— Nejvyšší správní soud

31 A 58/2022- 47 - text 6 č. j. 31 A 58/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: M. G. trvale bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Markétou Jančurovou sídlem Starobrněnská 289/7, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: E. G. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2022, č. j. JMK 42197/2022, sp. zn. S – JMK 25879/2022 OSPŽ-Ha, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Magistrát města Brna (dále jen „prvostupňový orgán“) vydal rozhodnutí ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 3850/OSC/MMB/0635404/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým zrušil údaj o místu trvalého pobytu žalobce na adrese X (dále jen „předmětný byt“) dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“). Žalovaný následně zamítl odvolání žalobce podané proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 17. 3. 2022, č. j. JMK 42197/2022, sp. zn. S – JMK 25879/2022 OSPŽ-Ha (dále jen „napadené rozhodnutí“). 2. Předmětem sporu je otázka, zda ve věci byly naplněny podmínky pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že osoba zúčastněná na řízení nebyla oprávněna k podání návrhu na zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce. Žalobce souhlasil, aby osoba zúčastněná na řízení společně s dětmi pobývala v předmětném bytě do doby, než si zajistí vlastní bydlení, aby děti žalobce měly zajištěné bydlení. Osoba zúčastněná na řízení se však neodstěhovala a využila pandemie nemoci Covid-19, během které žalobce nemohl přicestovat do České republiky, a začala podnikat kroky ke zrušení nájemního práva žalobce. Městský soud v Brně žalobu na zrušení nájemního práva žalobce k bytu rozhodnutím č. j. 94 C 68/2019-39 zamítl. V odůvodnění rozhodnutí sice vyslovil právní názor, že nájemní právo žalobce mělo zaniknout ze zákona, toto však nemá právní závaznost. Navíc byl závěr soudu založený na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Pokud by skutečně zaniklo nájemní právo, nezaniklo by současně samotné právo užívání, jelikož právo užívání trvá do okamžiku vypořádání náhrady za ztrátu práva ve smyslu § 768 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Nájemní smlouva z roku 2003 je stále platná, žalobce neobdržel výpověď nájemního vztahu ani jiné právní jednání, které by legitimně ukončovalo jeho nájemní právo. Osoba zúčastněná na řízení doložila k návrhu pouze jakési potvrzení o tom, že je nájemcem bytu, a nikoliv nájemní smlouvu. Uvedené svědčí o tom, že návrh podala osoba, která k tomu nebyla ze zákona oprávněna. Svědectví nezletilé a nesvéprávné osoby, která je existenčně závislá na zúčastněné osobě, přičemž toto svědectví bylo poskytnuto v přítomnosti zúčastněné osoby, představuje nevěrohodný důkaz. Správní orgány neprovedly důkazy svědeckými výslechy M. G. a M. Ř., ačkoliv o zjištěném skutkovém stavu panovaly pochybnosti. Správní orgány postupovaly ryze formalisticky a pominuly kontext nepoctivého jednání zúčastněné osoby. 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dodává, že námitky uvedené v žalobě se téměř shodují s těmi v odvolání, žalovaný se tudíž se všemi námitkami již vypořádal. Z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 94 C 68/2019-39 je zřejmé, že žalobci užívací právo nesvědčí, neboť mu soud uložil povinnost vyklidit předmětný byt. Žaloba o zrušení společného nájmu bytu byla zamítnuta s odůvodněním, že opuštěním společné domácnosti a zánikem manželství toto společné právo zaniklo a jediným nájemcem se stala osoba zúčastněná na řízení. Nejedná se přitom o nezávazné odůvodnění soudu, výrokem rozhodnutí byla žaloba o zrušení společného nájmu bytu zamítnuta, neboť nebylo o čem rozhodnout, když společný nájem již neexistoval. Osoba zúčastněná na řízení doložila své oprávnění podat návrh potvrzením příslušného odboru Úřadu městské části Brno-Královo Pole ze dne 14. 1. 2020. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 6. Soud se nejprve věnoval námitce žalobce, že osoba zúčastněná na řízení nebyla oprávněna k podání návrhu na zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce. 7. Návrh na zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel může podat pouze vlastník objektu nebo jeho vymezené části nebo oprávněná osoba uvedená v § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel (věta první § 12 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel). Za oprávněnou osobu se považuje osoba starší 18 let, svéprávná, která je oprávněna užívat daný objekt nebo jeho část [věta třetí § 10 odst. 3 písm. c) zákona o evidenci obyvatel]. Pokud návrh na zrušení údaje o místě trvalého pobytu podala oprávněná osoba je povinna existenci předpokladů ve smyslu § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel prokázat (věta druhá § 12 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel). 8. Žalobce namítá, že osoba zúčastněná na řízení při podání návrhu na zrušení údaje o místě trvalého pobytu neprokázala, že by byla oprávněna předmětný byt užívat. Soud se s žalobcem neztotožnil. Osoba zúčastněná na řízení k návrhu doložila potvrzení Úřadu městské části Brno-Královo Pole ze dne 14. 1. 2020, č. j. BKPO/821/20/2200, o tom, že je jedinou nájemkyní předmětného bytu, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2019, č. j. 94 C 68/2019-39, v jehož odůvodnění je uvedeno, že osoba zúčastněná na řízení je aktuálně jedinou nájemkyní předmětného bytu. Tyto podklady jsou dle názoru soudu zcela dostatečné pro závěr o oprávnění osoby zúčastněné na řízení k podání návrhu na zrušení údaje o místě trvalého pobytu žalobce. 9. Soud poté přistoupil k přezkoumání naplnění podmínek pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu. Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občanu a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část [§ 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel]. Aby mohl prvostupňový orgán rozhodnout o zrušení údaje o místě trvalého pobytu, musí být kumulativně splněny dvě podmínky: 1) zánik užívacího práva občana k objektu a 2) faktické neužívání objektu občanem. 10. V případě první podmínky zániku užívacího práva se žalovaný ztotožnil s názorem prvostupňového orgánu, že užívací právo žalobce k předmětnému bytu zaniklo. Správní orgány především vyšly z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2019, č. j. 94 C 68/2019-39. Městský soud v Brně sice žalobu o zrušení společného nájmu zamítnul, uložil však zároveň žalobci povinnost byt vyklidit a v odůvodnění rozsudku konstatoval, že společné nájemní právo žalobce a osoby zúčastněné na řízení zaniklo opuštěním bytu žalobcem a současným zánikem manželství. Jediným nájemcem bytu se tak stala osoba zúčastněná na řízení. Městský soud dospěl k závěru, že opuštění společné domácnosti žalobcem mělo obdobné následky jako smrt jednoho z manželů dle § 766 občanského zákoníku, nájemní právo žalobce tedy zaniklo ze zákona. Z tohoto důvodu nemohl soud konstitutivním rozsudkem zrušit žalobcovo nájemní právo. Dospěl ale k závěru, že žalobci užívací právo k bytu nenáleží, proto také uložil žalobci povinnost předmětný byt vyklidit. Žalovaný současně přihlédl také k potvrzení Úřadu městské části Brno-Královo Pole ze dne 14. 1. 2020, č. j. BKPO/821/20/2200, o tom, že je osoba zúčastněná na řízení jedinou nájemkyní předmětného bytu. Žalovaný tyto podklady doplnil citací § 768 odst. 1 občanského zákoníku a vlastním právním zhodnocením předmětného případu, které je totožné s hodnocením Městského soudu v Brně. 11. Soud vyhodnocení první podmínky žalovaným v podstatných rysech aprobuje. Žalov