29 A 72/2024 – Krajský soud v Brně

29 A 72/2024- 99 - text 8 29 A 72/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobci: a) Z. P. b) J. P. zastoupeni advokátem Mgr. Radkem Hladkým sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti osoby zúčastněné na řízení: 1) Město Moravské Budějovice sídlem nám. Míru 31, 676 02 Moravské Budějovice 2) EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno 3) CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 4) J. R. 5) P. R. 6) L. R. 7) Z. J. 8) J. J. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2024, č.j. KUJI 58671/2024, sp. zn. ODSH 555/2024 Ma/Odv takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se podanou žalobou domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým podle § 90 odst. 3 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, změnil rozhodnutí Městského úřadu Moravské Budějovice, Odboru dopravy a silničního hospodářství („dále též „speciální stavební úřad“) ze dne 22. 3. 2024, č. j. MUMB/ODSH/6987/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a ve zbytku dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobců. 2. Speciální stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím podle § 94j a § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon), ve společném územním a stavebním řízení schválil stavební záměr „Rekonstrukce ulice B. Č.“ na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD a XE v kat. území X, a to na základě žádosti stavebníka – osoby zúčastněné na řízení 1) ze dne 7. 11. 2023 (dále jen „stavba“). Stavba spočívá ve výměně povrchu místní komunikace i nezpevněných ploch, opravě veřejného osvětlení a přeložek vedení televizních a internetových kabelů. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobci navrhli krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil, a aby postupoval dle § 78 odst. 3 s. ř. s. a zrušil i prvostupňové rozhodnutí. 4. Žalobci vlastní pozemek parc. č. X v kat. území M. B., jenž sousedí ze severní strany s rekonstruovanou ulicí. Žalobce a) využívá stavbu na tomto pozemku k provozování ordinace praktického lékaře. Zaprvé žalobci upozorňují na řadu pochybení speciálního stavebního úřadu, což má svědčit o jeho laxním a ignorantském přístupu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí měl řadu těchto vad napravovat bez toho, aby žalobcům umožnil se k těmto opravám vyjádřit za analogické aplikace § 36 odst. 3 správního řádu. Provedené změny žalovaný nedostatečně odůvodnil. Nevypořádal se taktéž s většinou odvolacích námitek. V rozporu s ustálenou judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008-126, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), žalovaný potvrdil postup speciálního stavebního úřadu ohledně ochrany studny, přičemž tak učinil, aniž by vyhotovil hydrologický průzkum a učinil opatření na ochranu kvality stavby. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 As 25/2009-163, mají žalobci za to, že stavební úřady hodnotily podkladové dokumenty útržkovitě a neposuzovaly chráněné zájmy komplexně. Žalobci se ohrazují i proti závěru žalovaného, že část jejich odvolacích námitek nesplnila podmínky § 94n odst. 3 stavebního zákona. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu mají žalobci za to, že podmínka „přímé dotčenosti“ jejich práv stavebním záměrem byla splněna. Žalobci mají taktéž za to, že stavební orgány v řízení nezajistily rovné postavení mezi stavebníkem a dalšími účastníky, neboť zřetelně upřednostňovaly zájmy stavebníka. Žalobci se dále vyjadřují k otázkám parkování, změny dopravního režimu z obousměrného na jednosměrný, označení prvostupňového stavebního úřadu a účasti žalobců na ústním jednání ze dne 5. 1. 2024. III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě má za to, že stavba nezasáhla do práv žalobců, žádná konkrétní práva ani neoznačili. Žalovanému se jeví, že hlavním záměrem žalobců je zachování stávajícího stavu organizace dopravy na veřejné komunikaci, což je však otázka, která spadá do pravomocí obcí. Současný stav zároveň není žádoucí. Žalovaný nesouhlasí s žalobci, že by byla porušena jejich procesní práva. Navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 6. Osoby zúčastněné na řízení 4) až 8) shodně poukázaly na to, že studna, na kterou upozornili žalobci, je v jejich spoluvlastnictví. S žalobní argumentací souhlasí, neboť ani jejich námitky speciální stavební úřad nezohlednil. IV. Posouzení věci soudem 7. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 8. Úvodem krajský soud předesílá, že s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení je nutné rozhodnutí správních orgánů posuzovat jako celek; případné vady rozhodnutí I. stupně může zhojit správní orgán II. stupně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47). V posuzovaném případě žalovaný opravoval či doplňoval prvostupňové rozhodnutí v hojné míře, takový postup je třeba optikou zásady dvojinstančnosti preferovat a upřednostňovat, neboť obecně vede k minimalizaci zásahů do práv všech dotčených osob. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné 9. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobců ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že by se jí musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35). Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. Takové rozhodnutí by bylo nutno zrušit pro nepřezkoumatelnost, která může nastat buď pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. uvádí jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). 10. Žalobci nepřezkoumatelnost shledávají v tom, že žalovaný nereagoval na některé jejich odvolací námitky, které však v žalobě konkrétně neoznačili. 11. Krajský soud ze správního spisu ověřil, že žalobci vznesli celkem 8 okruhů odvolacích námitek: I) chybná definice stavby; II) prvostupňové rozhodnutí nemá oporu v podkladech a závazných stanoviscích; III) chybné označení prvostupňového stavebního úřadu; IV) nesplnitelné podmínky stavby; V) některé podklady prvostupňového rozhodnutí nejsou aktuální; VI) nevyhotovení hydrologického průzkumu či souhlasu s kácením dřevin; VII) absence vypořádání některých námitek; VIII) nedostatečné vypořádání s argumenty žalobců stran organizace dopravy a parkování na ulici B. Č. a nerovného zacházení. 12. Z napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaný přímo reagoval na okruhy III), V), VI) a VIII) odvolacích námitek. V této části je tedy napadené rozhodnutí možno přezkoumat. Žalovaný dále s odkazem na § 94n odst. 3 stavebního zákona uvedl, že z podání žalobců lze jen obtížně nalézt, v čem stavba přímo zasahuje do jejich vlastnických práv. Žalovaný proto zbývající odvolací okruhy I), II), IV) a VII) považoval za snahu žalobců nalézt formální pochybení speciálního stavebního úřadu, ke kterým ani nemusel přihlížet. I tento závěr je možné v soudním řízení přezkoumat. Napadené rozhodnutí tak krajský soud shledává přezkoumatelným, byť dodává, že z něj vždy není úplně zřejmé, zda žalovaný považoval určitou námitku za nepřípustnou či zda ji shledal po věcné stránce nedůvodnou. Je zároveň třeba korigovat právní názor žalobců, že žalovaný musel vypořádat všechny odvolací námitky, jinak by zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Plně postačuje, pokud je z odůvodnění rozhodnutí seznatelné, proč žalovaný považoval námitky žalobců za nedůvodné či nepřípustné, což se v nyní projednávané věci dle krajského soudu stalo. Procesní postup žalovaného byl v souladu se zákonem 13. Žalobci zaprvé namítají, že žalovaný porušil § 36 odst. 3 správního řádu, protože jim nedal možnost vyjádřit se k nově doplněným podkladům, jež ovlivnily překvapivou změnu prvostupňového rozhodnutí. Podle žalobců na věc