toto řízení bylo zastaveno usnesením Krajského úřadu Olomouckého kraje, odbor sportu, kultury a památkové péče ze dne 30. 4. 2021. 11. Toto řízení bylo zastaveno dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), neboť „spáchání skutku, o němž se řízení vede, nebylo obviněnému prokázáno“. Žalobce se domnívá, že z toho vyplývá, že žalobce společně s dalším účastníkem prvostupňového řízení neměl důvod neuposlechnout výzvu příslušníků Policie České republiky a distancovat se od nich, pokud by si byl vědom, že se právě o příslušníky Policie České republiky jedná. Nebyl mu tedy prokázán úmysl dopustit se přestupku. 11. Žalobce dále tvrdí, že nemohl uposlechnout úřední osobu při výkonu její pravomoci, neboť si zaprvé nejdříve nebyl vědom, že se jedná o úřední osobu, a za druhé tento příkaz nebyl zřetelně slyšet. První uvedené žalobce rozvádí tím, že v daný čas byla již tma a úřední osoby, v tomto konkrétním případě příslušníci Policie České republiky, se k žalovanému blížily, aniž by byly osvětleny. Rovněž neměly na svém oblečení žádné reflexní prvky, či si neoblékly reflexní vestu. Druhé uvedené pak osvětluje tím, že příslušníci Policie České republiky byli od žalobce poměrně vzdáleni. Další skutečností, kterou je třeba brát dle žalobce v potaz, je to, že toho dne byl silný vítr. Žalobce tak uvádí, že výzvu úředních osob zřetelně neslyšel, a i z toho důvodu ji tedy neuposlechl. 12. Žalobce tak na základě těchto svých tvrzení uvádí, že slyšel pouze nějaký příkaz, aby stál. Díky tomu, že si však nebyl vědom, že se jedná o příslušníky Policie České republiky, měl obavu, zda ho dané osoby nechtějí napadnout a fyzicky mu ublížit, tak chtěl raději udržet bezpečný odstup. Z toho důvodu před příslušníky Policie České republiky utíkal. 13. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 8. 2021 uvádí, že důvod zastavení řízení o přestupku dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky, není dosvědčením toho, že by se přestupek nestal, či by dané jednání přestupkem nebylo. Není jím ani to, že by daný skutek nespáchal obviněný. Důvodem pro zastavení je v tomto případě skutečnost, že existují pochybnosti o vině obviněného. Což však dle žalovaného neznamená, že předmětný přestupek podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích spáchán nebyl a že ho nespáchal žalobce. Tento výsledek řízení tak nemůže prokázat to, že žalobce společně s dalším účastníkem prvostupňového řízení neměl důvod vyhnout se kontaktu s příslušníky Policie České republiky. 15. Žalovaný dále uvádí, že obhajobu žalobce spatřuje jako účelovou, když chce přesvědčit správní orgány o něčem, co se dle žalovaného nestalo, a chce se tím vyhnout postihu za oba výše uvedené přestupky. Dále