7 As 15/2012 — Nejvyšší správní soud

29 A 97/2021- 108 - text  8 29 A 97/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Martina Kopy, ve věci žalobce: A. R. zastoupený advokátem Mgr. Martinem Rybnikářem sídlem tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 6. 2021, č. j. MV-65226-5/SO-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 6. 2021, č. j. MV-65226-5/SO-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 15. 2. 2021, č. j. OAM-3378-34/ZR-2019 (dále jen „Ministerstvo“). Tímto rozhodnutím bylo podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušeno povolení žalobce k trvalému pobytu a stanovena lhůta k vycestování z území České republiky. II. Obsah žaloby 2. Napadené rozhodnutí je nesprávné a nezákonné. Žalovaná porušila § 2 odst. 1, odst. 3, odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Podmínky dle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců nejsou dány, nejsou tak splněny podmínky pro zrušení povolení k trvalému pobytu. 3. Není naplněna podmínka opakované narušení veřejného pořádku. Stran prvních dvou odsouzení žalobce – rozsudkem Městského soudu pro mládež v Brně sp. zn. 8 Tm 82/2005 a trestním příkazem Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 201/2009, se na žalobce hledí, jako by nebyl odsouzen. V prvním případě žalobce vykonal trestní opatření veřejně prospěšných prací, ve druhém případě se žalobce osvědčil ve zkušební době. 4. Není naplněna ani podmínka porušení veřejného pořádku závažným způsobem. Důvodem pro zrušení trvalého pobytu není jakékoli opakované narušení veřejného pořádku ze strany cizince, musí se jednat o narušení veřejného pořádku závažným způsobem. Stran tohoto pojmu je nutné vycházet z judikatury. O závažnosti narušení veřejného pořádku svědčí zejména, jaký trest byl uložen. Jestliže byl žalobci za trestnou činnost projednávanou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 125/2019 (i v případě předchozích odsouzení) uložen mírnější trest nespojený s přímým odnětím svobody (podmíněný trest odnětí svobody), závažnost narušení nebyla až tak vysoká pro podřazení pod pojem „narušení veřejného pořádku závažným způsobem“. V případě závažného porušení veřejného pořádku by se soud s alternativním trestem nespojeným s přímým odnětím svobody jistě nespokojil. 5. Podle nejnovější judikatury Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 945/20) lze za závažné narušení veřejného pořádku, odůvodňující zrušení trvalého pobytu cizince, považovat jen takové narušení veřejného pořádku, které lze označit za skutečné, aktuální a závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Aby byl tedy cizinci zrušen trvalý pobyt, nepostačuje jakékoliv spáchání trestného činu, musí se jednat o takovou situaci, ve které hrozí aktuální a zásadní narušení základů společnosti a základů státu. 6. Dále nejsou splněny podmínky pro zrušení povolení k trvalému pobytu, neboť by toto rozhodnutí nepřiměřeně zasáhlo soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce má v České republice veškeré rodinné a sociální zázemí – má zde rodiče, sourozence, družku, se kterou žije ve společné domácnosti a s níž vychovává dvě společné děti. Žalobce má se svými dětmi pěkný vztah, děti od malička vychovává, stará se o ně, podílí se na jejich výživě, děti ho mají rády. Zrušení povolení k trvalému pobytu je tedy v případě žalobce v rozporu se zájmem na slučování rodin a výrazným způsobem by narušilo jeho rodinný život a veškeré rodinné zázemí celé rodiny – nejsou tak splněny humanitární podmínky pro rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu. Žalovaná ohledně přiměřenosti zásahu rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu do soukromého a rodinného života žalobce pochybila, neučinila vše k dostatečnému zjištění skutkového stavu věci, na základě kterého by mohlo být objektivně a spravedlivě rozhodnuto. Žalovaná porušila zákon. 7. Z popsaných důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 8. Žalobce v žalobě zopakoval řadu námitek, které již uvedl ve svém odvolání. Žalovaná tak odkazuje na napadené rozhodnutí. Žalobce se posledního trestného činu dopustil 25 útoky. Podmínku opakovaného narušení veřejného pořádku lze naplnit též opakovanými útoky, přestože jsou následně klasifikovány jako jeden trestný čin. Žalobce je speciálním recidivistou, 25 útoky proti majetku způsobil škodu více než půl milionu korun. Trestnou činnost páchal po delší časové období. Byl odsouzen sice nepodmíněně, ovšem ke třem letům se zkušební dobou pěti let. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí vyrovnala s jednotlivými aspekty zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Ústní jednání 9. Dne 27. února 2024 proběhlo ve věci ústní jednání, Účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích k věci. Soud neprovedl další dokazování výslech družka žalobkyně a rodinnými fotografiemi, které měla prokázat soužití žalobce s družkou a společnými dětmi. O jejich soužití a péči žalobce o děti totiž neměl pochybnosti. V. Posouzení věci soudem 10. Žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a jedná se o žalobu přípustnou. 11. Podle ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel Krajský soud v Brně (dále jen „soud“) při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. V projednávané věci je předmětem sporu, zda byly splněny podmínky pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu žalobce. 13. Podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců „Ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu,” a to „za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince.”. 14. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců: „Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.” 15. Ze správního spisu soud zjistil, že Městský soud v Brně shledal žalobce dne 23. 10. 2019 rozsudkem č. j. 12 T 125/2019-1243, vinným ze spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) zák. č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník”), ze spáchání přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl odsouzen podle § 205 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 za použití § 85 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně žalobci odložil na zkušební dobu v trvání pěti let, současně byl nad žalobcem vysloven dohled. Žalobci Městský soud uložil, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil 32 poškozeným škodu, jež přečinem spáchal, dále mu uložil trest propadnutí věci. Žalobce se dle rozsudku sám nebo společně se spolupachatelem, po předchozí domluvě v úmyslu obohatit se, po překonání překážek vloupal do automobilů, z nichž zcizoval především elektroniku a finanční prostředky. Žalobce sám v 10 případech a v 15 případech společně se spolupachatelem provedli vloupání do různých motorových vozidel, přičemž svým jednáním způsobili celkovou škodu ve výši 529 628 Kč. K trestné činnosti docházelo v období