1 Afs 107/2004 — Nejvyšší správní soud

30 Af 24/2020- 112 - text 23 30 Af 24/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: GATUFA Holding, a.s., IČ: 29299748 sídlem Hlinky 49/126, 603 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Radou, Ph.D. sídlem Hlinky 118, 603 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 2. 2020, čj. 5677/20/520010421705721 a ze dne 12. 11. 2020, čj. 42781/20/520010421713026 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020, čj. 5677/20/520010421705721 a ze dne 12. 11. 2020, čj. 42781/20/520010421713026 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jako náhradu nákladů řízení částku 23 000 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Tomáše Rady, Ph.D., advokáta, sídlem Hlinky 118, 603 00 Brno, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobcem je akciová společnost založená v roce 2011, která v roce 2012 snížila svůj základní kapitál a rozdíl v ceně akcií postupně v letech 2012  2014 vyplatila svým akcionářům. Jako zdroj peněz pro tuto výplatu použil žalobce dividendy od dceřiné společnosti GATUFA, a. s. Žalobce neuhradil za své akcionáře daň z příjmů hrazenou srážkou ve výši 15 %. Měl za to, že uvedený příjem dani nepodléhá, jelikož jeho zdrojem nebyl žalobcův zisk, nýbrž výplata prostředků ze snížení základního kapitálu, resp. že je tento příjem od daně osvobozen, neboť šlo o dividendy vyplácené dceřinou společností mateřské společnosti. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále též „finanční úřad“) však dospěl k názoru, že žalobce sice formálně splnil zákonné podmínky pro to, aby nemusel odvést daň z příjmů za své akcionáře, ale že šlo z jeho strany o zneužití práva. Podle žalovaného byl žalobce založen jedině nebo převážně za tím účelem, aby jeho akcionáři dosáhli popsaného daňového zvýhodnění. Proto žalobci za roky 2012 a 2014 doměřil dvěma platebními výměry daň z příjmů fyzických osob hrazenou srážkou v celkové výši přes 32 mil. Kč (za rok 2013 se nepodařilo daň vyměřit včas). S odvoláním žalobce neuspěl a žalovaný oba platební výměry potvrdil výše označeným rozhodnutím ze dne 7. 2. 2020 (dále též „napadené rozhodnutí 1“ nebo „odvolací rozhodnutí ve věci daně“). Proti němu brojil žalobce u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobou podanou dne 9. 4. 2020, kterou krajský soud zaevidoval pod sp. zn. 30 Af 24/2020. 2. Na základě doměření daně pak finanční úřad vydal též dva platební výměry na úroky z prodlení na daních z příjmů za zdaňovací období let 2012 a 2014 ve výši zhruba 12,5 mil. Kč. Také v tomto případě žalobce se svými odvoláními neuspěl a žalovaný oba platební výměry potvrdil výše označeným rozhodnutím ze dne 12. 11. 2020 (dále též „napadené rozhodnutí 2“ nebo „odvolací rozhodnutí ve věci úroku“). Proti němu brojil žalobce u krajského soudu žalobou podanou dne 12. 1. 2021, kterou krajský soud zaevidoval pod sp. zn. 30 Af 5/2021. 3. Usnesením ze dne 23. 11. 2021 spojil krajský soud obě žaloby ke společnému projednání pod sp. zn. 30 Af 24/2020. II. Argumentace žalobce 4. Žalobce navrhuje odvolací rozhodnutí ve věci daně zrušit, přičemž namítá celou řadu procesních pochybení. V první řadě označuje rozhodnutí za nicotné, jelikož jeho adresátem je nesprávný subjekt. Při zneužití práva se musí odhlédnout od jednání, které zneužití práva představuje  v nynější věci tedy od založení žalobce. Řízení tak měly orgány daňové správy vést vůči žalobcově dceřiné společnosti GATUFA, a. s. Účinky fúze žalobce s jeho dceřinou společností, na kterou začal žalovaný poukazovat až v odvolacím řízení, nastaly teprve dnem zápisu fúze do obchodního rejstříku, tedy 1. 1. 2016. Již v říjnu 2015 však finanční úřad zaslal žalobci výzvu k podání daňového tvrzení. Namísto toho měl řízení vést s tehdy ještě existující dceřinou společností a teprve po účinnosti fúze případně pokračovat v daňové kontrole s právním nástupcem této společnosti, přičemž by musel respektovat, že daňová povinnost právního předchůdce se nestává daňovou povinností právního nástupce. Toto pochybení má vliv například okamžik ukončení daňové kontroly a prekluzi. 5. Žalobce dále prezentoval celý dlouhý seznam skutečností, s nimiž žalovaný vyrukoval nově až v odvolacím řízení a žalobce s nimi neseznámil ani mu neumožnil se k nim vyjádřit. Jednalo se o tyto nové skutečnosti a odlišná skutková a právní hodnocení oproti náhledu zastávanému finančním úřadem: - mediální výstupy, z kterých žalovaný vycházel jako z důkazů ohledně toho, jaké legislativní změny byly ohlášeny v roce 2011 (bod 87 napadeného rozhodnutí 1) - nový sled událostí, jenž má dokládat umělost jednání žalobce (bod 75 napadeného rozhodnutí 1) - změna chápání důkazního břemene, kdy žalovaný nově opřipouští, že leželo na daňových orgánech, nikoliv na žalobci, nicméně že ho přesto daňová správa unesla (bod 108 napadeného rozhodnutí 1) - řízení mělo být podle žalovaného správně vedeno se společností GATUFA, a. s., toto pochybení však s odkazem na proběhlou fúzi bagatelizuje (body 122  126 napadeného rozhodnutí 1) 6. Žalovaný podle žalobce porušil i zásadu legitimního očekávání. Rozhodl totiž v této věci zásadně odlišně od jiného obdobného případu (rozhodnutí v dané věci získal žalobce na základě zákona o svobodném přístupu k informacím). Vedle toho žalovaný podle žalobce porušil též řadu dalších zásad daňového řízení, zejména zásadu volného hodnocení důkazů a pravidla pro rozložení důkazního břemene v případě zneužití práva. 7. V této části žalobní argumentace se již do značné míry prolínají výtky vůči procesnímu postupu orgánů daňové správy s výhradami vůči tomu, jakým způsobem žalovaný zjišťoval skutkový stav, že svévolně hodnotil provedené důkazy a že své úvahy o zneužití práva vedl nepřezkoumatelným způsobem. Podle žalobce jeho skutkovou verzi podporovaly jak výslechy svědků, tak i odborná dobrozdání prof. N. a doc. M. a znalecký posudek společnosti AConsult včetně jeho doplnění, stejně jako dobové mediální výstupy. Žalovaný však všechny tyto důkazy bezdůvodně odmítl. Konkrétní výtky žalobce vůči skutkovým zjištěním nebude soud na tomto místě reprodukovat, ale shrne je v úplnosti až v posouzení věci samé, kde se k nim i vyjádří. 8. Žalobce konečně navrhuje zrušit i odvolací rozhodnutí ve věci úroku. Jednak z toho důvodu, že považuje za nezákonné samotné doměření daně, jednak proto, že platební výměry neobsahují žádné odůvodnění, jsou tedy nepřezkoumatelné, a ani žalovaný v odvolacím řízení tuto vadu nenapravil. III. Argumentace žalovaného 9. Žalovaný navrhuje podanou žalobou ve věci daně zamítnout, přičemž převážně cituje z napadených rozhodnutí a jim předcházejících zpráv o daňové kontrole. Zdůraznil zejména, že jednání vlastníků žalobce sestávalo ze dvou vzájemně souvisejících operací (založení žalobce a snížení jeho základního kapitálu), přičemž je nelze od sebe oddělovat a hodnotit každou zcela samostatně, jako se to snaží činit žalobce v žalobě. Dále se vyjádřil ke znaleckým posudkům v tom smyslu, že pro něj nebylo podstatné, že zda postup žalobce odpovídal teoretickým modelům ekonomického chování, ale zda provedené transakce při komplexním pohledu a s přihlédnutím ke všem objektivním skutečnostem působí jako umělé a účelové. Toto hodnocení nepřísluší znalci, ale správním orgánům. 10. Stejně tak navrhuje žalovaný zamítnout i žalobu ve věci úroku z prodlení, a to s ohledem na nedůvodnost žaloby ve věci daně a na to, že rozhodnutí, jímž se předepisuje úrok z prodlení z pravomocně vyměřené daně má pouze deklaratorní chrakter. IV. Řízení před krajským soudem 11. Žalobce sice trval na nařízení jednání, ale soud přesto rozhodl ve věci samé bez jednání. Dospěl totiž k závěru, že je namístě napadené rozhodnutí ve věci daně zrušit, a to pro vady řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, nemá oporu ve spisech. Osud rozhodnutí ve věci úroku z prodlení byl pak zcela závislý na osudu rozhodnutí ve věci samotné daně. Proto soud obě rozhodnutí zrušil postupem podle § 76 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V. Posouzení věci krajským soudem 12. Žaloba je důvodná. Právní úprava a judikatura 13. Obecné pravidlo pro zdaňování příjmů z kapitálového majetku stanoví, že mezi zdanitelné příjmy patří podíly na zisku (dividendy) z majetkového podílu na akciové společnosti [§ 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění]. Od daně z příjmů jsou nicméně osvobozeny mj. příjmy z podílu na zisku vyplácené mateřské společnosti dceřinou společností, která je daňovým rezidentem České republiky [§ 19 odst. 1 písm. ze) bod 1 zákona o daních z příjmů]. 14. Stejně tak platí, že příjem společníka akciové společnosti při snížení základního kapitálu se u daňových rezidentů České