6 Ads 269/2018 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 28/2024- 80 - text  6 22 Ad 28/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: J. M. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Terezu Rudošovou se sídlem Školní 3362/11, 760 01 Zlín proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/189913-924/2, sp. zn. SZ/MPSV-2024/189913-924 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. O nákladech ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajskému soudu v Brně byla pobočkou soudu ve Zlíně dne 29. 11. 2024 postoupena žaloba shora uvedeného žalobce, jíž se domáhá přezkumu žalobou napadeného, výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky ve Zlíně, ze dne 7. 8. 2024, č. j. 229307/24/ZL, o nepřiznání dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. II. Podání účastníků 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že jeho případ měl být posouzen jako hodný zvláštního zřetele dle zákona č. 117/1995 Sb., neboť obývá na základě nájemní smlouvy nebytový prostor, jehož vlastníkem je p. M. zastoupená v majetkových věcech na základě plné moci p. P. Žalobce poukázal na to, že dávka může být přiznána i pro takový typ bydlení a že žalovaný nedůvodně protahuje přiznání dávky v rozporu se zákonem. 3. Zdůraznil, že nebytový prostor splňuje standardy kvality bydlení a nezavinil neověření těchto standardů a nekontaktování zástupce majitele v situaci, kdy se majitel ze zdravotních důvodu nemohl dostavit na místní šetření. Odkázal i na stanovisko stavebního úřadu ve Slušovicích, který uvedl, že nebytový prostor splňuje podmínky pro bydlení, které vzal podle něj žalovaný na vědomí. Další podmínky podle něj zákon nestanovuje. 4. Ustanovená zástupkyně žalobce k žalobě doplnila, že žalobcem obývaný prostor splňuje podmínky § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., neexistuje žádná překážka bránící takovému užívání a správní orgán prvního stupně dospěl k nesprávném závěru, k prokázání tohoto tvrzení navrhla zpracování znaleckého posudku. Pokud jde o místní šetření uvedla, že žalobce byl dne 8. 7. 2024 propuštěn z nemocnice do těžkém úrazu hlavy a v den konání místního šetření nebyl schopen umožnit vstup úřadů do nemovitosti, což správní orgán prvního stupně nebral v potaz, dále k tomu namítla, že zástupkyně majitelky byla kontaktována pouze jednou a telefonicky. Skutečnost, že nebyl vzat v potaz zdravotní stav žalobce, neproběhl pokus o opakovaný kontakt zástupkyně majitelky, případně nedošlo k přesunutí místního šetření na jiný termín, představuje procesní pochybení. Jelikož došlo k porušení základních zásad činnosti správních orgánů, mělo by být rozhodnutí zrušeno. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popsal průběh správního řízení a uvedl, že pro splnění podmínek § 24 odst. 5 zákona č. 177/1995 Sb. nestačí splnění požadavků na byt, ale je nutné i účelové určení jednotky k trvalému bydlení, což splněno není s ohledem na územní plán obce a stavební povolení. Citovaný zákon neobsahuje ustanovení umožňující posuzovat žádost jako případ hodný zvláštního zřetele. Popsal i postup řízení s ohledem na tvrzené průtahy. K samotnému místnímu šetření uvedl, že jeho provedení nebylo umožněno majitelkou jednotky, která se nedostavila ani nepověřila k účasti svého zástupce, v nájemní smlouvě uvedená zástupkyně byla v den šetření telefonicky nekontaktní a žalobce vstup do jednotky telefonicky odmítl s tím, že k tomu nemá souhlas vlastníka, oznámení žalobce o tom, že se nemůže šetření zúčastnit ze zdravotních důvodů, spisová dokumentace, ani záznam z místního šetření neobsahují. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout, neboť žalobce neumožnil provedení místního šetření a zároveň dotčený prostor není určen k trvalému bydlení. Návrh na provedení znaleckého posudku považoval žalovaný za nadbytečný s ohledem na způsob využití dané jednotky a budovy a s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 7. Soud ve věci rozhodl po přechozím jednání, v jehož rámci jako důkaz četl správní spis Městského úřadu Slušovice, stavebního úřadu, sp. zn. MUS-783/2024-SU/Kul. 