1 Afs 75/2019 — Nejvyšší správní soud

30 Af 20/2022- 54 - text 8 30 Af 20/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: TŘI PYRAMIDY s.r.o. sídlem Palackého 5001/1, Jihlava zastoupen advokátkou JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D. sídlem Husova 1288/25, Jihlava žalovaný: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2020, č. j. 45383/20/5100-41456-711233 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutími Finančního úřadu pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) ze dne 27. 6. 2017, č. j. 1240741/17/2901-80541-706451 a č. j. 1244002/17/2901-80541-706451, byla stanovena výše hotových výdajů podle § 182 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“), které vznikly správci daně při provádění daňové exekuce nařízené exekučními příkazy v celkové výši 70 180 Kč, uhrazené za znalecký posudek č. 636 – ocenění výrobní linky a č. 233/2017 – ocenění patentu a užitného vzoru, a ve výši 49 820 Kč za znalecký posudek č. 3588/28/2017. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 1. 2018, č. j. 434/18/5100-41458-711539 (dále jen „původní rozhodnutí žalovaného“) zamítl odvolání žalobce a prvostupňová rozhodnutí správce daně potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce u zdejšího soudu, jenž rozsudkem ze dne 23. 4. 2020, č. j. 30 Af 27/2018-33, zrušil původní rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud uznal za důvodné námitky žalobce ohledně nedostatečného odůvodnění výše uložené náhrady, resp. ohledně nedostatečného vypořádání se s odvolací námitkou proti nedostatečnému odůvodnění výše uložené náhrady výdajů. Soud tak shledal původní rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. 3. Žalovaný pak rozhodl podruhé a v nyní napadeném rozhodnutí zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí správce daně. II. Obsah žaloby 4. Žalobce nesouhlasí se zjištěnými závěry žalovaného. Žalobce tvrdí, že v rámci provedeného došetření došlo pouze k administrativní úpravě rozdělení částek, které byly uloženy již dříve žalobci k náhradě. K tomuto rozdělení došlo bez právního doložení skutečných právních potřeb ke zpracování posudků, ale pouze administrativním postupem na základě dodatečného požadavku správce daně. Správce daně tak pouze opětovně doplňuje řízení a snaží se dodatečně napravit zásadní porušení při správě daní, která vedla až k likvidaci žalobce. Způsob a kvalitu provedení daňového řízení v tomto konkrétním případě dokládá i délka trvajícího daňového řízení (od roku 2016) a jeho výsledek – likvidace žalobce. 5. Žalobce má za to, že podrobně popisovaný způsob postupu při výběru soudních znalců pouze prokazuje snahu nikoliv o seriózní ohodnocení hodnoty majetku žalobce, ale hledání hlavně kritéria rychlosti a ceny. Z tohoto důvodu žalobce rozporuje i vlastní výběr znalců, které nepovažuje za dostatečně kvalifikované k ohodnocení výsledků vývoje a výzkumu, kam nové technologie a způsoby výroby střešních tašek a zpracování plastového odpadu zcela jistě patří. Navíc provedení a výsledky znaleckých posudků nevycházejí z reálných nákladů a skutečné hodnoty oceňovaného majetku. 6. Žalobce rozporuje postup správce daně, neboť k ocenění majetku bylo přistoupeno v době tehdy nepravomocného rozhodnutí správce daně (§ 175 odst. 2 daňového řádu), tudíž ještě bez ohledu na skutečný výsledek daňového řízení po uplatnění opravných prostředků, tedy plně k tíži žalobce nebo v opačném případě zbytečným čerpáním státních prostředků. k tomuto postupu se správce daně uchýlil zcela účelově zejména s cílem vykázání si vlastních výsledků v rámci kontrolní a vymáhací činnosti a následného hodnocení. 7. Žalobce namítá, že z provedeného šetření vyplývá, že žalovaný přistoupil k doplnění řízení z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti zcela administrativně a účelově, neboť se dalšími namítanými skutečnostmi vůbec nezabýval. Žalobce konstatuje hluboké a zásadní nepochopení pojmu správa daní, a v návaznosti na skutečnou správu daní připomíná správcem daně způsobenou škodu, a to nejen žalobci, ale i českému státu, kdy správce daně dokázal zcela bezprecedentně zničit výsledky lidské činnosti při hledání řešení zpracování plastových odpadů a zahodit hodnotu všech vynaložených hmotných i nehmotných nákladů na tuto činnost. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Odkazuje na napadené rozhodnutí a argumentuje ke každému žalobnímu bodu. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 10. Dle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. V projednávané věci se jedná o úhradu, resp. stanovení hotových výdajů vzniklých při provádění daňové exekuce. 12. Podle § 182 odst. 1 a 2 daňového řádu je povinen exekuční náklady hradit dlužník, pokud daňová exekuce nebyla provedena neoprávněně. Exekuční náklady spočívají v náhradě nákladů za nařízení daňové exekuce, v náhradě nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění daňové exekuce. 13. Podle § 182 odst. 5 daňového řádu stanoví správce daně výši hotových výdajů vždy samostatným rozhodnutím. Stanovenou výši hotových výdajů je dlužník povinen uhradit do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. 14. Jak vyplývá z dosud uvedeného, v dané věci zdejší soud již jednou o žalobě proti předchozímu odvolacímu rozhodnutí rozhodoval. Ve shora zmíněném rozsudku sp. zn. 30 Af 27/2018, se na podkladě předchozí žaloby mimo jiné zabýval otázkou, zda správce daně, popř. žalovaný dostatečně zdůvodnili konkrétní výši hotových výdajů stanovených žalobci k uhrazení. Dovodil přitom, že se tak nestalo. Krajský soud ve věci vycházel mimo jiné z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8.2019, č. j. 1 Afs 75/2019-34, ze kterého vyplývá, že namítne-li daňový subjekt nepřiměřenost exekučních nákladů, je správce daně povinen učinit součástí spisu podklad obsahující objektivizovaná zjištění stran ceny za určitou službu, jejíž úhradu jako exekučního nákladu následně správce daně uloží daňovému subjektu. Z obsahu odvolacích námitek uplatněných proti prvostupňovým správním rozhodnutím přitom vyplynulo, že jimi žalobce brojil proti nedostatečnému odůvodnění výše uložené náhrady výdajů, přičemž zpochybňoval i cenu za znalecký posudek v souvislosti s výběrem znalce a výsledkem jeho práce. Krajský soud v bodě 12 předmětného zrušujícího rozsudku vyslovil závěr, že „[v] rámci odůvodnění prvostupňových správních rozhodnutí není učiněno žádné konkrétní zdůvodnění výše žalobci předepsaných hotových výdajů, vyjma odkazu na existenci shora uvedených a popsaných faktur od ustanovených znalců. Takovýto způsob je však zcela nedostatečný, neboť neposkytuje žádné konkrétnější důvody. Ve správním spise se nenachází ani žádná objektivizovaná zjištění ohledně ceny za určitou službu, kromě předmětných faktur, z nichž nelze jistit ani způsob výpočtu odměny a náhrady nákladů za znalecké posudky, který by odpovídal zákonu č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“) a vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. k provedení tohoto zákona, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „Vyhláška“).“ V bodech 22 až 25 citovaného rozsudku krajský soud uvedl, že „[s]právní orgány byly povinny zejména při existenci námitek žalobce v označeném rozsahu se řádně zabývat odůvodněním konkrétní výše žalobci k uhrazení stanovených hotových výdajů, přičemž při jejím stanovení a při úvaze o její výši byli povinni řídit se právními předpisy, které uvedenou problematiku upravují. Jelikož se tak v dané věci nestalo, je důvodná námitka žalobce ohledně nedostatečného odůvodnění výše uložené náhrady, potažmo nedostatečného vypořádání se s odvolací námitkou, přičemž se jedná o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů ve smyslu shora poukazované judikatury. Správní orgány byly povinny respektovat při rozhodování o věci také níže citovaná ustanovení daňového řádu. Podle ust. § 5 odst. 3 daňového řádu platí, že správce daně šetří práva a právo chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v