7 As 110/2014 — Nejvyšší správní soud

55 A 21/2022- 68 - text  13 55 A 21/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Občanům s. r. o. sídlem Vídeňská 995/63, 639 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Martinem Kolářem sídlem Královopolská 874/84, 616 00 Brno proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 13. 5. 2022, č. j. ČOI 65621/22/O100/Ber/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Přípisem ze dne 25. 5. 2021, doručeným žalobkyni téhož dne do datové schránky, zahájil inspektorát Jihomoravský a Zlínský (dále též „oblastní inspektorát“) řízení o přestupcích. Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2022, č. j. ČOI 153673/21/3000/R/Nev, uznal oblastní inspektorát žalobkyni ve výroku I., bod 1, vinnou tím, že v rámcových smlouvách o poskytování služeb, nazvaných „Správa odběrných míst“, ve kterých se označuje za „Organizátora“ uzavíraných v období od 15. 6. 2018 do 20. 11. 2019 s celkem 9 496 spotřebiteli [ve smlouvách označenými jako „Přistupitel (dále jen Občan)“], uvedla informace ohledně ceny poskytovaných služeb nejednoznačným způsobem, poněvadž v úvodu těchto smluv uvedla: „Činnost směřující k zajištění Výhodnější nabídky je pro Občana zajišťována zdarma.“, dále „…Zpoplatněno je poskytování poradenství a dalších služeb v případě přijetí Vyžádané nabídky, ceny zpoplatněných služeb jsou uvedeny ve Správě níže“, a dále v části Vyžádaná nabídka stávajícího dodavatele uvedla: „… Za Vedení odběrných míst, resp. vymezení kapacit Organizátora k těmto činnostem se Občan zavazuje hradit Organizátorovi pravidelnou paušální odměnu (v testu Správy jen „Odměna“), a to po dobu účinnosti Správy. Její výše je: (a) u odběrného místa se spotřebou do 7,6 MWh včetně 69 Kč/měsíc včetně DPH, (b) u odběrného místa se spotřebou více než 7,6 MWh 119 Kč/měsíc včetně DPH“; z výše uvedené formulace tak spotřebiteli nemusí být zřejmé, zda jsou mu služby poskytovány ze strany obviněné zdarma, nebo jsou zpoplatněny. Tím porušila právní povinnost uvedenou v § 4 odst. 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve spojení s § 5a odst. 2 tohoto zákona, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. 2. Dále byla žalobkyně výrokem I. bodem 2, uznána vinnou tím, že ve smlouvách o poskytování služeb, nazvaných „Správa odběrných míst“, ve kterých se označuje za „Organizátora“, uzavíraných v období od 15. 6. 2018 do 20. 11. 2019 s celkem 9 496 spotřebiteli [ve smlouvách označenými jako „Přistupitel (dále jen Občan)“], uvedla věcně nesprávnou informaci ohledně zákonného práva spotřebitele na odstoupení od této smlouvy, když v těchto smlouvách v části Platnost správy uvedla: „Veškerá informace, dokumenty a komunikace s výjimkou výpovědi a odstoupení od Správy mohou strany realizovat též elektronickou formou (zejména e-mail, klientský portál) a jsou považované za doručené jejich odesláním.“ Tím porušila právní povinnost uvedenou v § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele v návaznosti na § 5 odst. 1 tohoto zákona, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. 3. Výrokem I. bodem 3 rozhodnutí oblastního inspektorátu byla žalobkyně uznána vinnou tím, že v rámcové smlouvě o poskytování služeb, nazvané „Správa odběrných míst“, ve které se označuje za „Organizátora“ ze dne 27. 5. 2019 uzavřené se spotřebitelem J. C., v části Platnost správy uvedla: „…Občan je povinen jednat tak, aby neztížil plnění Správy Organizátorovi (zejména neposkytnutím podstatných informací, nedodáním požadovaných podkladů) a/nebo aby nezmařil plnění Správy ze strany Organizátora. Poruší-li Občan jakoukoliv z povinností uvedených v tomto odstavci Správy, je povinen uhradit Organizátorovi smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, která je splatná do 14 dnů od doručení výzvy k úhradě.“ Tím porušila právní povinnost uvedenou v § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele v návaznosti na § 4 odst. 1 tohoto zákona, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. 4. Výrokem II. rozhodnutí oblastního inspektorátu byla žalobkyni za spáchání přestupků uložena úhrnná pokuta ve výši 1 250 000 Kč. Týmž rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč (výrok III.). 