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující. 9. Dle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byly k zamítnutí žádosti žalobce dva důvody, a to jednak nemožnost provedení důkazu ohledáním na místě (neboť pracovníkům správních orgánů nebyl umožněn vstup do ubytovací jednotky), a dále nesplnění zákonné podmínky nároku na dávku státní sociální podpory dle § 24 odst. 4 zákona č. 117/1995 Sb. (neboť ubytovací jednotka není dle stavebního zákona určena k trvalému bydlení). 10. Z napadeného rozhodnutí plyne, že ubytovací jednotka není určena k trvalému bydlení z důvodu platného územního plánu obce V. a není tedy splněna podmínka účelu užívání nemovitosti dle stavebního zákona. Dále nebylo umožněno provedení důkazu ohledáním na místě a nebylo možné objektivně ověřit, zda užívaný prostor naplňuje požadavky na „byt“ dle vyhl. č. 268/2009 Sb. 11. Ze záznamu o místním šetření ze dne 10. 7. 2024 vyplývá, že k tomuto místnímu šetření byl předvolán vlastník nemovitosti datovou schránkou. K místnímu šetření se vlastník nemovitosti nedostavil (ani jeho zástupce), neomluvil se a telefonicky byl v daný okamžik nekontaktní. Nájemce (žalobce) byl kontaktován telefonicky s otázkou, zda umožní vstup do jednotky za účelem provedení místního šetření. Nájemce vstup odmítl s tím, že ho neumožní bez souhlasu vlastníka nemovitosti. Následně se správní orgány pokusily kontaktovat zástupce vlastníka, který byl uveden v nájemní smlouvě, nicméně i ten byl nekontaktní. 12. Součástí spisu je sdělení Městského úřadu Slušovice, stavebního úřadu, dle kterého splňuje jednotka v nájmu žalobce přiměřeně požadavky vyhl. č. 268/2009 Sb., ale zároveň není dle stavebního zákona určena k trvalému bydlení, neboť to by bylo v rozporu s platným územním plánem obce V. a v rozporu s vydaným stavebním povolením. Součástí sdělení je protokol o místním šetření ze dne 10. 7. 2024, dle kterého se vlastník bytu k místnímu šetření nedostavil a žalobce vstup do jednotky neumožnil. 13. Žalobci bylo umožněno seznámit se před vydáním rozhodnutí s obsahem správního spisu a podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se vyjádřil především k otázkám “trvalého bydlení”, nicméně k okolnostem místního šetření, případně k obsahu obou protokolů o místním šetření se nevyjádřil. 14. Dále ze správního spisu vyplývá, že správnímu orgánu prvního stupně byla předložená již před podáním žádosti o součinnost stavebního úřadu ze dne 17. 1. 2024 plná moc vlastníka bytu, kterou p. M. zplnomocnila p. P. ke všem jednáním ohledně bytu č. X na adrese X, a to na dobu neurčitou. 15. Soud k listinným podkladům připojil správní spis Městského úřadu Slušovice, stavebního úřadu, sp. zn. MUS-783/2024-SU/Kul, ve věci žádosti správního orgánu prvního stupně o poskytnutí součinnosti. Z tohoto spisu plyne, že Úřad práce požádal o doplnění součinnosti ve věci ověření skutečností rozhodných pro nárok žalobce na dávku na bydlení ohledně splnění požadavků žalobcem obývané jednotky na trvalé bydlení. Stavební úřad předvolal k místnímu šetření na den 10. 8. 2024 vlastníka jednotky, kterému bylo předvolání doručeno do datové schránky dne 1. 7. 2024. Protokol stavebního úřadu o místním šetření citoval soud výše, stejně jako jeho sdělení Úřadu práce. Z výpisu z katastru nemovitostí plyne, že se v případě celé budovy X jedná o stavbu ubytovacího zařízení na pozemku parc. č. st. XA v k. ú. X. Samotná žalobcem užívaná jednotka č. X je vymezena co do způsobu využití jako jiný nebytový prostor. Dále byl připojen výkres územního plánu a část územního plánu obce V. s tím, že dotčená plocha se nachází na ploše Plochy občanského vybavení komerční zařízení (OK), kde mezi hlavní ani přípustné využití nepatří bydlení, v případě přípustného využití je povoleno bydlení pouze doplňkové – byt vlastníka, správce staveb a zařízení. 16. S ohledem na zjištěný skutkový stav posoudil soud žalobu následovně Odmítnutí součinnosti při místním šetření 17. Podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. se bytem pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání