5 Afs 5/2025 — Nejvyšší správní soud

31 Af 31/2022- 270 - text  17 31 Af 31/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD., a JUDr. Václava Štencla, MA, ve věci žalobce: RI OKNA, a. s., IČO 60724862 sídlem Úkolky 1055, Bzenec zastoupený JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem sídlem Jakubská 1, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2022, č.j. 14480/22/5200-10423-712946, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil platební výměr vydaný Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj (správcem daně) dne 26.3.2021 tak, že byla žalobci za zdaňovací období roku 2015 vyměřena z moci úřední daň z příjmu právnických osob ve výši 3 175 370 Kč. 2. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce uplatnil do daňové účinných nákladů položky, které tam nepatřily. Jednalo se mj.: - o opravnou položku vytvořenou k pohledávkám za dlužníkem ELSTAV JK, s.r.o., v částce cca 2,2 mil. Kč, - o snížení výsledku hospodaření o cca 10,5 mil. Kč v souvislosti se zhotovením díla společností Outulný, a.s., v roce 2008, - o náklady za reklamní služby za cca 3 mil. Kč poskytnuté společnostmi TOCCA MEDIASPORT EUROPE Limited, odštěpný závod Praha, Česká republika, (TOCCA) a AZ COLOR ČR, a.s., (AZ COLOR), - o náklady za montáž provětrávané fasády od družstva JKLMN v likvidaci v částce cca 550 tisíc Kč. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a uplynutí prekluzivní lhůty. Má za to, že daňová kontrola byla fakticky zahájena 12.7.2016, případně 16.4.2018 a nikoli až 3.5.2018. Správce daně i žalovaný postupovali účelově při ukončení daňové kontroly i při doručování napadeného rozhodnutí. Neseznámili žalobce řádně s náhledem na prekluzi. Neexistovalo pověření k provedení daňové kontroly k 3.5.2018. Žalobce také poukazuje na nesprávné vedení spisu. 4. Dále žalobce namítá, že jej měl správce daně vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání za rok 2008, jakmile se dozvěděl o existenci rozhodčího nálezu. Je-li pak daňová kontrola prováděna před vyměřením daně, nemá vliv na běh prekluzivní lhůty. Podle žalobce správce daně pochybil, pokud nevyhotovil soupis neprovedených důkazních prostředků a neprováděl průběžné hodnocení důkazů; porušil tak § 92 odst. 7 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Dokončí-li dokazování ve vztahu k samostatné nezávislé otázce, je povinen tyto důkazy vyhodnotit a seznámit s tím žalobce. 5. Žalobce má za to, že bylo nesprávně posouzeno uplatnění opravné položky za dlužníkem ELSTAV JK, s.r.o. 6. Žalobce poukazuje také na to, že byl v roce 2015 oprávněn získat zpět částku daně zaplacenou v roce 2008 v souvislosti s vystavením penalizačních faktur společnosti Outulný, a.s., na základě smluv o dílo. V roce 2015 byl totiž vydán definitivní rozhodčí nález ze dne 24.3.2015, č. Rsp 802/10, podle něhož byly smlouvy o dílo absolutně neplatné, a žalobce se společností Outulný, a.s., uzavřel smlouvu o komplexním vypořádání vzájemných vztahů (fakticky se jednalo o dohodu o narovnání). Žalobce se dovolává pokynu Generálního finančního ředitelství D-22 a legitimního očekávání, které bylo založeno již pokynem D-6. 7. Podle žalobce také žalovaný nezákonně posoudil reklamní služby poskytnuté mu společnostmi TOCCA a AZ COLOR, neboť měl náklady na tyto služby v základu daně zohlednit. To samé pak žalobce namítal ve vztahu k částce, kterou zaplatil družstvu JKLMN za montáž provětrávané fasády. 8. Žalobce proto navrhuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. 9. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a zevrubně se vyjadřuje k jednotlivým žalobním bodům. Rozhodnutí považuje za zákonné a dostatečné odůvodněné, prekluzivní lhůta podle žalovaného neuplynula. Obstrukčně a účelově postupoval v dané věci spíše žalobce, nikoli správce daně a žalovaný. Daňová kontrola byla řádně zahájena 3.5.2018, spis byl veden v souladu se zákonem a správce daně se žádných procesních pochybení nedopustil. Pokud šlo o částky žalobcem uplatněné do základu daně za reklamní služby a montáž provětrávané fasády, tak ty si žalobce uplatnil neoprávněně, neboť neprokázal, že k plnění došlo tak, jak uváděl. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. III. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 12. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Nepřezkoumatelnost 13. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Napříč žalobou upozorňuje na řadu dílčích námitek, které podle jeho názoru žalovaný opomenul či nedostatečně vypořádal. 14. Soud s ním však nesouhlasí. Povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Zpravidla proto postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2009, č.j. 9 Afs 70/2008 -– 13, případně, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s akceptací odpovědi implicitní, což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18.11.2011, sp.zn. II. ÚS 2774/09, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.12.2011, č.j. 4 Ads 58/2011 – 72. To znamená, že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán prezentuje od názoru účastníka odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Pokud by byly na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami účastníků řízení kladeny takové požadavky, jak si zřejmě představuje žalobce, jednalo by se o přepjatý formalismus, který by ohrožoval schopnost těchto orgánů efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly. 15. V daném případě žalovaný odpovídajícím způsobem reagoval na veškeré stěžejní žalobcovy námitky. Srozumitelně objasnil svůj názor na to, proč žalobce neměl nárok u jednotlivých položek na jejich odpočet od základu daně a vyjádřil se ke všem namítaným procením pochybením. Tomu také odpovídá žalobcova žaloba, v níž obsáhle polemizuje s názory i postupy žalovaného. Pokud se některými dílčími otázkami výslovně nezabýval, nemělo to vliv na srozumitelnost a přezkoumatelnost jeho rozhodnutí. To samé je pak třeba uvést ve vztahu k tvrzení žalobce, že platební výměr výslovně neřešil otázku prekluze. Jak správně uvádí žalovaný, k prekluzi dochází ex offo a pokud ji správce daně neshledal, nebylo jeho povinností to zmiňovat, tím méně v platebním výměru. V daném případě navíc tuto otázku učinil spornou žalobce v odvolání a žalovaný se k ní v napadeném rozhodnutí vyjádřil. 16. Soud nesouhlasí ani s námitkou žalobce, že se žalovaný nezabýval jeho tvrzením obsaženým v doplnění odvolání, že byla daňová kontrola fakticky zahájena již 12.7.2016. Touto námitkou se žalovaný zabýval v bodech 194 - 197 napadeného rozhodnutí. Byť se jedná o vypořádání poměrně stručné, jedná se v kombinaci s body 69 - 72 o vypořádání dostatečné. Je z něho totiž zřejmé, proč žalovaný neshledává žalobcovu námitku důvodnou a proč nepovažuje daňovou kontrolu za zahájenou již 12.7.2016. Žalovaný se rovněž zabýval dohodou o narovnání (v bodech 94 a 95 napadeného rozhodnutí), kde zjednodušeně uvedl, že není pro daňové řízení a rozhodnutí podstatná. Vyjádřil se i k tomu, proč podle jeho názoru pokyn D-22 na danou věc nedopadá (body 147 - 148 napadeného rozhodnutí). I přes určitou formulační nejednoznačnost a stručnost je tak zřejmé, proč žalovaný pokyn D-22 nepovažuje za použitelný. 17. Napadené rozhodnutí tedy nepřezkoumatelné není. Prekluze 18. Žalobce dále poukazuje na uplynutí prekluzivní lhůty. 19. Podle § 148 daňového řádu nelze daň stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení (odst. 1). Lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k a) podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně, b) oznámení rozhodnutí o stanovení daně, c) zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku, d) oznámení rozhodnutí