7 As 23/2011 — Nejvyšší správní soud

22 A 27/2023- 25 - text pokračování 7 22 A 27/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: Z. Ü., nar. X, státní příslušnost X zastoupen Mgr. Ondřejem Šimánkem, advokátem sídlem Masarykova 186, Milevsko proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2023, č. j. MV-87265-10/OAM-2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 9. 2023, č. j. MV-87265-10/OAM-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Policie České republiky, Příjímacího střediska cizinců Zastávka, ze dne 28. 3. 2023, č. j. CPR-3883-20/ČJ-2023-931200-SV, se ruší. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8 228 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Ondřeje Šimánka, advokáta se sídlem Milevsko, Masarykova 186, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Příjímacího střediska cizinců Zastávka, ze dne 28. 3. 2023, č. j. CPR-3883-20/ČJ-2023-931200-SV, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba v délce jeden rok, po kterou nelze umožnit žalobci vstup na území členských států Evropské unie. II. Podání účastníků 2. V podané žalobě žalobce namítl, že rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany bylo vydáno 21. 3. 2023 a jeho právní moc nastala 24. 4. 2023 a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno 28. 3. 2023, tedy v době, kdy ještě žalobce ani nepřevzal rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. 3. Dále namítl, že do ČR přicestoval narychlo bez platného cestovního pasu s přesvědčením, že naplňuje status pro udělení mezinárodní ochrany. Dále shrnul důvody, pro které odešel z Turecka a vyjádřil se k postavení členů a sympatizantů strany HDP a Kurdů obecně s tím, že žalovaný bagatelizoval riziko, které žalobci hrozí. 4. Závěrem namítl, že v době podání žaloby proti napadenému rozhodnutí nebylo zatím rozhodnuto o jeho žalobě proti neudělení mezinárodní ochrany. 5. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že vedení řízení o správním vyhoštění současně s řízením o udělení mezinárodní ochrany je plně v souladu se zákonem a stejně tak platné legislativně neodporuje vydání rozhodnutí o správním vyhoštění v době, kdy ještě není ukončeno řízení o mezinárodní ochraně. K tomu odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2023, č. j. 5 Azs 50/2021-33. Dále uvedl, že žaloba je doslovným překopírováním odvolání a nesměřuje proti napadenému rozhodnutí, na které v podrobnostech odkázal. III. Posouzení věci soudem 6. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. 7. Soud se na prvním místě věnoval tomu, zda byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, a to v souvislosti s námitkou, že rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany bylo vydáno 21. 3. 2023 a jeho právní moc nastala 24. 4. 2023 a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno 28. 3. 2023, tedy v době, kdy ještě žalobce ani nepřevzal rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, a dále v souvislosti s námitkou, že nyní projednávaná žaloba byla podána dříve, než bylo rozhodnuto o žalobě proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní. 8. V nyní projednávané věci je potřeba zdůraznit turbulentní vývoj, kterým prošla otázka souběžného vedení řízení o udělení mezinárodní ochrany a o uložení správního vyhoštění v posledních měsících. 9. Nejprve rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v této otázce usnesením dne 3. 10. 2023, č. j. 5 Azs 50/2021-33, tak, že „Správní orgán může zahájit řízení o správním vyhoštění cizince z důvodu jeho neoprávněného pobytu podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, i poté, co tento cizinec požádal o udělení mezinárodní ochrany podle § 3 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.“ 10. V mezidobí od rozhodnutí rozšířeného senátu do dnešního dne nicméně rozhodl Soudní dvůr Evropské unie ve věci C‑257/22, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU, rozsudkem ze dne 9. 11. 2023 o výkladu čl. 4 odst. 2 a 3 a článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 2008, L 348, s. 98), ve spojení s články 2 a 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. 11. SDEU v citovaném rozhodnutí konstatoval, že „Článek 2 odst. 1 a čl. 3 bod 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, jsou-li posuzovány ve světle bodu 9 odůvodnění této směrnice a ve spojení s čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vydání rozhodnutí o navrácení na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/115 vůči státnímu příslušníkovi třetí země poté, co podal žádost o mezinárodní ochranu, avšak před tím, než bylo o této žádosti rozhodnuto v prvním stupni, a to bez ohledu na dobu pobytu, které se týká uvedené rozhodnutí o navrácení.“ 12. S ohledem na uvedená rozhodnutí musí soud posoudit skutkový stav v nyní projednávané věci. Z obsahu soudního a správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. 13. Policie ČR, Přijímací středisko cizinců Zastávka, zahájilo dne 27. 1. 2023 řízení o správním vyhoštění žalobce. Součástí správního spisu je protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 30. 1. 2023. Dne 28. 3. 2023 rozhodl správní orgán prvního stupně o uložení správního vyhoštění žalobci, ve kterém na str. 4 uvedl, že žalobce přicestoval do ĆR 23. 1. 2023, dostavil se do přijímacího střediska a požádal o mezinárodní ochranu v ČR. Podle správního orgánu prvního stupně pobýval žalobce na území ČR bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Ve svém rozhodnutí správní orgán prvního stupně nevycházel ze zamítnutí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, kterou Ministerstvo vnitra zamítlo rozhodnutím ze dne 21. 3. 2023, č. j. OAM-76/ZA-ZA11-ZA19-2023. 14. V doplnění odvolání ze dne 5. 6. 2023 žalobce výslovně poukázal na to, že rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany bylo vydáno dne 21. 3. 2023 a nabylo právní moci dne 24. 4. 2023 a prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v době, kdy žalobce ještě nepřevzal rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. 15. Žalovaný učinil součástí správního spisu rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení mezinárodní ochrany ze dne 21. 3. 2023, které dle doložky právní moci nabylo právní moci dne 24. 4. 2023 (což navíc mezi účastníky řízení není sporné). Protokol o převzetí rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany součástí spisu ve věci správního vyhoštění není. Ve vazbě na doplnění správního spisu navrhl žalobce přerušení řízení o správním vyhoštění s ohledem na podání žaloby proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, čemuž žalovaný nevyhověl, a odvolání žalobce zamítl s tím, že v porobnostech se rozhodnutím o neudělení mezinárodní ochrany konkrétně nezabýval a vycházel z taktéž ve vyjádření k žalobě uvedenému názoru o možnosti souběžného vedení správních řízení o udělení mezinárodní ochrany a o správním vyhoštění. 16. Podle § 119 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 30. 6. 2023, rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, je vykonatelné po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž se a) mezinárodní ochrana neuděluje, b) žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, c) řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje, nebo d) azyl nebo doplňková ochrana odnímá, jestliže marně uplynula lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo jestliže podle zvláštního právního předpisu2) podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nemá odkladný účinek. Rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné, přizná-li soud na žádost cizince jeho žalobě odkladný účinek. 17. Podle § 24a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023, se stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí účastníku řízení ve věci mezinárodní ochrany doručí v