3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

31 A 47/2021- 68 - text  12 č. j. 31A 47/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: D. H. T., narozen X, státní příslušnost Vietnam bytem X zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem sídlem nám. 28. října 1898/9, 602 00 Brno proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 1. 2021, č. j. MV 192718-5/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou původně u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 9. 2020, č. j. OAM 1096-50/ZR-2014, a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. 2. Rozhodnutím Ministerstva vnitra bylo podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, zrušeno povolení žalobce k trvalému pobytu a byla mu podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta k vycestování z území České republiky. II. Obsah žaloby 3. V podané žalobě namítl, že mu bylo odepřeno právo seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Výzva k seznámení se spisem byla sice doručena žalobci dne 12. 3. 2020, ale následující den byl vyhlášen nouzový stav a možnost nahlížení do spisu byla ze strany správního orgánu zrušena s tím, že bude účastník řízení opětovně vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady, k čemuž ale nedošlo. 4. Dále brojil proti nedostatečnému zjištění skutkového stavu, neboť žalovaný opomněl zjistit skutkový stav ve vztahu k současné partnerce žalobce a k jejich nezletilé dceři, nezjistil ani žádná skutková zjištění ve prospěch žalobce a nezabýval se aktuálním rodinným a soukromým životem žalobce. 5. V další části žaloby zpochybnil to, že představuje aktuální hrozbu narušení veřejného pořádku. Žalovaný podle něj nevyhodnotil individuální okolnosti jeho života ani to, zda žalobce představuje skutečnou a aktuální hrozbu pro veřejný pořádek. Odkázal na svá předchozí odsouzení a judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu po odpykání jeho poloviny v roce 2017 a samotná skutečnost podmíněného propuštění má určitou vypovídací hodnotu v otázce existence vážnosti hrozby pro veřejný pořádek. Po propuštění vede řádný život, vytvořil si fungující rodinné prostředí, vlastní živnostenské oprávnění a provozuje nehtové studio a nic nenasvědčuje tomu, že by se pohyboval v oblasti drogově závislých nebo vyvíjel jinou než povolenou podnikatelskou činnost. Žalovaným popisované okolnosti nemají aktuální vypovídací hodnotu, na rozdíl od skutečného aktuálního chování žalobce (v souvislosti s podmíněným propuštěním z výkonu trestu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2018 ve věci sp. zn. 25A 32/2018). Žalovaný podle něj přezkoumatelně neoznačil okolnosti, kvůli kterým je třeba po šesti letech od zahájení řízení považovat žalobce za osobu, která naplňuje podmínku hrozby narušení veřejného pořádku závažným způsobem. 6. V závěrečném bodu namítal nepřiměřenost rozhodnutí z hlediska zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Odkázal na délku svého pobytu na území ČR, na kterém žije se svojí partnerkou a dcerou a jeho rodina je zde integrována. Děti z předchozího manželství mají také pobyt na území ČR, a navíc mají zdravotní problémy. Naopak v zemi původu žádné zázemí nemá a tvrzení žalovaného o rodinných příslušnících žalobce v zemi původu nemá podklad ve spisovém materiálu. Vycestování do Vietnamu není reálné ani pro jeho partnerku a dceru, zároveň žalobce tvrdí, že je partnerce oporou ve výchově i podnikání a bez něj by jeho partnerka nebyla schopna zajistit péči o dceru a podnikání zároveň. Zdůraznil zásadu nejlepšího zájmu dítěte – jeho dcery, která podle něj nebyla dostatečně zvážena a poměřena s protichůdným zájmem státu na zrušení povolení k trvalému pobytu. III. Vyjádření žalovaného 7. Ve svém vyjádření odkázal žalovaný vzhledem k obsahu žalobních námitek na napadené rozhodnutí. 8. K odepření práva žalobce seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim, žalovaný uvedl, že v době rozhodování Komise žalobce svá tvrzení ohledně toho, že bude vyzván k novému termínu ničím nedoložil a ani netvrdil, že mu Ministerstvo vnitra sdělilo, že jej znovu vyzve. Podle žalovaného mohl žalobce kdykoliv v následujících šesti měsících po vyhlášení nouzového stavu kontaktovat správní orgán prvního stupně znovu. Též mu nic nebránilo v tom podat si písemnou žádost o nahlížení do spisu. Žalobce ale podle žalovaného žádnou další aktivitu nevyvinul. 9. Otázce zjištění soukromých a rodinných poměrů se žalovaný věnoval zejména na stranách 7-9 svého rozhodnutí, ať už šlo o jeho soužití s partnerkou a dcerou, ekonomické poměry či zdravotní stav. K délce pobytu na území uvádí, že se žalobce opakovaně dopouštěl trestné činnosti, která nesvědčí o úplné a zdařilé integraci na území. K námitce, že nemá na území domovského státu žádné příbuzné, odkázal na výslech syna, který hovořil o tom, že byl ve Vietnamu u svého strýce. 10. Pokud jde o zachování nejlepšího zájmu dítěte, odkázal žalovaný na své rozhodnutí. Má za to, že hlavním zájmem takto malého dítěte je, že zůstane spolu s rodiči či jedním rodičem, kteří mu poskytnou stabilní zázemí, ať už na území České republiky nebo na území domovského státu. Je na rozhodnutí žalobce a jeho partnerky, zda budou žít odděleně či na území domovského státu. Dcera žalobce nemá české státní občanství, naopak je občankou žalobcova domovského státu. Dcera proto může pobývat na území domovského státu spolu s žalobcem bez omezení. V napadeném rozhodnutí podrobně popsal vztah žalobce k jeho dvěma starším dětem. K tvrzenému nedostatečnému zhodnocení skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některých ze základních zájmů společnosti odkázal na své vyjádření k trestné činnosti (včetně skutečnosti, že se žalobce dosud neosvědčil) na stranách 9 a 10 a vyjádření ministerstva k trestní minulosti žalobce v jeho rozhodnutí. 11. V případě druhé skupiny žalobních námitek soud zdůrazňuje, že je při přezkumu rozhodnutí správního orgánu vázán § 75 odst. 1 s. ř. s., dle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Proto i v nyní posuzované věci přezkoumával, zda v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí řádně žalovaný posoudil otázku ohrožení veřejného pořádku ze strany žalobce. IV. Posouzení věci soudem 12. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec provedl u jednání jako důkaz záznam o telefonickém hovoru asistentky kanceláře právního zástupce žalobce. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku 13. Podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění. 14. Ze správního spisu vyplývá, že Okresní soud ve Vsetíně shledal trestním příkazem ze dne 23. 2. 2005, č. j. 3 T 23/2004-39, žalobce vinným ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, a ze spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou let. Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit dle jeho sil způsobenou škodu. 15. Dále z něj plyne, že Okresní soud v Novém Jičíně shledal trestním příkazem ze dne 26. 11. 2009, č. j. 4 T 188/2009-122, žalobce vinným ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou let. Žalobci byla dále uložena povinnost uhradit dle jeho sil dlužné výživné a řádně hradit běžné výživné. 16. Dále z něj plyne, že Krajský soud v Brně, pob. ve Zlíně, rozhodl rozsudkem ze dne 18. 11. 2013, č. j. 61 T 12/2013-1390, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne