22 A 16/2025 – Krajský soud v Brně

22 A 16/2025- 27 - text pokračování 8 22 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: Q. N. D., nar. X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem sídlem Ostravská 2966, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P. O. BOX 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2025, č. j. CPR-15444/2-ČJ-2025-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podanou žalobou brojí žalobce proti shora označenému rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend ze dne 1. 4. 2025, č. j. KRPZ-35675-22/ČJ-2025-150026-SV, kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) body 3. a 4. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZPC“), uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, byla stanovena na 4 roky. 2. Prvostupňový správní orgán žalobci uložil správní vyhoštění proto, že žalobce pobýval na území České republiky v období od 12. 12. 2012 do 31. 3. 2025 bez platného oprávnění k pobytu a nadto v období od 10. 4. 2020 do 31. 3. 2025 také bez platného cestovního dokladu, ačkoliv k takovému pobytu nebyl oprávněn. II. Podání účastníků 3. Žalobce v žalobě namítá, že správní řízení proběhlo bez přítomnosti tlumočníka z vietnamského jazyka, přestože jeho znalost češtiny je omezená. Dále správním orgánům vytýká, že navrhoval svůj výslech za účelem doložení rodinných a jiných sociálních vazeb na území České republiky, na což však správní orgány nereagovaly a uzavřely, že žádné rodinné ani obdobné vztahy nemá. Za vadnou považuje žalobce též úvahu o přiměřenosti zásahu napadeného rozhodnutí do jeho soukromého života, neboť zde pobývá již 18 let. Konečně žalobce rozporuje délku uloženého správního vyhoštění; správní orgány nezohlednily, že se nedopustil žádné trestné činnosti a jeho nelegální pobyt byl způsoben pasivitou, nikoliv zájmem porušovat právní předpisy. 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém se podrobně vypořádal s veškerou argumentací žalobce. S ohledem na to, že v žalobě nejsou uplatněny žádné nové námitky oproti správnímu řízení, navrhl žalobu zamítnout. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 6. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. 7. Žaloba není důvodná. 8. Ještě před tím, než soud přistoupí k posouzení jednotlivých žalobních námitek uplatněných v žalobě, považuje za vhodné k projednávané věci vytknout před závorku následující: 9. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl dne 31. 3. 2025 kontrolován cizineckou policií, přičemž na výzvu se prokázal vietnamským cestovním dokladem, jehož platnost skončila dne 9. 4. 2020. Z lustrací osoby žalobce v Centrálním informačním systému cizinecké policie se podává, že žalobci skončila platnost posledního povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání již dne 16. 4. 2012 (povolení mu bylo vydáno dne 16. 4. 2010); od tohoto okamžiku žalobce žádným jiným povolením k pobytu v ČR nedisponoval. Následně mu bylo dne 7. 9. 2012 uloženo správní vyhoštění a ode dne 12. 12. 2012 byl zařazen do evidence nežádoucích osob. 10. Ve správním spise je založeno též závazné stanovisko Ministerstva vnitra k možnosti vycestování cizince ze dne 1. 4. 2025, z nějž se podává, že vycestování žalobce do Vietnamu je možné. Dále spis obsahuje Informaci OAMP ze dne 4. 6. 2024, Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. 11. Podle § 119 odst. 1 písm. b) body 3. a 4. ZPC platí, že policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, a to tehdy, pobývá-li cizinec na území bez platného cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn [bod 3.] nebo bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn [bod 4.]. 12. Soud má za dostatečně prokázané, že žalobce pobýval na území České republiky v období nejméně od 12. 