4 Ads 423/2019 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 7/2021- 204 - text  13 29 Ad 7/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: J. S. zastoupený advokátem Mgr. Přemyslem Mužíkem sídlem Šámalova 101, 615 00 Brno proti žalované: generální ředitelka Generálního finančního ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 29. 3. 2021, č. j. 21653/21/7400-11196-403266 a ze dne 12. 5. 2021, č. j. 32027/21/7400-11196-403266, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalované, jimiž potvrdila rozhodnutí ředitele Finančního úřadu pro Kraj Vysočina (dále jen „služební orgán“) ze dne 8. 1. 2021, č. j. 1356/21/7422-20290-307550 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 1“) a ze dne 23. 2. 2021, č. j. 15402/21/7422-20290-307550 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 2“) ve věci převedení žalobce na jiné služební místo podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“). 2. Žalobce vykonával službu na služebním místě č. 290672 - vedoucí/odborný rada oddělení majetkových daní Finančního úřadu pro Kraj Vysočina, územní pracoviště Třebíč. Z důvodu zrušení tohoto služebního místa změnou systemizace, provedenou usnesením Vlády České republiky č. 811 ze dne 18. 11. 2019, byl ke dni 16. 12. 2019 na dobu určitou převeden na služební místo č. 290662 – vedoucí kontrolního oddělení II s místem výkonu služby v územním pracovišti v Třebíči. Od 1. 9. 2020 byl žalobce z organizačních důvodů zařazen mimo výkon služby dle § 62 odst. 1 zákona o státní službě. Prvostupňovým rozhodnutím č. 1 byl žalobce s účinností od 11. 1. 2021 převeden na služební místo č. 290490 – odborný rada oddělení vyměřovací I v oboru služby Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hry, s místem výkonu služby taktéž v Třebíči, a to na dobu určitou s trváním po dobu, po kterou zaměstnankyně, na toto služební místo jmenovaná, dočasně nevykonává službu na služebním místě. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí č. 1 odvolal. V průběhu odvolacího řízení byl však žalobce prvostupňovým rozhodnutím č. 2 s účinností nejdříve od 1. 3. 2021 převeden na služební místo č. 29432 – odborný rada oddělení kontrolní III v oboru služby Daně, poplatky a jiná obdobná peněžití plnění a hazardní hry, s místem výkonu v Třebíči, a to na dobu určitou s trváním po dobu, po kterou zaměstnankyně, na toto služební místo jmenovaná, dočasně nevykonává službu na služebním místě. I proti prvostupňovému rozhodnutí č. 2 se žalobce odvolal. 3. Žalovaná napadenými rozhodnutími obě odvolání žalobce zamítla a potvrdila prvostupňová rozhodnutí služebního orgánu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě a dalších podání ve věci 4. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby napadená rozhodnutí žalované zrušil. 5. Žalobce v podané žalobě argumentuje, že nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho převedení na jiná služební místa, neboť tato služební místa nebyla vhodná ve smyslu § 61 a § 62 zákona o státní službě. Žalobce dále namítl porušení zásady dvojinstančnosti, kdy tvrdí, že jak napadená rozhodnutí, tak rozhodnutí prvostupňová byla zpracována žalovanou, která byla z toho důvodu jako odvolací orgán podjatá. V rozporu s právními i vnitřními předpisy, především Metodickým pokynem náměstka ministra vnitra pro státní služby č. 2/2019 ze dne 27. 11. 2019, č. j. MV-168091-1/OSK-2019 (dále jen „Metodický pokyn“) pak služební orgán neprojednal převedení žalobce na jiné služební místo s odborovou organizací ani s žalobcem samotným. Konečně žalobce namítá, že prvostupňové rozhodnutí č. 2 je nezákonné pro předčasnost, neboť jím byl na jiné služební místo převeden dříve, než uplynula doba, na kterou byl zařazen na předchozí služební místo prvostupňovým rozhodnutím č. 1. III. Vyjádření žalované, replika žalobce a duplika žalované 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě v první řadě uvedla, že považuje napadená rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňová za souladná s právní úpravou a navrhla krajskému soudu, aby žalobu zamítl. Dále rekapitulovala více jak třicetileté profesní působení žalobce ve finanční správě a dospěla k závěru, že žalobce musel být dostatečně seznámen s daňovými předpisy i s informačním systémem ADIS, používaným finanční správou, pro plnění úkolů na služebních místech, kam byl prvostupňovými rozhodnutím převeden. Žalovaná proto nesouhlasí s tvrzením žalobce, že po převedení na jiná pracovní místa nebyl v jeho případě uplatněn dostatečný adaptační proces, a to jednak z důvodu, že žalobce disponoval určitými předchozími zkušenostmi, dále měl možnost konzultací s určeným kolegou, a konečně mu byla služebním orgánem přislíbena účast ve vzdělávacích kurzech po odpadnutí protiepidemických opatření. 7. Žalovaná dále uvádí, že obor služby „Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hry“ je průřezovým oborem, který v rámci finanční správy zdaleka nejrozšířenějším. Současně je dle žalované zřejmá i skutečnost, že určitá znalost daňové agendy je nezbytným předpokladem pro všechny státní zaměstnance finanční správy. Jelikož byl žalobce převeden na služební místa se shodným oborem služby, ale také ve stejném služebním úřadu i stejném územním pracovišti, jednalo se podle žalovaného o vhodná služební místa. Žalovaná současně odmítla jako nepodložené tvrzení žalobce, že služební orgán žádal státní zaměstnankyni jmenovanou na služební místo č. 290490, aby setrvala v pracovní neschopnosti, neboť o délce pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař v souladu se zákonem č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, na což nemá služební orgán jakýkoliv vliv. 8. K námitce žalobce, že jeho služební poměr měl být ukončen marným uplynutím šestiměsíční doby, ve které byl zařazen mimo výkon služby, ve smyslu § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě, žalovaná uvádí, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro ukončení služebního poměru. Žalovaná odmítla, že by služební orgány zasáhly do žalobcových základních práv na ochranu důstojnosti a zákazu diskriminace z důvodu věku, neboť byl převeden na vhodná služební místa v souladu s právními předpisy. K námitce porušení zásady dvojinstančnosti žalovaná uvádí, že v záhlaví prvostupňových rozhodnutí je uváděna „Česká republika – Generální finanční ředitelství“ z toho důvodu, že v souladu s § 1 odst. 4 zákona č. 456/2011 Sb. je Generální finanční ředitelství účetní jednotkou a finanční úřady mají pro účely pracovněprávní postavení vnitřních organizačních jednotek. Žalovaná ze stejného důvodu s odkazem na vyjádření náměstka ministra vnitra pro státní službu a judikaturu Nejvyššího správního soudu odmítla námitku podjatosti služebních orgánů. 9. K námitce, že převedení žalobce na jiná služební místa nebyla projednána s oborovou organizací a oborová organizace k věci nepřijala stanovisko, žalovaná předložila zápis č. 1/2019 z jednání služebního orgánu s odborovou organizací ze dne 11. 4. 2019, jehož se účastnil i žalobce, obsahem tohoto jednání bylo projednání navrhovaných změn v počtu systematizovaných míst. Projednání změn služebních poměrů proběhlo dle žalované v souladu s metodickým pokynem a dle zavedených místních zvyklostí, přičemž v době projednávání změn nebyla ze strany žalobce, který byl jednání přítomen, vznesena žádná námitka. Žalovaná dále argumentuje, že by bylo krajně nepraktické, aby s odborovou organizací byla projednávána každá jednotlivá změna služebního poměru. Žalovaná dále s odkazem na § 19 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) argumentuje, že rozhodnutí o převedení žalobce na jiné služební místo není možné prohlásit za neplatné jen z důvodu neprojednání s odborovou organizací. K námitce, že služební orgán neprojednal s žalobcem převedení na služební místo č. 290432, provedené prvostupňovým rozhodnutím č. 2, žalovaná uvádí, že samotné neprojednání nečiní toto jednání neplatným a zároveň upozornil, že žalobce byl od 2. 2. 2021 v pracovní neschopnosti, tudíž projednání s žalobcem nebylo ani fakticky možné. Konečně k námitce předčasnosti prvostupňového rozhodnutí č. 2 žalovaná uvádí, že státní zaměstnankyně, jmenovaná na služební místo č. 290490, avizovala služebnímu orgánu, že k 1. 3. 2021 bude opět schopná vykonávat službu. Z toho důvodu ke dni 28. 2. 2021 pominuly právní účinky prvostupňového rozhodnutí č. 1 a služební orgán proto postupoval správně, když přijal prvostupňové rozhodnutí č. 2, kterým nejdříve od 1. 3. 2021 převedl žalobce na jiné služební místo. 10. V replice žalobce navrhl pro prokázání tvrzení, že státní zaměstnankyně byla služebním orgánem požádá