9 As 173/2020 — Nejvyšší správní soud

32 A 70/2020- 46 - text pokračování 9 32 A 70/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: S. H. bytem X zastoupeného JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem se sídlem Řehenice 10, 251 67 Pyšely proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29. 9. 2020, č. j. JMK 131658/2020, sp. zn. S-JMK 120790/2020 OKŘ, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2020, č. j. JMK 131658/2020, sp. zn. S-JMK 120790/2020 OKŘ, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 19 456 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Stanislava Polčáka, advokáta se sídlem Řehenice 10, 251 67 Pyšely. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, Odbor přestupků (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 7. 2020, č. j. MUZN 107642/2020, sp. zn. PMUZN/26481/2019 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků podle ustanovení § 23 odst. 1 písm. f) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen „zákon o střetu zájmů“), kterého se dopustil tím, že: a) jako veřejný funkcionář podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů – starosta obce pro výkon funkce dlouhodobě neuvolněný, starosta obce Vranovská Ves, neučinil oznámení podle § 12 odst. 2 zákona o střetu zájmů, tzv. průběžné oznámení, jehož předmětem je oznámení o činnostech (§ 9 zákona o střetu zájmů), oznámení o majetku (§ 10 odst. 1 písm. b) zákona o střetu zájmů) a oznámení o příjmech a závazcích (§ 11 odst. 2 zákona o střetu zájmů) za celé období výkonu funkce v kalendářním roce 2018, tj. od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, přičemž zákonná lhůta pro jeho podání marně uplynula dne 1. 7. 2019, neboť poslední den lhůty stanovený zákonem, tj. 30. 6., připadl na neděli. b) jako veřejný funkcionář podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů – starosta obce pro výkon funkce dlouhodobě neuvolněný, starosta obce Vranovská Ves, neučinil oznámení podle § 12 odst. 3 zákona o střetu zájmů, tzv. výstupní oznámení, jehož předmětem je oznámení o činnostech (§ 9 zákona o střetu zájmů), oznámení o majetku (§ 10 odst. 1 písm. b) zákona o střetu zájmů) a oznámení o příjmech a závazcích (§ 11 odst. 2 zákona o střetu zájmů), když ve lhůtě 30 dnů ode dne zápisu ukončení výkonu funkce do registru oznámení Obecním úřadem Vranovská Ves, tedy ode dne 6. 11. 2018, oznámení neučinil, přičemž zákonná lhůta pro jeho podání marně uplynula dnem 6. 12. 2018. c) jako veřejný funkcionář podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů – starosta obce pro výkon funkce dlouhodobě neuvolněný, starosta obce Vranovská Ves, neučinil oznámení podle § 12 odst. 1 zákona o střetu zájmů, tzv. vstupní oznámení, jehož předmětem je oznámení o činnostech (§ 9 zákona o střetu zájmů), oznámení o majetku (§ 10 odst. 1 písm. b) zákona o střetu zájmů) a oznámení o příjmech a závazcích (§ 11 odst. 1 zákona o střetu zájmů), když ve lhůtě do 30 dnů ode dne zahájení výkonu funkce, kdy jej do registru oznámení zapsal Obecní úřad Vranovská Ves, tedy ode dne 6. 11. 2018, oznámení neučinil, přičemž zákonná lhůta pro jeho podání marně uplynula dnem 6. 12. 2018. 3. Za spáchání přestupků byl žalobci podle ustanovení § 35 b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném do 25. 2. 2020 (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“) s použitím § 46 zákona o odpovědnosti za přestupky a v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) zákona o střetu zájmů uložen správní trest pokuty ve výši 3 000 Kč. Současně byla žalobci podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč stanovené vyhláškou č. 520/2005 Sb. II. Žaloba 4. Žalobce předně namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje úvahy, které jsou kusé či zmatečné, a nelze z nich dostatečně seznat důvody rozhodnutí. Podobnou vadou trpí i napadené rozhodnutí, které neobsahuje komplexní argumentaci. Žalovaný se ve svém rozhodnutí chybně vypořádal s otázkou naplnění materiálního znaku přestupku a nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 38/17, čímž učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným. 5. Žalobce dále namítal, že jej není možné sankcionovat za to, že se chtěl nesplněním oznamovacích povinností vyhnout protiústavnímu zásahu do svých práv. Povinnost činit oznámení podle § 12 zákona o střetu zájmů totiž s ohledem na skutečnost, že tato oznámení byla automaticky zpřístupňována komukoliv v Centrálním registru oznámení, žalobce považuje za nepřiměřený zásah do svého práva na ochranu soukromí zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalobce upozornil, že nahlížet do Centrálního registru oznámení může prostřednictvím sítě internet kdokoliv bez jakýchkoliv podmínek nebo požadavků na identifikaci. Takovou míru zásahu do soukromí nelze podle žalobce považovat za přiměřenou vzhledem k míře, v jaké je nezbytná k legitimnímu cíli, tj. zajištění transparentnosti nakládání s veřejnými prostředky. Odkázal přitom na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Závěrem žalobce vyjádřil obecný souhlas s povinností veřejných funkcionářů podávat oznámení o činnostech, majetku a příjmech a závazcích, ovšem pouze za podmínky, že tím nebude docházet k porušování jejich ústavně garantovaných práv. 6. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné, neboť je srozumitelné, pouze z něj vyplývají závěry, které korespondují s dobou, ve které bylo rozhodováno. K jednotlivým žalobním námitkám uvedl následující. 8. V záznamu o podání vysvětlení ze dne 16. 8. 2019 je uvedeno, že manželka žalobce nesouhlasila s uvedením svých příjmů a majetků v rámci SJM v oznámení, proto oznámení žalobce nepodal. Až právní zástupce žalobce ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ve věci ze dne 14. 10. 2019 odůvodnil nepodání oznámení tím, že za tehdejšího rozsahu nahlížení považoval žalobce povinnost podávat oznámení za zásah do svého práva na ochranu soukromí a dalších ústavně zaručených práv svých i třetích osob. I zde byl napadán především rozsah nahlížení, nikoliv jeho forma, pro kterou zrušil Ústavní soud § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů. Je přitom zjevné, že důvody nálezu Ústavního soudu spočívají především v § 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů. 9. Dále se žalovaný zabýval rozborem nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020 – 32. 10. Žalovaný také poukázal na současnou praxi Ministerstva spravedlnosti, co se týče Centrálního registru oznámení. Ministerstvo spravedlnosti totiž od 6. 11. 2020 zabránilo anonymně nahlížet do Centrálního registru oznámení, změnila se tak forma nahlížení. Podle žalovaného je také otázkou, na jakou stranu převáží veřejný zájem v případě střetu svou základních práv, ke kterému v nyní posuzovaném případě dochází. Vždy podle něj záleží na účelu a dalších okolnostech zveřejnění konkrétní informace z konkrétního oznámení veřejného funkcionáře. 11. Rovněž je žalovaný toho názoru, že ke zrušení části právního předpisu, tj. ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů, došlo až uplynutím dne 31. 12. 2020, a na přestupky projednané do této doby a na zaplacené pokuty ze správních řízení to nemá vliv. Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu totiž zůstávají nedotčena, tedy i přestupky projednané do zrušení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů by měly zůstat nedotčeny. 12. K materiální stránce přestupku žalovaný uvedl, že každý případ je nutno posuzovat individuálně. Podstatou citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu přitom bylo, že způsob zveřejňování oznámení podle zákona o střetu zájmů zasahuje do právem chráněných zájmů tak, že může, v konkrétním případě, způsobit absenci materiálního znaku přestupku. V současnosti se však nacházíme v odlišné situaci, protože Ministerstvo spravedlnosti omezilo od 6. 11. 2020 přístup k oznámením veřejných funkcionářů evidovaným v Centrálním registru oznámení, čímž fakticky odpadl důvod k obavám povinných osob před neoprávněným zásahem do jejich práv. Okolnosti, které mohly v konkrétním případě způsobit absenci materiálního znaku přestupku již odpadly ke dni 6. 11. 2020, popř