7 As 100/2010 — Nejvyšší správní soud

22 A 21/2025- 25 - text 6 22 A 21/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem v právní věci žalobce: A. K., nar. X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2025, č. j. KUJI 63346/2025, sp. zn. OOSČ 458/2025 OOSC/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Moravské Budějovice ze dne 4. 6. 2025, č. j. MUMB/ODSH/12765/2025, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti proti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů porušením § 5 odst. 2 písm. b). téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 12 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. II. Podání účastníků 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný byl v odvolání upozorněn na to, že rozhodnutí správního orgánu prvního obsahuje vadu, která způsobuje jeho nicotnost a nezákonnost, a ve správním řízení navíc přibyla další pochybení správního orgánu prvního stupně. Vyjádřil nesouhlas se způsobem vyřízení odvolání. V jednotlivých námitkách (jakkoliv byla žaloba formulována poměrně obsáhle a ne zcela přehledně) namítl, že žalovaný nesprávně vypořádal jeho odvolací námitky proti hodnocení postupu příslušníků Policie ČR na místě samém v rozporu s § 73 zákona č. 250/2016 Sb.; dále namítl, že důkazní prostředky byly získány v rozporu se zákonem, neboť ho policisté zastavili způsobem, který odporoval § 79 odst. 2 a 3 zákona č. 361/2000 Sb.; dále brojil proti nezajištění kamerového záznamu policie z místa, resp. proti tomu, jakým způsobem postupoval správní orgán prvního stupně při snaze tento záznam zajistit, což ovlivnilo výsledek rozhodování v jeho neprospěch, neboť na kamerovém záznamu by byla vidět pochybení policistů při zastavení žalobce; následně namítal nevyrovnání se s v odvolání tvrzenou nezákonností a nicotností s odkazem na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který v odůvodnění uvedl, že žalobce „měl požít alkohol a způsobit dopravní nehodu“, ačkoliv k žádné nehodě nedošlo, a dále mu byl nezákonně uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který mu, jako cyklistovi, nemohl být uložen. Závěrem uvedl, že řízení před žalovaným bylo vedeno v šikanózním duchu, kdy žalovaný nevystupoval nestraně a nezaujatě, žalovaný působil na žalobce povýšeně, jisté psychické uklidnění v žalobci vyvolalo to, že je možnost, že najde spravedlnost u soudu. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v celém rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je věcně správné a zákonné, a proto by měla být žaloba zamítnuta. III. Posouzení věci 4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 76 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Žaloba není důvodná. 5. Před vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud připomíná, že dle § 71 odst. 1 písm. d) musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Právě žalobní body vymezují rozsah, ve kterém soud žalobou napadené rozhodnutí přezkoumává, neboť soud dle § 75 odst. 2 věta první s.ř.s. přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Soud s výjimkou taxativně stanovených situací [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. – nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, a § 76 odst. 2 s.ř.s. – nicotnost rozhodnutí] není soud oprávněn rozsah vymezený žalobními body překročit. 6. Žalobou napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné ani nicotné. Pokud jde o přezkoumatelnost správního rozhodnutí lze dovodit jeho nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost, například pokud z něho jednoznačně nevyplývá, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů bylo rozhodováno; pokud je jeho odůvodnění vnitřně rozporné, popřípadě je-li výrok v rozporu s odůvodněním; pokud z jeho výroku nelze zjistit, jak správní orgán ve věci rozhodl. Dále se jedná o případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů jde v případě, jestliže například není zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; dále z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci; proč považuje námitky za liché, mylné nebo vyvrácené; či proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní normy. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí může být případ, kdy správní orgán opomněl přezkoumat některou z námitek. Nic z uvedeného soud v nyní projednávané věci nezjistil. Soud neshledal ani důvody nicotnosti napadeného rozhodnutí tak, jak byly vymezeny např. v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65. 7. Soud se proto zabýval jednotlivými žalobními námitkami. 8. V bodu II. žaloby shrnul žalobce svůj pohled na způsob zastavení policisty (vč. místa, ustrojení policistů atd.), samotná první námitka proti postupu žalovaného spočívala v tvrzení, že „Žalovaný porušil zákon a to tím, že ve svém rozhodnutí uvedl – „Odvolatel jak ve správním řízení u správního orgánu 1. stupně, tak i nyní ve svém odvolání brojí, zejména proti postupu hlídky, způsobu, jakým byl zastaven a ustrojení policistů. Mimo jiné i s odkazem na Závazné pokyny policejního prezidenta. Správní orgán 1. stupně v napadeném rozhodnutí tyto námitky směřující proti postupu hlídky vypořádal způsobem, kdy uvedl, že není v kompetenci správních orgánů jakkoli posuzovat práci policie. Pokud měl odvolatel vůči postupu policejní hlídky na místě kontroly námitky, mohl si stěžovat u jejich nadřízených. Takové vypořádání svých námitek označil odvolatel ve svém odvolání za nezákonné a amatérské. S tím však nemůže krajský úřad z pozice odvolacího orgánu souhlasit, námitku odvolatele považuje za nedůvodnou“. Tímto žalovaný porušil zákon § 73 z.č. 250/2016 Sb.“ 9. Podle § 73 zákona č. 250/2016 Sb. má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen „orgán policie“) nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu. V oznámení uvede zejména, kdo je podezřelým z přestupku, pokud je mu znám, popis skutku, ve kterém je přestupek spatřován, místo a čas, kdy měl být přestupek spáchán, zákonné ustanovení obsahující skutkovou podstatu předmětného přestupku a důkazní prostředky, které jsou mu známy. 10. Citované ustanovení (které měl žalovaný dle žalobce porušit) upravuje oznamovací povinnost mj. správních orgánů, tj. i žalovaného, v případě důvodného podezření ze spáchání přestupku. Z hlediska (ne)zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí je splnění, resp. nesplnění oznamovací povinnosti nepodstatné. I v případě, že by byl důvod k tomu, aby žalovaný přistoupil k oznámení přestupku policistů a neučinil tak, nic to nemění na posouzení přestupku žalobce. 11. Uvedená žalobní námitka je proto z podstaty věci nedůvodná a soud se vůbec nebude zabývat tím, zda žalovaného stíhala v konkrétní věci oznamovací povinnost či nikoliv. 12. V dalším žalobním bodu žalobce namítl, že důkazní prostředky byly získány v rozporu se zákonem, neboť ho policisté zastavili způsobem, který odporoval § 79 odst. 2 a 3 zákona č. 361/2000 Sb. 13. Podle § 79 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. se vozidlo zastavuje dáváním znamení k zastavení vozidla. Osoby uvedené v odstavci 1 dávají znamení k zastavení vozidla vztyčenou paží nebo zastavovacím terčem a za snížené viditelnosti červeným světlem, kterým pohybují v horním půlkruhu. Z jedoucího vozidla dávají toto znamení kýváním paže nahoru a dolů nebo vysunutým zastavovacím terčem. Policista, vojenský policista, inspektor silniční dopravy, celník, příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo strážník obecní policie může z jedoucího vozidla zastavovat vozidla i rozsvícením nápisu „STOP“ podle zvláštního právního předpisu ze směru jízdy zastavovaného vozidla, a to zepředu i zezadu. 14. Podle § 79 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. se znamení k zastavení vozidla musí dávat včas a zřetelně s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích tak, aby řidič mohl bezpečně zastavit vozidlo a aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. 15. Soud nemá za to, že by ze skutkových okolností případu (natož z provedených výpovědí policistů a z