4 As 137/2017 — Nejvyšší správní soud

29 A 89/2022- 48 - text  7 29 A 89/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše Ph.D. a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D. a ve věci žalobce: FARMA VĚTEŘOV spol. s r.o., IČO: 26901251 sídlem Archlebov 416, 696 33 Archlebov zastoupený advokátem JUDr. Stanislavem Brhelem sídlem Masarykovo nám. 123/18, 695 01 Hodonín proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2022, č. j. SEI-22279/2021/90.221, sp. zn. 6400900420, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) uznal rozhodnutím č. 67202112, ze dne 13. 5. 2022, č. j. SEI-0301/2020-45 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), žalobce vinného ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“). Přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil tím, že jako výrobce a prodejce elektřiny ve zdroji „FARMA VĚTEŘOV“ (dále jen „fotovoltaická elektrárna“) v období roku 2019 uplatnil u povinně vykupujícího obchodníka E.G.D. a.s. nárok na podporu pro podporované zdroje energie formou výkupních cen v rozporu s podmínkami stanovenými cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách v části B) bodu 1.10 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2018, a to z výkonu 0,015075 MWp instalovaného nad rámec registrovaného a licencí uděleného výkonu 0,20500 MW (při kontrole zjištěn skutečně instalovaný elektrický výkon 0,220075 MW), čímž získal nepřiměřený majetkový prospěch 237 700 Kč (výrok I.). Správní orgán prvního stupně současně uložil žalobci dle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách pokutu 237 700 Kč (výrok II.) a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč (výrok III.). 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí o přestupku potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce v první řadě uvádí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal jeho odvolací námitky, především rezignoval na zohlednění skutečnosti, že žalobci byla Energetickým regulačním úřadem vydána licence na výrobu elektřiny o instalovaném výkonu 0,205 MWp, byť požadoval vydání licenci „jen“ pro výkon 0,202 MWp. Žalobce se o této nesrovnalosti, vyvolané chybným určením součtu fotovoltaických panelů ze strany revizního technika, dozvěděl až při kontrole prováděné správním orgánem prvního stupně. Za administrativní pochybením pak dle žalobce nese odpovědnost i Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“). 5. Dále žalobce namítá, že se kontinuálně pokoušel správní orgány přesvědčit, že tvrzený majetkový prospěch mu nemohl nikdy reálně vzniknout, neboť maximální výkon fotovoltaické elektrárny je limitován střídači (202 kW), tudíž nelze do distribučních soustav (ani za ideálních podmínek) dodat více elektřiny. Nelze přisvědčit tvrzení žalovaného, že v měsících s méně příznivými osvitovými podmínkami umožňuje vyšší instalovaný výkon přes tuto limitaci dodat do distribuční soustavy více elektrické energie. 6. Žalobce dále namítá, že mu byla uložena pokuta ve výši 10 % z celkového množství dodané elektřiny, kdy správní orgán prvního stupně tuto hodnotu nezjistil a namísto toho vycházel z maximální možné míry, kterou byla fotovoltaická elektrárna schopna dodat. K tomu žalobce dodává, že v roce 2010, kdy byla fotovoltaická elektrárna zbudována, nebylo v relevantních právních normách upraveno, zda se licence vztahuje na počet zbudovaných panelů nebo na kapacitu střídače. Konečně žalobce upozornil, že ze strany odběratele mu nikdy nebylo sděleno, že do distribuční soustavy dodává vyšší množství elektřiny než umožnuje licence. Pro stanovení přesné částky neoprávněného majetkového prospěchu by muselo být provedeno měření skutečně dodané elektřiny do distribuční soustavy dříve, což se nestalo. 7. Žalobce je tak toho názoru, že nebylo v přestupkovém řízení jednoznačně prokázáno, že žalobce přestupek spáchal a že se jeho spácháním v uvedené výši obohatil. Správní orgán prvního stupně nevzal v potaz, že fotovoltaickou elektrárnu zbudovala renomovaná společnost, čímž pádem byl žalobce v dobé víře, že splňuje všechny platné právní předpisy. Správní orgány se dle žalobce nezabývaly mírou společenské škodlivosti spáchaných přestupků a současně nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty přestupku. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v první řadě odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí, neboť námitky žalobce jsou v podstatě shodné s námitkami odvolacími, s nimiž se žalovaný v napadeném rozhodnutí již dostatečně vypořádal. Nad rámec obsahu napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že předmětem přestupkového řízení nebylo řešení otázky ohledně údajně chybně udělené licence. Žalovaný pouze na okraj poznamenává, že za správnost poskytnutých údajů k žádosti o udělení licence odpovídá podatel žádosti, přičemž je nepochybné, že současně disponuje dostatečnou odbornou způsobilostí pro posouzení, zda licence odpovídá skutečnému instalovanému výkonu fotovoltaické elektrárny. Žalobce mohl případný nesoulad mezi skutečností a udělenou licencí řešit již dříve, například podáním rozkladu dle § 81 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád“). 9. Žalovaný dále uvádí, že vliv střídačů na výkon fotovoltaické elektrárny je odlišný v měsících s méně příznivými osvitovými podmínkami (zimní, jarní, podzimní), kdy naopak umožňuje vyšší instalovaný výkon dodat do distribuční soustavy větší množství elektřiny než to odpovídá instalovanému výkonu uvedenému v licenci. Z toho důvodu žalobce z veřejných prostředků získává vetší veřejnou podporu, než na jakou má právní nárok. 10. Žalovaný má dále za to, že se vyčíslením nepřiměřeného majetkového prospěchu ze spáchaného přestupku správní orgán prvního stupně zabýval. Vstupními údaji byla přijatá výše podpory, tj. částka skutečně vyplacená povinně vykupujícím subjektem zahrnující vyúčtování záporné ceny dále ponížené o odvod z elektřiny ze slunečního záření (10 %), a uznaná výše podpory správním orgánem prvního stupně, která vychází z poměrné hodnoty výkonu nad rámec licence k celkovému výkonu fotovoltaické elektrárny, tj. 0,220075 MW – 0,205 MW. Ve výsledku tedy žalobce uplatňoval o 18,177 MWh a o částku 237 700,62 Kč vyšší podporu, než na kterou mu náleželo oprávnění. Žalovaný současně uvádí, že jiný způsob stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu nebyl vzhledem k okolnostem možný. K naplnění materiální stránky přestupku došlo již nainstalováním vyššího množství fotovoltaických panelů, než umožňovala licence, což ostatně žalobce sám připustil. 11. Žalobce v replice zopakoval svoji argumentační linii, že kapacity střídačů neumožňovaly, aby fotovoltaická elektrárna dodávala vyšší množství energie než umožňovala licence. K tvrzení žalovaného, že revizní zpráva uváděla skutečný počet fotovoltaických panelů a žalobce měl tedy povědomost o rozporech v licenci, žalobce uvádí, revizní zprávu považoval za dokument, který řešil otázku, zda fotovoltaická elektrárna odpovídala právním přepisům a projektové dokumentaci, tudíž se domníval, neporušuje tedy žádnou právní povinnost. K této otázce žalobce navrhl výslech zástupce společnosti KALA, spol. s.r.o., která se může vyjádřit, zda bylo postupováno v souladu s projektovou dokumentací či nikoliv. Konečně žalobce uvedl, že fotovoltaická elektrárna je postavena v lokalitě s velmi příznivými osvitovými podmínkami po většinu roku, nelze proto souhlasit s tvrzením žalovaného, že v České republice jsou osvitové podmínky ve většině roku nepříznivé. IV. Posouzení věci soudem 12. Krajský soud přezkoumal, za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí Rady, jakož i předcházející rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 13. Podstatu nyní projednávané věci tvoří otázka, zda žalobce porušil cenové předpisy týkající se ceny za elektřinu dodávanou do distribuční sítě ze zdroje fotovoltaické elektrárny FARMA VĚTEŘOV. Mezi účastníky řízení přitom není sporu, že žalobce je oprávněn podnikat v oblasti solární energetiky od 9. 10. 2010