7 Afs 11/2014 — Nejvyšší správní soud

34 A 23/2024- 38 - text 10 34 A 23/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: J. K., st. přísl. R. U. bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2024, č. j. MV-112897-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení 1. Žalobce podal dne 27. 3. 2024 žádost o udělení dočasné ochrany. Ministerstvo vnitra dospělo v rozhodnutí ze dne 11. 6. 2024 k závěru, že žalobce nesplňuje žádnou z podmínek pro udělení dočasné ochrany a postupem podle § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů („Lex Ukrajina“) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců („zákon o pobytu cizinců“) oprávnění k pobytu za účelem udělení dočasné ochrany neudělilo. V rámci nového posouzení důvodů neudělení mezinárodní ochrany, které je řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2023, č. j. 5 Azs 39/2023-24, body 39-40), žalovaná tomuto závěru přisvědčila. Žalobce se proti závěrům tohoto nového posouzení („napadené rozhodnutí“) brání žalobou. 2. Žalobce je občanem Republiky Uzbekistán, je svobodný a bezdětný. K žádosti předložil cestovní pas, průkaz povolení k dočasnému (dlouhodobému) pobytu na Ukrajině s platností do 31. 8. 2022 a dále potvrzení o registraci pobytu své osoby ze dne 2. 11. 2018 na ukrajinské adrese m. S., ul. Z., d. 7, a potvrzení o registraci pobytu osoby Ch. V. ze dne 7. 10. 2021 na téže adrese od 20. 9. 2018. Ch. V. je družkou žalobce, je ukrajinské státní příslušnosti, a má na území České republiky udělenou dočasnou ochranu. 3. Žalovaná se ztotožnila s prvostupňovým rozhodnutím Ministerstva vnitra v tom, že v případě žalobce existují důvody pro neudělení dočasné ochrany. Uvedla, že podmínky pro udělení dočasné ochrany jsou definovány v § 3 Lex Ukrajina, který v odstavci 1 odkazuje na prováděcí rozhodnutí Rady, jímž je rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu čl. 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana („prováděcí rozhodnutí Rady“). Rodinné příslušníky držitelů dočasné ochrany, kteří mohou dočasnou ochranu získat, blíže definuje § 51 zákona č. 221/2003 Sb., u něhož se však s odkazem na § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 65/2022 Sb. nepoužije definice uvedená v § 51 odst. 2 písm. d) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně („zákon o dočasné ochraně“), týkající se vztahu druha a družky. Žalobce tedy není rodinným příslušníkem cizince požívajícího dočasné ochrany. Zároveň nejsou splněny ani podmínky § 52 téhož zákona, podle něhož může být osobě blízké cizince požívajícího dočasné ochrany udělena dočasná ochrana z důvodů zvláštního zřetele hodných, pokud spolu trvale žili v době, kdy došlo k událostem vedoucím k hromadnému přílivu vysídlených osob na území. Podle žalované nelze z žalobcem předložených dokladů dovozovat, že by žalobce s Ch. V. byli dlouhodobě v partnerském vztahu. Případné společné soužití na jedné adrese lze navíc dovodit nejvýše do 2. 11. 2018. 4. Co se týká vztahu druha a družky, dle čl. 2 odst. 4 rozhodnutí Rady se jedná o relevantní rodinnou vazbu za předpokladu, že platné právní předpisy nebo praxe dotčeného členského státu přistupují k nesezdaným párům obdobně jako k párům sezdaným v rámci jeho vnitrostátního cizineckého práva. Dle české právní úpravy se nejedná o vazbu postavenou na roveň manželství a osoby v tomto postavení nejsou pro účely získání pobytového oprávnění považovány za rodinné příslušníky. Žalobci tedy z titulu tvrzené rodinné vazby k družce, kterou navíc žádným způsobem nedoložil, neplyne právo na udělení dočasné ochrany. II. Žaloba 5. Dle žalobce nebyl ze strany správních orgánů správně aplikován § 52 zákona o dočasné ochraně, podle něhož mohou osoby blízké cizinci s dočasnou ochranou získat dočasnou ochranu za předpokladu, že spolu trvale žily a jsou na sobě závislé (viz důvodová zpráva k zákonu o dočasné ochraně). Žalobce uvádí, že splňuje obě podmínky, protože s partnerkou, občankou Ukrajiny s udělenou dočasnou ochranou, žili ve společné domácnosti od roku 2020 a jsou na sobě citově závislí. Žalovaná nedostatečně zhodnotila důkazy o jejich společném soužití a trvalosti vztahu. 