10 As 25/2014 — Nejvyšší správní soud

34 A 28/2023- 250 - text 13 34 A 28/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: J. P. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2023, č. j. JMK 136573/2023, sp. zn. S - JMK 115107/2023/OD/Os, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2023, č. j. JMK 136573/2023, sp. zn. S - JMK 115107/2023/OD/Os („napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice ze dne 28. 6. 2023, č. j. MZi-OD/11081/2023/BM, sp. zn. 130/2023 („prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“) a přestupku podle § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla („zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne X v X hodin řídil blíže specifikované osobní motorové vozidlo po dálnici D2, ve směru jízdy na B., v prostoru km 14,5, kde byla jeho motorovému vozidlu měřičem rychlosti Ramer 10C naměřena rychlost 196 km/h. Po zastavení vozidla hlídkou Policie České republiky na odstavné ploše dálnice D2 v prostoru km 4,5 ve směru jízdy na B. žalobce nepředložil ke kontrole zelenou kartu prokazující pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobce tímto jednáním překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 50 km/h a více. Svým jednáním porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu a § 17 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Za spáchané přestupky mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, pokuta ve výši 9 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí mj. neshledal pochybení v neprovedení důkazu osvědčením o proškolení policistů. Tento důkaz byl proveden mimo ústní jednání, byl vložen do spisu a žalobce měl možnost se s ním seznámit a vyjádřit se k němu. Dle žalovaného správní orgán v souladu se zásadou materiální pravdy shromáždil dostatečné podklady rozhodnutí, na jejichž základě zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný shledal nedůvodnou námitku, že žalobce nebyl řidičem motorového vozidla. Za prokázané měl i překročení nejvyšší dovolené rychlosti a vypořádal další dílčí odvolací námitky žalobce. Zabýval se zaviněním žalobce a materiální stránkou přestupku a ztotožnil se s právní kvalifikací skutku, provedenou prvostupňovým orgánem a s uloženým trestem. II. Žaloba 4. Žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně totožnosti řidiče vozidla. Vycházel pouze z podkladového materiálu Policie České republiky, neprovedl žalobcem navrhované důkazy v podobě výslechu policistů či videozáznamu z kamer policistů (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115 a ze dne 6. 5. 2015, č. j. 6 As 239/2016-39). Rychlost vozidla žalobce byla údajně naměřena na km 14,5, k zastavení vozidla mělo dojít až na km 4,5. Ze spisu navíc plyne, že s žalobcem ve vozidle cestovaly další osoby. Žalobce vozidlo v místě změření neřídil, k výměně řidičů mělo dojít na exitu č. 11. Pochybnosti o totožnosti řidiče nemůže vyvrátit tvrzení policie obsažené v úředním záznamu o tom, že hlídka vozidlo neztratila z dohledu. Úřední záznamy mívají toto tvrzení předepsány, ačkoliv se nezakládá na pravdě. Navíc nemůže být pravdivé ani s ohledem na rozdíl rychlostí vozidel žalobce a policie. Mezi vozidly měl být rozdíl rychlosti cca 90 km/h. Vozidlo policie by muselo zrychlit na výrazně vyšší rychlost než údajně změřenou rychlost žalobce, aby žalobce dojelo. Pokud by hlídka žalobce ihned dojela, zastavila by jej na exitu v prostoru 11 km, jakožto na prvním bezpečném místě. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné pro nedostatečně zjištěný skutkový stav (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2013, č. j. 4 As 28/2013-24 a ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 217/2015-47). 