2 As 291/2019 — Nejvyšší správní soud

30 A 85/2022- 561 - text 13 30 A 85/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyň: a) MASPEX Czech s. r. o. sídlem Sokolovská 100/94, Praha 8 b) MASPEX Food Sp. z. o. o. sídlem Chopina 10, Wadowice, Polská republika obě zastoupeny advokátem Mgr. Markem Vojáčkem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 15, Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v uveřejnění informací o falšování, resp. nedostatečné jakosti produktů prodávaných žalobkyněmi na internetových stránkách www.potravinynapranyri.cz a na sociální síti Twitter, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhají ochrany před nezákonným zásahem žalované, který má spočívat v tom, že žalovaná zveřejnila na internetových stránkách www.potravinynapranyri.cz (dále též „Stránky“) a na sociální síti Twitter nepravdivé informace o tom, že výrobky distribuované žalobkyněmi jsou falšované, resp. nemají dostatečnou jakost. Zveřejnění těchto informací způsobilo a nadále působí žalobkyním újmu, navíc jde o zveřejnění protiprávní. Konkrétně se jednalo o zveřejnění informací o výrobcích: i. Figo Multivitamin – Ovocný nápoj, šarže č. DMT:03.2015 1641511 CDG, jehož prodávajícím je žalobkyně a); ii. S BUDGET LOW-FAT COCOA POWDER KAKAOVÝ PRÁŠEK se sníženým obsahem tuku, šarže č. L32544, jehož distributorem je žalobkyně b); iii. PENNY CHO-Quick instantní kakaový nápoj, šarže č. L32414, vyrobený v Polsku pro PENNY Market s. r. o.; iv. TESCO Cocoa Powder, šarže č. L12884, vyrobený pro Tesco Stores ČR a. s. 2. Žalobkyně dne 28. 7. 2016 podaly žalobu k občanskoprávnímu úseku Krajského soudu v Brně a označily ji jako žalobu na ochranu před nekalosoutěžním jednáním a na ochranu dobré pověsti právnické osoby. V této žalobě měly za to, že se proti zveřejnění předmětných informací žalovanou nelze bránit v řízení před správními soudy, neboť zde chybí vrchnostenský prvek jednání žalované. K tomu odkázaly na rozsudek Bavorského Soudního dvora 9 CE 12.2755 (M 18 E 12.4654). O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 6. 2019, č. j. 18 Cm 147/2016-332, tak, že žalobu zamítl. Předmětný rozsudek byl k odvolání žalobkyň potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2019, č. j. 4 Cmo 137/2019-382. Proti rozsudku vrchního soudu podaly žalobkyně dovolání, kterému Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, č. j. 23 Cdo 1420/2020-435, vyhověl a zrušil jak rozsudek vrchního, tak krajského soudu. Nesouhlasil s posouzením krajského a vrchního soudu, že zásah státu do pověsti žalobkyň je nutné posoudit podle podmínek soukromého deliktu. Měl za to, žalovaná jednala při zveřejnění informací v rámci výkonu státní moci. Uložil proto soudům nižších stupňů, aby žalobkyně vyzvaly k upřesnění žaloby za účelem rozlišení, jaké nároky podanou žalobou uplatňují. V návaznosti na závěry Nejvyššího soudu vyzval Krajský soud v Brně žalobkyně usnesením ze dne 19. 8. 2021, č. j. 18 Cm 174/2016-454, k upřesnění žaloby a petitu. Ten žalobkyně upřesnily podáním z 25. 10. 2021 a následně z 10. 12. 2021. Co se týče zdržovacích nároků vůči žalované, ty nově podřadily pod nezákonný zásah ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“). Tento právní názor potvrdily rovněž v podání z 18. 3. 2022. Následně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. 18 Cm 174/2016-520, výrokem I. vyloučil k samostatnému řízení nároky z titulu zásahu státu ve smyslu § 82 s. ř. s. a výrokem II. nároky z titulu zásahu státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 3. Poté, co bylo řízení týkající se zásahové žaloby vyloučeno pod sp. zn. 30 A 85/2022, soud vyzval žalobkyně ke shrnutí argumentace uplatněné ve věci tvrzeného nezákonného zásahu. V podání ze dne 2. 11. 2022 žalobkyně odkázaly na svá dřívější podání ve věci a dodaly, že skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný. Sporné je však právní posouzení nároků žalobkyň. Domnívají se, že je žalovaná veřejně odsoudila (pranýřovala), aniž by český právní řád takový trest umožňoval a aniž by s nimi bylo vedeno správní řízení, v němž by jim byla poskytnuta možnost obrany. Pokud určité správní řízení vedeno bylo, žalobkyně nebyly jeho účastníky. Navíc ke zveřejnění nepravdivých informací o výrobcích došlo ještě před skončením takových správních řízení. 4. Předně žalobkyně zpochybnily působnost žalované sestavovat seznamy falšovaných a nejakostních potravin. Odkaz žalované na § 3 odst. 3 písm. i) zákona č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci („SZPI“), je nepřípadný. Informační povinnost plynoucí z daného ustanovení podle žalobkyň nelze vykládat jako možnost zveřejňování jakýchkoliv informací, které mohou podstatným způsobem zasáhnout do právní sféry konkrétních subjektů. Publikované informace navíc nejsou podloženy pravomocnými rozhodnutími o spáchání přestupků. Informační povinnost má přispívat k ochraně spotřebitelů a udržování důvěry občanů v kontrolní systém. Vytváření seznamů obsahujících odkazy na rizikové, nespolehlivé či nepoctivé výrobce, aniž by s takovým výrobcem nebo prodejcem bylo zahájeno jakékoliv správní řízení, v rámci něhož by mohl bránit svá práva, není smyslem § 3 odst. 3 písm. i) zákona o SZPI. Dopad sdělení žalované na obchodníky je totiž zásadní, neboť výrobky jsou na seznam falšovaných či nejakostních potravin zařazeny a zůstávají v něm nadále obsaženy. Tvrzení o tom, že výrobky nesplňují požadavky potravinového práva, vede k poškození výrobců a narušení hospodářské soutěže. 5. Závěr, že pojem pranýř je používán ve smyslu „veřejně kárat“, plyne i z rozsudku vrchního soudu. Nejde o pouhé zveřejnění informací, ale o určitou formu trestu. Žalovaná prostřednictvím zveřejnění spotřebitele vyzývá, aby dané výrobky nekupovali. Tím zasahuje do práva žalobkyň na svobodné podnikání. Zveřejnění informací formou trestu představuje exces v činnosti žalované a porušuje čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tvrzení žalované o tom, že výrobky nesplňují požadavky potravinového práva, není opřeno o žádné právně relevantní informace. Podle internetových stránek lze do seznamu zařadit výrobky i na základě skutečností, které nijak nesouvisí s porušením zákonných povinností výrobců potravin. Exces žalované tedy spočívá ve způsobu, kterým byla veřejnost informována o výrobcích žalobkyň. Způsob zveřejnění nevyhovoval principu dobré správy ani zásadě přiměřenosti. I pokud by se o exces nejednalo, byl způsob zveřejnění učiněn zavádějícím způsobem. Označení „falšované“ potraviny navozuje dojem podvádění, přestože důvodem takového označení může být skutečnost, že potravina nedosahuje deklarovaného parametru. 6. Žalobkyně se dále domnívají, že žalovaná potraviny na seznam falšovaných a nejakostních potravin zařazuje svévolně. Na svých stránkách uvádí pouze vágně formulovaná a demonstrativně uvedená kritéria pro zařazení výrobků na seznam. V řadě případů přitom ke zhoršení kvality výrobku může dojít pouhým skladováním. Porušení povinností vyplývajících z požadavků potravinového práva tak nemusí přímo souviset s porušováním právních povinností výrobce potravin, avšak přesto je pranýřován výrobce. Pro zařazení na seznam musí existovat transparentní a předem stanovená kritéria. Žalovaná není oprávněna spotřebitele informovat zkresleně či klamavě. Nedodržení pravidel potravinového práva by mělo být ve zveřejněné informaci popsáno dostatečně určitě s odkazem na relevantní právní úpravu. Je-li na seznam zařazen výrobek na základě údajně menšího množství vitaminu, nelze tvrdit, že výrobce nedodržuje požadavky potravinového práva. Úbytek vitamínů v potravinách je totiž často spojován se špatným skladováním a nepředstavuje riziko pro spotřebitele. Maximálně může jít o klamavou obchodní praktiku. Tato problematika však nespadá pod dozor žalované, ale České obchodní inspekce. 7. Negativní dopad do práv žalobkyň se projevuje tím, že spotřebitelé výrobky v seznamu vnímají jako problematické a upřednostní výrobky jiné. Navíc spotřebitel si pod pojmem falšovaná potravina představí spíše neoprávněné kopírování výrobků, nikoliv nižší než deklarovaný obsah vitamínu ve výrobku. Zveřejněné informace tak mají zásadní vliv na chování spotřebitelů, což má přímý dopad do podnikání žalobkyň. 8. Požadují proto, aby soud konstatoval, že se žalovaná zveřejněním informací o výrobcích žalobkyň dopustila nezákonného zásahu a uložil jí povinnost zveřejněné informace z internetových stránek a sociální sítě Twitter odstranit. II. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že ke zveřejňování informací na internetových stránkách d