9 As 69/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 32/2022- 44 - text 12 30 A 32/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: P. L. zastoupen advokátem JUDr. Pravomilem Prchalem, Ph.D. sídlem Husova 12/25, Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2022, č. j. KUJI 5635/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, Odboru obecní živnostenský úřad (dále jen „živnostenský úřad“) ze dne 15. 11. 2021, č. j. MMJ/OŽÚ/228750/2021-BíR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím živnostenský úřad podle § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), zrušil žalobci živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a „Zednictví“ z důvodu, že již nesplňuje všeobecnou podmínku provozování živnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona, tj. podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 téhož zákona. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítá, že jediným podkladem pro zahájení správního řízení byly rozsudky Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 2. 2020, č. j. 13 T 123/2017-2023 a Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 9 To 209/2020-1280. Žalobce v rámci svého odvolání poukazoval na řízení před Nejvyšším soudem. Žalovaný přesto nepřerušil správní řízení a nevyhodnotil tento stav jako předběžnou otázku. Správní orgány nezohlednily závažné dopady rozhodnutí do základních práv žalobce a existujících právních vztahů a časovou potřebu k jejich ukončení. Žalobce rozporuje závěry žalovaného, že případnou nesprávnost rozhodnutí, včetně dopadů na žalobce, je možno následně vyřešit možnou obnovou řízení. Správní orgány nezjistily skutečný stav věci, neprovedly dokazování a rozhodly pouze na základě jediného podkladu. 3. Dále žalobce uvádí, že v rámci odvolání požadoval, aby bylo rozhodnuto podle konkrétních právních norem, nikoliv dle závěrů a rozhodnutí soudů nižších stupňů. Žalobce v odvolání odkázal také na platnou judikaturu. Žalovaný uvedenou judikaturu nerespektoval a ani se k uvedeným důvodům a závěrům judikatury nejvyšších soudů nevyjádřil. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí obsahuje zcela nepochopitelné poučení o lhůtách k vydání rozhodnutí. Dále s poukazem na § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) namítá porušení těchto lhůt. Rovněž namítá, že napadené rozhodnutí není podepsáno oprávněnou osobou (§ 69 odst. 1 správního řádu). Z uvedeného není podle žalobce v některých částech zřejmé, k čemu žalovaný směřuje. 4. Žalobce namítá, že správní orgány neaplikovaly ustanovení konkrétních právních norem a při výkladu podmínky bezúhonnosti nerespektovaly závěry plynoucí z judikatury (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 229/2014-36, ze dne 11. 6. 2009 a č. j. 9 As 69/2008-50, ze dne 2. 2. 2012). Žalovaný svůj odlišný postup neodůvodnil, naopak v rámci svého odůvodnění využil i judikatury nižších soudů. Tím byly popřeny všechny zásady správního řízení a práva účastníků řízení. 5. Žalobce také namítá, že je zcela mimo působnost žalovaného, aby rozebíral a přijímal závěry trestního řízení. Žalobce uvádí, že se vytýkaného podvodného jednání nedopustil. Závěry živnostenského úřadu a jeho hodnocení „podvodného jednání“ jsou zcela nepodložené. Žalobce splnil všechny předepsané povinnosti vůči státním institucím. 6. Podle žalobce žalovaný nesprávně odtrhuje pojem zaměstnavatel od pojmu zaměstnavatel – fyzická osoba, neboť fyzická osoba je dle právních předpisů vždy pouze jeden subjekt, fakticky i právně. 7. Závěry žalovaného o jednoznačné souvislosti úmyslného trestného činu podvodu s podnikáním, či úmyslnosti uzavření fiktivního pracovněprávního vztahu jsou nepodložené a soudně nepřezkoumatelné. Fyzická osoba, případně podnikatel fyzická osoba, má právo zaměstnat zaměstnance dle vlastních potřeb a dle vlastního uvážení. V tomto případě je považována za důvod podvodu pouze skutečnost existence krátkodobého pracovního poměru (uzavřeného zcela v intencích zákoníku práce), a to i přesto, že zaměstnankyně po rodičovské dovolené u žalobce dále pracovala. 8. Dále podle žalobce není zcela jednoznačně dána a ve správním řízení nebyla zkoumána a dostatečně konkrétně prokázána souvislost „trestného činu“, resp. zaměstnání zaměstnance, s podnikatelskou činností žalobce nebo s podnikáním a jeho obsahem – živnostenská oprávnění pro „Zednictví a Výroba, obchod a služby“. Na to žalobce poukazoval již v odvolání. Nejedná se o výkon podnikatelské činnosti, která by umožňovala žalobci být zaměstnavatelem, ale v jeho případě se jedná stále o jednu a tutéž fyzickou osobu. Žalobce měl tak potenciálně zcela stejnou možnost a příležitost, pokud by býval měl v úmyslu skutečně obcházet právní předpisy, zaměstnat uvedenou osobu na zcela jiný druh práce a za jakoukoliv mzdu, a to např. jako vlastní hospodyni. Vše by v tomto případě bylo v souladu s právními předpisy. Vznikly by mu tak z právních norem stejné povinnosti, jako ve výše posuzovaném případě. K nutnosti dostatečně konkrétního prokázání souvislosti mezi trestným činem a podnikatelskou činností žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 A 11/2002-33. 9. Žalobce již v rámci odvolání poukazoval na výše zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 69/2008-50 s tím, že se nelze předem domýšlet, jakým způsobem se bude podnikatel chovat v budoucnu a jeho chování a priori zpochybňovat. K tomu se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyjádřil. Závěry žalovaného postrádají hodnocení proporcionality skutku, vlivu na bezúhonnost žalobce a následného zrušení živnostenského oprávnění, včetně veškerých následných finančních dopadů na žalobce. 10. Žalobce shrnuje, že nebylo provedeno řádné dokazování, nebyla prokázána řádně vzájemná souvislost s podnikáním, ani nebyla odůvodněna proporcionalita postupu živnostenského úřadu a žalovaného. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nezákonné a nepřezkoumatelné. 11. Žalobce navrhuje k provedení následující důkazy: citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu, prvostupňové rozhodnutí, napadené rozhodnutí, odvolání žalobce, výslech žalobce a výslech P. M. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Odkazuje na napadené rozhodnutí a argumentuje ke každému žalobnímu bodu. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek. Při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo přezkoumáno v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž se přihlíží z úřední povinnosti a soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti, soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného zrušeno dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/201325, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29] - [30]). Dle názoru zdejšího soudu napadené rozhodnutí těmito vadami netrpí. Krajský soud také připomíná, že odvolací orgán nemusí detailně reagovat na každý dílčí argument obsažený v odvolání. Postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13), popř. lze akceptovat i odpověď implicitní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp.