9 As 69/2008 — Nejvyšší správní soud

41 A 52/2020- 58 - text  21 41 A 52/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: SIPADAN a. s. IČO: 260 53 501 se sídlem Mikulandská 119/10, 110 00 Praha – Nové Město zastoupena JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem Belgická 276/20,120 00 Praha 2 – Vinohrady proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2020, č. j. JMK 110851/2020, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2020, č. j. JMK 110851/2020, a rozhodnutí Magistrátu města Brna, živnostenského úřadu ze dne 21. 5. 2020, č. j. MMB/0187684/2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25.754,79 Kč do 30 (třiceti) dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ondřeje Kochmana, advokáta se sídlem Belgická 276/20,120 00 Praha 2 – Vinohrady. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobkyně namítá, že dostala pokutu za zaměstnání strážného, který podle správních orgánů nebyl bezúhonným, ačkoliv ve skutečnosti bezúhonným byl. Jeho dřívější trestná činnost nesouvisela s předmětem podnikání žalobkyně a činností, kterou pro ni vykonával. Nešlo navíc o společensky škodlivé jednání, protože ještě předtím, než ho žalobkyně zaměstnala, splňoval podmínky pro zahlazení odsouzení. Jen se neobrátil na trestní soud, aby mu ho zahladil. Trestný čin ovšem spáchal v letech 1995 – 1996. V době skutků, za které žalobkyně dostala pokutu, od něj uběhlo více než 20 let. Ještě předtím, než rozhodl prvostupňový správní orgán, mu navíc trestní soud ono odsouzení zahladil. Správní orgány k němu proto nemohly přihlížet. 2. Podle správních orgánů však trestný čin podvodu, který daný zaměstnanec spáchal, souvisel s podnikáním. Proto nebyl bezúhonným. Nemohly nahrazovat soud v úvaze, zda se uplatní účinky zahlazení odsouzení. K němu pak nemohly přihlížet, protože hodnotily jednání žalobkyně podle situace v době, kdy k němu došlo. 3. Krajský soud tedy musel posoudit, čí námitky v této právně složité věci převáží. II. Procesní vývoj věci a relevantní skutkové okolnosti 4. Dne 11. 6. 2019 obdržel Magistrát města Brna, živnostenský úřad („živnostenský úřad“) podnět týkající se zaměstnanců ostrahy v areálu Zámku X. Ostrahu majetku tam prováděla žalobkyně. Jednou z osob strážících zámecký majetek byl pan A. F. („pan F.“). 5. Dne 24. 7. 2019 se u žalobkyně konalo kontrolní jednání. Živnostenský úřad zjistil, že pan F. má záznam v trestním rejstříku pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon („trestní zákon“). Jako předseda družstva v době od 3. 5. 1995 do 25. 7. 1996 celkem v šesti případech pozměnil podklady pro poskytnutí dotace na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvků na státní politiku zaměstnanosti. Následně je zaslal Svazu českých a moravských výrobních družstev. Jeho odpovědné pracovníky tím uvedl v omyl, že družstvo splnilo odvodové povinnosti vůči České správě sociálního zabezpečení. A že mu proto vznikl nárok pro uvolnění dalších zálohových částek. Vznikla tím škoda v podobě neoprávněného vyplacení záloh ve výši cca 5,5 milionů korun. Z účtu družstva pak pan F. finanční prostředky odčerpal pro potřeby družstva, nikoliv k odvodům povinných dávek sociálního pojištění. Tedy ke škodě státního rozpočtu. Dostal za to trest tří let odnětí svobody. V roce 2009 se pan F. osvědčil. 6. Živnostenský úřad požadoval více informací o působení pana F. u žalobkyně. Sdělila, že pan F. u ní pracoval na základě dohod o provedení práce v konkrétně stanovených obdobích: (1) od 19. 12. 2011 do 30. 6. 2012, (2) od 1. 2. 2013 do 30. 6. 2013, (3) od 1. 7. 2014 do 30. 6. 2015, (4) od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017 a (5) od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2019. V protokolu o kontrole pak živnostenský úřad uvedl, že žalobkyně zaměstnáním pana F., který nesplňoval podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání („živnostenský zákon“), porušila jeho § 27 odst. 3 v návaznosti na přílohu č. 3 k tomuto zákonu. Podmínkou změněné koncese udělené žalobkyni totiž od března 2012 byla bezúhonnost všech osob, které pro žalobkyni vykonávají činnost spadající do jejího předmětu podnikání. 7. Žalobkyně proti kontrolním zjištěním uplatnila námitky. Namítala, že pan F. je bezúhonným. Trestný čin podvodu nijak nesouvisel s ostrahou majetku a osob. Poukázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 5. 3. 