6. Žalobce doložil registraci pobytu na stejné adrese na Ukrajině a současné potvrzení o ubytování v ČR. Další důkazy o společném bydlení žalobce předložit nemohl, neboť je zanechal na Ukrajině kvůli nutnosti rychlého odjezdu. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalované o nedostatečném prokázání skutečnosti, že se svou přítelkyní na Ukrajině trvale žil, resp. že je možné je považovat za osoby blízké. Žalobce také uvedl, že na území Ukrajiny sice pobýval na základě dlouhodobého (nikoli trvalého) pobytu, měl však v úmyslu o trvalý pobyt požádat. Z materiálního hlediska byl pobyt žalobce na území Ukrajiny trvalé povahy. V současném kulturním prostředí není možné za „trvalý vztah“ považovat jen manželství, čím dál více párů tvoří pevná rodinná pouta i jako nesezdaní partneři. 7. Dále se žalobce vymezil proti posouzení podmínky závislosti, resp. důvodu zvláštního zřetele hodného. Napadené rozhodnutí považuje v tomto ohledu za nepřezkoumatelné. Správní orgán přikládá váhu pouze faktické závislosti (zdravotní či jiná nesoběstačnost), ale nebere v úvahu citovou závislost a traumata, které pár prožil. K tomu odkázal na čl. 15 odst. 1 písm. b) směrnice o dočasné ochraně, který neobsahuje „důvod hodný zvláštního zřetele“, a proto splnění této podmínky nelze vyžadovat. Postačí, pokud žadatel je osobou blízkou, žil ve společné domácnosti a je závislý na druhé osobě. 8. Také nebyla zohledněna délka trvání vztahu (více než 4 roky). Není spravedlivé např. udělit dočasnou ochranu páru, který stihl uzavřít manželství i po kratší známosti, a naopak páru jako je žalobce a jeho partnerka ji neudělit. Žalobce poukázal na to, že správní orgán v podobných situacích rozhodoval kladně (viz sp. zn. OAM-102286/DO-2022, OAM-319237/DO-2024, OAM-347310/DO/2024), proto napadeným rozhodnutím došlo též k porušení § 2 odst. 4 správního řádu. 9. Žalobce dále argumentuje, že správní orgán nezhodnotil otázku rodinného života dle čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“); rozhodl formálně, neprozkoumal důsledky vycestování na jeho vztah a ignoroval zásady jednoty rodiny a solidarity. Žalobce navrhl, aby mu byla rozsudkem udělena dočasná ochrana nebo aby bylo napadené rozhodnutí i rozhodnutí Ministerstva vnitra zrušeno a věc byla žalované vrácena k opětovnému projednání. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí. K námitkám uvedla, že § 52 zákona o dočasné ochraně obsahuje tři kumulativní podmínky: 1) musí se jednat o osobu blízkou cizince požívajícího dočasné ochrany, 2) tyto osoby spolu trvale žily před 24. 2. 2022 na Ukrajině a 3) jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Ad 1) žalobce pouze uvedl, že s partnerkou žijí 4 roky a jeho vycestování do Uzbekistánu by partnerce způsobilo silnou újmu. Ad 2) Z podkladů předložených žalobcem nebylo možné dovodit vedení společné domácnosti žalobce s družkou, resp. jejich společné soužití na Ukrajině k 24. 2. 2022. Ad 3) K této podmínce žalobce netvrdil žádné skutečnosti. 11. Žalovaná poukázala na to, že řízení o dočasné ochraně je realizováno ve specifickém režimu, a to dle pravidel vízového procesu, jak plyne z § 4 odst. 1 a 3 Lex Ukrajina. Jedná se o řízení o žádosti a bylo na žalobci, aby v žádosti uvedl rozhodné skutečnosti a ty dle možností doložil. V případě žalobce však absentovala již základní tvrzení umožňující žádosti vyhovět. Na podkladě tvrzení, že s partnerkou společně žili na Ukrajině a nyní i v České republice a že jsou na sobě emočně závislí, nebylo možné žádosti vyhovět. Neformální vztah druha a družky není důvodem pro udělení dočasné ochrany, a je to v řízení o žádosti žalobce, kdo má tvrdit rozhodné skutečnosti pro posouzení své žádosti. Pokud žalobce neměl na Ukrajině udělen trvalý pobyt, nesplňuje ani podmínku pro udělení dočasné ochrany podle § 3 odst. 2 Lex Ukrajina. 12. Žalobcem odkazovaná rozhodnutí (č.j. OAM-102286/DO-2022, OAM-319237/DO-2024 a OAM-347310/DO-2024) nejsou skutkově obdobná. V jednom případě se jednalo o občanku Ukrajiny, která usilovala o sloučení rodiny se svým druhem, též občanem Ukrajiny. Žadatelka mimo jiné opírala svoji žádost o zdravotní stav podložený lékařskou zprávou. V dalším případě se jednalo o občanku Ruské federace s trvalým pobytem na Ukraj