5. Žalobkyně podala proti rozhodnutí oblastního inspektorátu odvolání, o kterém rozhodla Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát (dále též „ústřední inspektorát“), žalobou napadeným rozhodnutím. Výrokem I. ústřední inspektorát podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, částečně zrušil napadené rozhodnutí oblastního inspektorátu – konkrétně výrok I. bod. 1, přičemž v dané části řízení zastavil. Výrokem II. podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil napadené rozhodnutí oblastního inspektorátu tak, že v části II. výroku se slova: „úhrnná pokuta ve výši 1 250 000 Kč (slovy: jeden milion dvě stě padesát tisíc korun českých)“ se nahrazují slovy: „úhrnná pokuta ve výši 700 000 Kč (slovy: sedm set tisíc korun českých)“. Výrokem III. ústřední inspektorát ve zbytku napadené rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil. 6. K označení žalovaného soud úvodem uvádí, že u zprostředkovatelů energií došlo k datu 1. 7. 2022 k přechodu příslušnosti ve vedení řízení o přestupcích na Energetický regulační úřad, a to zákonem č. 362/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 458/200 Sb., energetický zákon. Soud usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 55 A 21/2022-53 rozhodl tak, že v souladu s § 69 s. ř. s. bude na straně žalované dále pokračováno s Energetickým regulačním úřadem, neboť Česká obchodní inspekce si v případě žalobkyně ve smyslu čl. II bod 2. zákona č. 362/2021 Sb. nezachovává nad žalobkyní svou působnost. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 7. Žalobkyně ve včas podané žalobě uvedla, že se správní orgán ve vztahu k uvedení věcně nesprávné informace týkající se zákonného práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy dopustil chybné kvalifikace. V žádném ustanovení smlouvy, ani v jiné související smluvní dokumentaci není uvedeno, že by spotřebitel mohl své zákonné právo realizovat pouze písemnou formou, nebo že elektronická forma není přípustná. Žalobkyně akceptuje odstoupení od smlouvy v jakékoliv zákonem povolené formě. 8. Dále ústřední inspektorát dostatečně nezdůvodnil naplnění podmínky, že nekalá obchodní praktika musí podstatně narušit nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. Žalobkyně se domnívá, že i pokud by z její strany došlo k nesprávnému informování spotřebitele ohledně možnosti odstoupení od smlouvy, nelze dospět k závěru, že došlo či mohlo dojít k podstatnému ovlivnění ekonomického chování spotřebitele. Argumentaci České obchodní inspekce v daném směru považuje za zavádějící. Mimo to ústřední inspektorát prakticky pouze převzal závěr vyjádřený oblastním inspektorátem. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by spotřebitel v případě přání odstoupit od smlouvy zůstal z důvodu mylného přesvědčení nečinný a rozhodl by se svého zákonného práva na odstoupení nevyužít a v závazku setrvat. Domnívá se, že pokud by spotřebitel skutečně chtěl od smlouvy odstoupit, pokusil by se to učinit i ostatními prostředky, jako např. telefonátem se žalobkyní. Žalobkyně by takovému požadavku bez dalšího vyhověla, neboť nikdy neomezovala spotřebitele ve volbě způsobu jednání vedoucího k ukončení závazku. 9. Má za to, že pozorný spotřebitel má alespoň základní povědomí o relevantních institutech občanského zákoníku, resp. si má být vědom, že mu zákon přiznává určitou ochranu. Informace o právu na odstoupení od smlouvy v době prvních 14 dnů u smluv uzavřených distančním způsobem a smluv uzavřených mimo obchodní prostory plyne přímo ze zákona a nejedná se tak o informaci, o které by se spotřebitel mohl dozvědět pouze od žalobkyně. Není tedy možné, aby předmětná část smlouvy sama o sobě vedla spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Od daného je třeba odlišovat situaci, kdy podnikatel uvede nepravdivou informaci např. ohledně vlastností a charakteru zboží. To se však v daném případě nestalo. 10. Dále žalobkyně nesouhlasí se závěrem ohledně sankčního ujednání (viz bod 3 výroku I.). Z napadeného rozhodnutí není seznatelné, čím porušila požadavek odborné péče. Pokud od spotřebitele lze očekávat určitou odpovídající míru znalostí a pozornosti, mělo by i na žalobkyní být nahlíženo stejným způsobem. Tedy že může používat pojmů méně konkrétních, pokud je spotřebitel v daném obchodním vztahu bdělejší. Žalobkyně jednala s dostatečnou úrovní zvláštních dovedností a péčí, kterou po ní lze ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očeká