2015, č. j. 9 As 229/2014-36; „rozsudek devátého senátu“), podle které nelze přijmout zjednodušující výklad § 6 odst. 2 živnostenského zákona, že by jakákoliv obecná souvislost trestného činu s podnikáním vždy vedla ke ztrátě bezúhonnosti. Je třeba zkoumat, zda má trestná činnost žalobkyně souvislosti s konkrétním živnostenským podnikáním. Pan F. vykonával činnost „bezpečnostního pracovníka – specialisty – preventisty požární ochrany“, která s trestným činem, jenž spáchal před tehdy více než 23 lety, nijak nesouvisela. Od 22. 4. 2011 navíc splňoval všechny podmínky pro zahlazení odsouzení. 8. Živnostenský úřad nejprve vydal příkaz, kterým žalobkyni za porušení podmínky udělené koncese uložil pokutu 2.000 Kč. Žalobkyně podala odpor, ve kterém namítala, že živnostenský úřad nedodržuje závaznou judikaturu. A znovu zopakovala, že pan F. byl bezúhonným a od roku 2011 splňuje podmínky pro zahlazení svého odsouzení. Dodávala, že nenaplnila materiální stránku přestupku. Doplnila pak rozhodnutí Okresního soudu Brno – venkov ze dne 11. 3. 2020, který rozhodl o zahlazení odsouzení pana F. („rozhodnutí soudu o zahlazení odsouzení“). A v neposlední řadě dodala výpis z evidence rejstříku trestů ze dne 28. 4. 2020. O odsouzení pana F. v něm již nic nebylo. 9. Živnostenský úřad nicméně rozhodnutím ze dne 21. 5. 2020, č. j. MMB/0187684/2020 („rozhodnutí živnostenského úřadu“), shledal žalobkyni vinnou z přestupku podle § 62 odst. 1 písm. i) živnostenského zákona. Opakovaně – konkrétně v obdobích od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017 a od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2019 – porušila podmínku stanovenou pro provozování koncesované živnosti „Ostraha majetku a osob“, která spočívala v nutné bezúhonnosti všech osob, které pro žalobkyni předmětnou činnost vykonávají ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Pan F. v uvedených obdobích podmínku bezúhonnosti nesplňoval. Trestný čin podvodu totiž spáchal v souvislosti s podnikáním. A v uvedených obdobích se na něj nehledělo jako na neodsouzeného. Dokládá to výpis z rejstříku trestů ze dne 26. 4. 2019. Žalobkyně za to dostala pokutu 2.000 Kč. 10. Živnostenský úřad zdůraznil, že trestný čin podvodu je úmyslným trestným činem. Pan F. ho spáchal z titulu svého postavení jednat za družstvo. Spáchal ho tedy v souvislosti s podnikáním. V případě tří z celkově pěti období, ve kterých žalobkyně zaměstnávala pana F., došlo k promlčení její odpovědnosti za přestupek. Proto rozhodnutí živnostenského úřadu pokrývá jen poslední dvě. Podle živnostenského úřadu pak neobstojí odkaz žalobkyně na judikaturu. Rozsudek devátého senátu narušuje právní jistotu. Zaujímá nepodložený právní názor, který souvislost s podnikáním a souvislost s jednotlivým předmětem podnikání bez jakékoliv opory v zákoně zaměňuje. Je nutné vycházet výhradně ze znění živnostenského zákona. V části jeho § 6 odst. 2 týkající se souvislosti s podnikáním, není prostor pro uvážení. Živnostenský úřad nemůže zkoumat, zda je tu vazba s podnikáním jako takovým, nebo s konkrétním živnostenským oprávněním. I pokud by přistoupil na úvahu, zda trestný čin pana F. souvisí s ostrahou majetku či nikoliv, pak tu podle něj souvislost je. Pan F. měl ochránit majetek družstva (peníze), přesto je zneužil k jinému než určenému účelu. Živnostenský úřad odmítl, že by hrálo roli, co konkrétně vykonával. 11. Posouzení, zda pan F. splnil podmínky pro zahlazení odsouzení, podle živnostenského úřadu přísluší jen soudu. Musel proto vycházet z rejstříku trestů. Označil pak za irelevantní námitky na chybějící společenskou škodlivost jednání žalobkyně. Rozhodnutí soudu o zahlazení odsouzení pak podle živnostenského úřadu nemá vliv na posouzení věci v předchozím čase. Tehdy se na pana F. jako na neodsouzeného nehledělo. 12. Žalobkyně se odvolala. Opět namítla, že živnostenský úřad popírá závaznost judikatury nejvyšších soudů. A opět vysvětlovala, (a) proč byl podle jejího názoru pan F. bezúhonným, (b) proč nenaplnila materiální stránku přestupku, a (c) že odsouzení pana F. bylo před rozhodnutím živnostenského úřadu zahlazeno. 13. Žalovaný však rozhodnutím ze dne 11. 8. 2020, č. j. JMK 110851/2020 („rozhodnutí žalovaného“), odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí živnostenského úřadu potvrdil. Je zcela zřejmé, že odsouzení pana F. za podvod naplnilo podmínku souvislosti s podnikáním. Nešlo o jednání, které směřovalo k ochraně svěřených prostředků s konkrétním účelem, ale o jejich svévolné použití. Mělo proto souvislost s obs