2 As 168/2016 — Nejvyšší správní soud

29 A 22/2023- 174 - text  8 29 A 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka ve věci žalobkyně: I. M. zastoupená advokátem Mgr. et. Mgr Zdeňkem Trávníčkem sídlem Mezírka 775/1, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín osoby zúčastněné na řízení: 1) P. B. 2) EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno 3) CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze 17. 1. 2023, č. j. KUZL 5378/2023, sp. zn. KUSP 18777/2022 ÚP-Mat, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobkyně podanou žalobou brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým žalovaný částečně změnil rozhodnutí Magistrátu města Zlína (dále též „stavební úřad“) ze dne 15. 10. 2021, č.j. MMZL 200530/2021, jímž byl výrokem I. schválen stavební záměr, výrokem II. byly stanoveny podmínky pro umístění stavby, výrokem III. byly stanoveny podmínky pro provedení stavby, výrokem IV. byly stanoveny podmínky pro užívání stavby „Novostavba rodinného domu na p.č. XA a XB, k. ú. X“ na pozemcích p.č. XA a XB, XC a XD v katastrálním území X, stavebníka Ing. P. B. [osoba zúčastněná na řízení 1)], a to tak, že bylo doplněno o účastníka řízení, na kterého se vztahuje rozhodnutí správního orgánu, konkrétně o „Statutární město Zlín, IČ 00283924, náměstí Míru 12, 760 01 Zlín“ a ve zbytku bylo rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobkyně navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Žalobkyně v žalobě současně žádá o přezkum podkladových závazných stanovisek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., a to konkrétně Koordinovaného závazného stanoviska Magistrátu města Zlína ze dne 10. 5. 2021, č. j. MMZL 066215/2021, a závazného stanoviska Odboru životního prostředí a zemědělství Magistrátu města Zlína ze dne 9. 7. 2021, č. j. MMZL 120991/2021, ve spojení se závazným stanoviskem Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, oddělení ochrany přírody ze dne 22. 3. 2022, č. j. KUZL 24935/2022. 4. Žalobkyně je spoluvlastnicí pozemku a na něm stojícího rodinného domu, jenž ze severní strany sousedí s pozemky parc. č. XA a XB, na nichž stavebník plánuje postavit svoji stavbu. Žalobkyně s plánovanou stavbou nesouhlasí, neboť zasáhne do jejího práva na soukromí a pohodu bydlení imisemi pohledem. Stavební záměr taktéž zhorší odtokové poměry v oblasti, především pak zvodněný drobný tok – svodnici dešťové vody z okolních pozemků. Nebyly proto splněny podmínky § 6 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Stavební orgány taktéž nesprávně vymezily okruh účastníků řízení. Žalovaný nevypořádal některé odvolací námitky, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného, osoby zúčastněné na řízení 1) a replika žalobkyně 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrvává na svém názoru ohledně zákonnosti rozhodnutí správních orgánů i procesního postupu předcházejícího jejich vydání, přičemž odkázal na vypořádání odvolacích námitek v napadeném rozhodnutí, které se z velké části překrývají s námitkami žalobními. Dále upozornil na to, že námitku imisí pohledem žalobkyně uplatnila až v odvolání. Žalovaný nesouhlasí, že by svodnice byla vodním tokem. Posouzení souladu se zákonem o vodách je obsahem závazných stanovisek. Žalovaný má za to, že okruh účastníků řízení vymezil správně. 6. Osoba zúčastněná na řízení 1) nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že z terasy povolované stavby bude docházet k imisím pohledem na sousední dům, a že je tato terasa orientována pouze na sever. Ve skutečnosti má tvar písmene L, část terasy je tak orientována severozápadním směrem. Žalobkyně o stavebním záměru věděla od roku 2018, mohla tedy například vysadit vhodnou zeleň, aby minimalizovala imisi pohledem z pozemku stavebníka. Odstup povolované stavby od hranice s pozemkem žalobkyně je v porovnání s ostatními sousedy největší. Stavebník nesouhlasí ani s tvrzením, že by stavba ohrozila odtokové poměry v území. Údržbu koryta lze provádět ručně, není tedy nutné zajišťovat přístup techniky. 