22 A 5/2025 – Krajský soud v Brně

22 A 5/2025- 39 - text pokračování 8 22 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: H. P., nar. .X státní příslušnost Ukrajina t.č. bytem X zastoupená Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem společnosti HLADÍK & TAUBER, advokátní kancelář, v.o.s. sídlem v Brně, Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2025, č.j. OAM-66639-16/ZM-2024 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 18. 2. 2025, č.j. OAM-66639-16/ZM-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 269 Kč k rukám Mgr. Vratislava Taubera, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 2. 2025, č.j. OAM-66639-16/ZM-2024, byla žalobkyni zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, a to z důvodu dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen zákon o pobytu cizinců), neboť žalobkyně byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu. II. Podání účastníků 2. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že žalovaný nezohlednil jednotlivé aspekty její trestné činnosti, zejména v této souvislosti namítla, že nebyla posouzena přiměřenost dopadu rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života a nebyly zohledněny okolnosti svědčící ve prospěch žalobkyně. Dále namítla nemožnost získání jiného pobytového oprávnění na území ČR a v závěrečném bodu brojila proti nezohlednění nejlepšího zájmu jejích dětí. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že jednotlivé žalobní námitky nejsou důvodné. Zdůraznil, že žalobkyně spáchala úmyslný trestný čin a odsouzení za něj doposud nebylo zahlazeno, tudíž k němu musel přihlížet a rozhodnout dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. K možnosti získání jiného pobytového oprávnění odkázal na institut dočasné ochrany. K otázce nejlepšího zájmu dětí žalobkyně uvedl, že si měla být žalobkyně vědoma toho, že svým případným trestným činem může výživu dětí ohrozit, a odkázal na veřejný zájem ČR. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 5. Z obsahu správního spisu pro posouzení věci vyplývají následující podstatné skutečnosti. Žalobkyně dne 22. 10. 2024 podala žádost o prodloužení zaměstnanecké karty s tím, že jako zaměstnavatele uvedla společnost Con Gusto s.r.o. s pracovním zařazením „kuchařka“ v provozovně Monte Bu. V souvislosti s ní je ve spise obsažena informace z Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty a pracovní smlouva ze dne 4. 1. 2021. Ze založeného trestního příkazu Městského soudu v Brně a výpisu z rejstříků trestů plyne, že žalobkyně byla Městským soudem v Brně dne 15. 4. 2024 odsouzena podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, pro úmyslný přečin k odnětí svobody na dobu 3 měsíců s podmíněným odkladem na 24 měsíců, peněžitému trestu ve výši 6 000 Kč a k zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 20 měsíců. 6. Skutkově byla žalobkyně odsouzena za řízení motorového vozidla dne 9. 3. 2024 kolem 00:25 hodin po předchozím požití alkoholu a pod jeho vlivem, vozidlo žalobkyně nesplňovalo technické podmínky, žalobkyně měla zjevné obtíže udržet vozidlo ve svém jízdním pruhu, opakovaně najížděla do nepřiměřené blízkosti obrubníku a zaparkovaných vozidel. Policií byla zastavena a při dechové zkoušce jí byla zjištěna v 00:53 hodin hladina 2,42 g/kg alkoholu v dechu a v 01:01 hodin 2,26 g/kg alkoholu v dechu. 7. V rámci seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí dne 11. 12. 2024 uvedla, že zažádá o vymazání záznamu z rejstříku trestů. Úřad práce vydal k prodloužení zaměstnanecké karty žalobkyně souhlasné stanovisko. Právní zástupce v doplňujícím vyjádření ve věci podrobně poukázal na nepřiměřené dopady případného negativního rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně 8. Z napadeného rozhodnutí plyne, že k zamítnutí žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty došlo dle § 44a odst. 11 ve spojení s 46e odst. 1 a ve spojení s 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců 9. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců Ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky – krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Ustanovení § 42g odst. 3 věta druhá a § 46 odst. 6 písm. d), jde-li o důvody uvedené v § 178f odst. 1 písm. a) a c) až f), a dále § 46 odst. 6 písm. e) a f) se použije obdobně. Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty učiněno oznámení podle § 42g odst. 7, 8 nebo 10, má se za to, že cizinec žádá o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu zaměstnávání na posledně oznámenou pracovní pozici. 10. Podle § 46e odst. 1 téhož zákona ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37, z důvodu uvedeného v § 46 odst. 6 písm. b), d) nebo e) a dále, jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem. 11. Podle § 37 odst. 1 písm. a) téhož zákona ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 12. Soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s.ř.s.), tj. přezkoumává skutkový stav ke dni 18. 2. 2025. Zkušební doba podmíněného odkladu výkonu rozhodnutí trestu odnětí svobody má žalobkyni skončit dne 1. 5. 2026. Peněžitý trest zaplatila žalobkyně 1. 5. 2024. V době rozhodování žalovaného tak nebylo možné hledět na žalobkyni, jako by se osvědčila, a došlo k zahlazení jejího odsouzení. 13. Je nesporné, že žalobkyně spáchala v době svého pobytu na území ČR na základě zaměstnanecké karty úmyslný trestný čin a za tento trestný čin byla pravomocně odsouzena. Zcela jednoznačně tak došlo k naplnění podmínky dle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, tudíž došlo k naplnění podmínek § 44a odst. 11 téhož zákona. Citované ustanovení § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců nedává správnímu orgánu možnost uvážení (srov. použitý tvar slovesa neprodlouží, nikoliv může neprodloužit). 14. K tomu lze též odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 5 Azs 214/2017-37, dle kterého: „[19] Otázkou výkladu § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a poměřování veřejného zájmu na ochraně před cizinci páchajícími úmyslnou trestnou činnost v České republice a základního práva cizince na rodinný život v České republice se zdejší soud zabýval v minulosti již několikrát. Nejvyšší správní soud tak např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008 - 101, konstatoval, že „[t]ento test provedl již zákonodárce při přijímání této zákonné úpravy a shledal, že zájem státu a společnosti na tom, aby se na území České republiky nezdržovali cizinci, kteří spáchali úmyslný trestný čin, za nějž byli odsouzeni, a mohli tedy představovat byť jen potenciální hrozbu pro společnost, je mnohem důležitější a závažnější, než individuální právo tohoto cizince na ochranu jeho rodinného života“. Uvedené závěry pak Nejvyšší správní soud potvrdil také v rozsudku ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015–47. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dále vyloučil použití § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, u nichž se přihlíží k dopadům do soukromého a rodinného života cizince, neboť § 37 odst. 1 písm. a) téhož zákona je ve vztahu k nim speciálním ustanovením a má přednost. [20] Ustanovení § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců taktéž neposkytují správnímu orgánu možnost užít správní uvážení, tj. zvažovat různé