5. Žalobce nesouhlasil s tím, že správní orgán prvního stupně neprovedl důkaz osvědčením o proškolení policistů a návodem k obsluze rychloměru. Osvědčení o proškolení není uvedeno v přehledu provedených důkazů. Je sporné, zda osvědčení bylo součástí spisového materiálu. Dále nebyl proveden důkaz návodem k obsluze radarového přístroje, o který se žalovaný opírá a cituje z něj. Takový postup způsobuje nezákonnost rozhodnutí (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 58 A 33/2012-26). Návod k zařízení Ramer 10C navíc existuje v několika verzích a z napadeného rozhodnutí neplyne, z jaké verze návodu žalovaný vycházel. Pro správnost výsledku měření je přitom nutné dodržet postup v návodu k obsluze. Jedná-li se o radarový měřič, není možné aplikovat judikaturu týkající se laserových měřičů, konkrétně závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2012, č. j. 1 As 306/2017-3, a jemu předcházejících či na něj navazujících rozhodnutí s obdobným závěrem. Na podporu svého tvrzení o tom, že při postupu v rozporu s návodem k měření je zařízení Ramer 10C schopno vytvořit záznam o přestupku, aniž by byly podmínky pro vznik zákonného měření naplněny, žalobce doložil jako důkaz dokument označený názvem Vadné výstupy Ramer 10C. 6. Podle žalobce bylo na místě zabývat se tím, zda v daném případě nedošlo k dvojité reflexi radarového paprsku, viz např. str. 15 a násl. návodu k obsluze ze dne 17. 9. 2015. Ta se projevuje nikoli špatnou pozicí vozidla na snímku, jak v napadeném rozhodnutí tvrdí žalovaný, nýbrž naměřením výrazně vyšší rychlost, než jakou měřené vozidlo skutečně jelo. 7. Provedené měření rychlosti bylo podle žalobce nezákonné. Judikatura, kterou žalovaný argumentuje je vytržena z kontextu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 4 As 283/2020-21, primárně opírá své závěry o rozsudek tohoto soudu ze dne 17. 8. 2016, č.j. 7 As 309/2015-51. Tento judikát se však zakládá na vyjádření vypracované metrologem v oboru silničních rychloměrů. Takové vyjádření se ve správním spise žalovaného nenachází, nebylo jako důkaz provedeno. Není možné bez dalšího prohlásit měření za správné. Ze zmíněného rozhodnutí vyplývá, že pokud má být v řízení prokázáno, že měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze a nedošlo k žádnému pochybení, musí o tom být předložen relevantní důkaz. 8. Podle žalobce nebyly naplněny podmínky pro výběr stanoviště místa měření a nastavení citlivosti radaru. Předložený záznam o přestupku vykazuje zjevné vady spočívající v nedodržení požadavků stanovených v návodu k obsluze. Na snímku měření lze pozorovat svodidla zasahující celou svou plochou do anténního svazku měřiče (bílá čára na spodní straně snímku z měření), což je v přímém rozporu s požadavky na výběr místa měření uvedené v návodu k obsluze. Dále byla chybně nastavena citlivost měřící jednotky na 30 m, přičemž dle návodu k obsluze má být dosah měření nastaven na 20 m při měření s bočním odstupem do 8 m3. Pouze pokud v místě měření panují nepříznivé klimatické podmínky, nebo že by zařízení vynechávalo měření, může obsluha zařízení nastavit dosah na 30 m. Zvýšením citlivosti měřicí jednotky dochází k vyšší pravděpodobnosti vzniku reflexí, což rovněž vyplývá z návodu k obsluze. 9. Žalobce namítl nestandardní polohu vozidla vůči anténnímu svazku. Vozidlo do něj zasahuje jen menší částí. Svodidlo zasahuje do anténního svazku celou plochou a je blíže ke středové ose anténního svazku. I výškové nastavení měření je nestandardní, radar je natočen „do země“, jako by vozidla jela do kopce, případně jako by vozidlo PČR v okamžik vyhotovení snímku prudce brzdilo a celé se naklonilo dopředu. Kombinace těchto faktorů zavdává důvodné podezření chyby při měření. V řízení nebylo doloženo, že v době provádění měření panovaly nepříznivé klimatické podmínky, nebo že by zařízení vynechávalo měření, aby mohl být dosah nastaven na 30 m. Obsluha nedodržela návod k obsluze, zvýšila možnost vzniku reflexí, a zvýšila pravděpodobnost, že výsledek měření nebude správný. Podle žalobce výstup z rychloměru nelze použít jako důkaz o rychlosti měřeného vozidla. Je nutno odmítnout tvrzení žalovaného, že pokud správně proběhne interní verifikace měření, je vždy nutné považovat měření za správné. Jedná se o kontrolu toho, zda nedošlo k interní chybě měřidla. Měření by bylo anulováno pouze v případě chyby/poruchy měřícího zařízení jako takového, nikoliv v pří