7. K vyjádření osoby zúčastněné na řízení 1) žalobkyně odkázala na správní spis, z něhož je podle ní patrné, jak velká část terasy je orientována k pozemku žalobkyně. Je z ní patrný i výškový rozdíl mezi stavbou a rodinným domem žalobkyně. Z dlouhodobé životní zkušenosti také žalobkyně ví, že pozemek stavebníka je pravidelně zaplavován, a je jej proto nutné pravidelně čistit, a to i za použití techniky. IV. Ústní jednání konané dne 21. 10. 2025 8. Při ústním jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku a argumentaci, předestřené v žalobě, resp. v replice k vyjádření žalovaného i osoby zúčastněné na řízení 1). Žalovaný se z jednání řádně omluvil. Žalobkyně k důkazu krajskému soudu v průběhu ústního jednání předložila fotodokumentaci k předmětné lokalitě (letecké snímky ze serveru May.cz z roku 2024). V. Posouzení věci soudem 9. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí stavebního úřadu, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 10. Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, jelikož se jedná o tak závažnou vadu, že by se jí soud musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35; rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Krajský soud považuje za vhodné předestřít, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost z toho důvodu, že v napadeném rozhodnutí absentovalo zaprvé vypořádání některých odvolacích námitek a zadruhé odůvodnění, proč stavba splňuje požadavky dle § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. 11. Krajský soud se s námitkou nepřezkoumatelnosti neztotožňuje. Z odvolání se podává, že žalobkyně vznesla pět odvolacích námitek, žalovaný se k nim pak v napadeném rozhodnutí po bodech jednotlivě vyjádřil. Byť žalobkyně s rozsahem či obsahem vypořádání jejích odvolacích námitek nesouhlasí, krajský soud konstatuje, že z napadeného rozhodnutí je dostatečně seznatelné, jak je žalovaný posoudil. Jeho závěry jsou proto přezkoumatelné a budou předmětem věcného posouzení krajským soudem níže. K námitce nepřezkoumatelného odůvodnění souladu stavby s vyhláškou č. 501/2006 Sb., krajský soud uvádí, že žalovaný vyhodnotil odvolací námitku ohledně imise pohledem jako námitku podanou po koncentraci řízení. Z toho důvodu žalovaný pouze posuzoval, zda nebylo porušeno kogentní ustanovení právního předpisu (vyhlášky), což neshledal. Zákonnost takového postupu lze v soudním řízení taktéž přezkoumat Stavba neumožňuje pohledové imise na nemovitosti žalobkyně nad míru přiměřenou místním poměrům 12. V první žalobní námitce žalobkyně uvedla, že umístění terasy v prvním podlaží povolované stavby umožní stavebníku pohlížet do intimních a dříve nepřístupných prostor na zahradě, terase a domě žalobkyně. Stavebníkovi nic nebránilo, aby terasu orientoval například na západní stranu, čímž by obtěžování pohledem minimalizoval. Stavba je podle jejího názoru taktéž v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. 13. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně tuto skutečnost namítla až po koncentraci řízení (§ 82 odst. 4 správního řádu), ač jí nic nebránilo ji uplatnit dříve. Vzhledem k tomu posuzoval pouze to, zda povolovaná stavba splňuje požadavky dle § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Jelikož povolovaná stavba je navržena ve vzdálenosti 6,25 metrů od společné hranice pozemků stavebníka a žalobkyně a současně více než 20 metrů od rodinného domu žalobkyně, žalovaný uzavřel, že se nejedná o stavbu, jež by mohla mít negativní vliv na sousední pozemky ve smyslu vyhlášky. 14. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že stavebník podal dne 31. 5. 2021 žádost o vydání společného povolení pro stavbu. Z projektové dokumentace (architektonicko-stavební řešení) vyplývá, že stavba je jednopodlažní, částečně podsklepený objekt se sedlovou střechou, na kterou nad částí půdorysu a nad krytým stáním navazuje plochá střecha (terasa). Z grafického znázornění stavby pak vyplývá