12. 2012 do 31. 3. 2025 bez platného oprávnění k pobytu a dále v období od 10. 4. 2020 do 31. 3. 2025 také bez platného cestovního dokladu, ačkoliv k takovému pobytu nebyl oprávněn. Tímto svým pobytem žalobce naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) body 3. a 4. ZPC. Soud zdůrazňuje, že jak rozhodné skutkové okolnosti, tak právní kvalifikaci neoprávněného pobytu neučinil žalobce v průběhu správního řízení ani v žalobě spornými. Namítá ovšem, že rozhodnutí o uložení správního vyhoštění bylo vydáno v řízení, v němž došlo k podstatným vadám majícím vliv na jeho zákonnost; nadto rozhodnutí považuje za nepřiměřené. III.1 Absence tlumočníka 13. Žalobce tvrdí, že správní řízení neoprávněně proběhlo bez přítomnosti tlumočníka z vietnamského jazyka. Jeho znalost češtiny je ovšem pouze omezená. Správní orgán aktivně nezjišťoval, zda je žalobce bez tlumočníka skutečně schopen pochopit smysl i obsah řízení a efektivně se jej účastnit. Z obsahu odvolání je zřejmé, že žalobcova znalost českého jazyka rozhodně nedosahuje takové úrovně, která je potřebná pro porozumění specifickým právním úkonům. Skutečnost, že někdy působil jako tlumočník ve firmě Škoda Auto, nelze automaticky považovat za důkaz jeho plné jazykové vybavenosti. Absence tlumočníka měla přímý vliv na kvalitu procesní obrany žalobce. 14. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce před zahájením výslechu prohlásil, že poskytnutému poučení v plné míře porozuměl, pochopil rovněž důvody, proč je s ním protokol sepisován; českému jazyku jak v psané formě, tak mluvenému slovu rozumí, tlumočníka nežádá. Ihned první otázka prvostupňového správního orgánu v rámci pohovoru zněla: „při pobytové kontrole jste kontrolující hlídce sdělil, že rozumíte dobře česky jak slovem, tak písmem. Můžete to potvrdit do protokolu?“ Žalobce na to reagoval: „Ano, rozumím dobře česky slovem i písmem. V České republice pobývám nějaké roky a češtinu jsem se již naučil.“ V průběhu pohovoru sám žalobce zmínil, že dělal tlumočníka ve Škoda Auto v Mladé Boleslavi. Na poslední otázku, zda rozuměl všem otázkám, žalobce uvedl: „ano, rozuměl jsem všemu“ (srov. protokol o výslechu účastníka ze dne 1. 4. 2025). Krajský soud nadto konstatuje, že z obsahu a kontextu celého protokolu rozhodně nevyplývá, že by žalobce položeným otázkám neporozuměl vůbec, případně že by je pochopil nepřesně nebo zkresleně. Naopak, žalobcovy odpovědi (tak jak jsou zaznamenány v protokolu) velmi přesně a výstižně reagují na položené otázky; žalobce neodpovídá vyhýbavě, obecně ani mimoběžně s položenou otázkou. 15. Nadto soud akcentuje, že dle obsahu správního spisu byly do vietnamského jazyka přeloženy a žalobcem podepsány následující listiny: úřední záznam ze dne 31. 3. 2025 o ztotožnění žalobce (v němž je popsáno zjištění, že žalobce nedisponuje platným povolením k pobytu ani platným cestovním dokladem), dále úřední záznam o zajištění cizince ze dne 31. 3. 2025. Žalobce tedy měl možnost se ve svém rodném jazyce seznámit se samotnou podstatou řízení a tím, jaký neoprávněný pobyt je mu vytýkán. 16. Odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí precizoval v zastoupení žalobce jeho zástupce (advokát). Ze samotného způsobu jeho formulace tudíž nelze seznat, že by žalobce průběhu správního řízení a obsahu odůvodnění rozhodnutí neporozuměl. Pouhá skutečnost, že je toto advokátem v odvolání tvrzeno, nijak nevyvrací prohlášení žalobce učiněné v rámci pohovoru. 17. Krajský soud konstatuje, že to byl sám žalobce, kdo nejprve hlídce cizinecké policie sdělil, že dobře ovládá český jazyk. Totéž prohlásil jak před zahájením pohovoru u prvostupňového správního orgánu, tak jako odpověď na první otázku polože