1 Afs 231/2022 — Nejvyšší správní soud

29 Af 15/2024- 197 - text  9 29 Af 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: EDHESSA s.r.o. se sídlem č.p. 33, 664 91 Biskoupky zastoupena JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem č.p. 33, 664 91 Biskoupky proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem náměstí Svobody 98/4, 602 00 Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nevyplacení žalobkyní požadovaného přeplatku na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2007 ve výši 10 451 432 Kč, a to společně s úrokem a úrokem z úroků v zákonné výši takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala zásahovou žalobu proti úkonu správce daně, kterým nepředepsal na osobní daňový účet žalobkyně přeplatek a s ním související úrok. Žalobkyně spatřovala nezákonný zásah konkrétně ve skutečnosti, že správce daně nezaznamenal do evidence daní přeplatek ve výši daně tvrzené v daňovém přiznání žalobkyně a nevyplatil jej. Jádrem sporu byla právní otázka, zda v případě pozdějšího zrušení platebního výměru správním soudem dochází zpětně ke konkludentnímu stanovení daňové povinnosti, ze které správce daně při předepisování daní musí vycházet. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně brojila proti nezákonnému zásahu žalovaného podanou žalobou, v níž uvedla, že proti vyrozumění o přeplatku ze dne 20. 2. 2024 podala námitku s vysvětlením, že vyměřovací řízení k předmětnému zdaňovacímu období neskončilo pravomocným stanovením daně. Odkázala přitom na § 140 daňového řádu, ze kterého dovozuje, že platební výměr na daň byl vydán konkludentně ve výši tvrzené žalobkyní v řádném daňovém přiznání, neboť na vytýkací řízení je třeba pohlížet jako by vůbec neproběhlo. 3. Zároveň žalobkyně požaduje po zdejším soudu, aby zrušil vyrozumění o přeplatku, které je dle jejího vyjádření stiženo vadou nepřezkoumatelnosti. Domáhá se tak vrácení přeplatku za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2007 na dani z přidané hodnoty ve výši 10 451 432 Kč spolu se souvisejícím úrokem z neoprávněného jednání správce daně a úroku z tohoto úroku, to vše ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2024, č. j. 10 Afs 382/2020-51. Žalobkyně dále v žalobě citovala část rozhodnutí správce daně o námitce ze dne 20. 2. 2024. 4. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v neevidování a nevyplacení přeplatku ze strany správce daně. Správce daně neoprávněně založil nezákonný zásah vůči žalobkyni podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Konkrétně soudu navrhla, aby rozhodl tak, že, cit.: „Rozhodnutím Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, nám. Svobody 4, 602 00 Brno, územní pracoviště Brno-venkov, Příkop 8, 604 24 Brno, čč.j.: 373310/24/3005-51525-711224 ze dne 20.2.2024, bylo nezákonně zasaženo do práva žalobce na řádnou evidenci daní, a dále aby žalovanému přikázal, aby údaje v daňové evidenci opravil tak, aby v nich byl již ke dni 30.1.2008 evidován přeplatek na DPH za zdaňovcí období 4Q/2007 ve výši 10.451.432,- Kč a dále aby žalobci v daňové evidenci předepsal ode dne 30.1.2008 úrok z nesprávně stanované daně v zákonné výši stanovené dle ust. § 254 odst. 1 písm. b, odst 2, 4 a 5 DŘ, jakož i úrok z úroků (anatocismus) z nesprávně stanované daně ve výši vyplývající ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 10 Afs 382/2020.51 ze dne 6.5.2021 (Sb. NSS 4203/2021).“ 5. K aplikaci závěrů rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2025, č. j. 1 Afs 231/2022-44, žalobkyně připomíná svá dřívější podání a dovozuje, že tyto závěry nelze použít, neboť je třeba postupovat podle § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Žalobkyně odmítá tyto závěry s odůvodněním, že nedostatečně zajišťují jednotu právního řádu. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný uvedl, že není sporu o tom, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu byl zrušen ve věci stanovení daně žalobkyni platební výměr, kterým byla na základě postupu k odstranění pochybností vyměřena daň 4 001 868 Kč. Po opakovaných soudních řízeních dospěl Nejvyšší správní soud k tomu, že desetiletá lhůta pro stanovení daně uplynula a v důsledku prekluze došlo k zastavení řízení (viz rozhodnutí č. j. 183344/24/3005-52522-706400). Žalobkyně v podané žalobě rozporuje nevyměření daňového odpočtu na DPH za předmětné zdaňovací období ve výši 10 451 432 Kč, ke kterému mělo dojít konkludentně, neboť zrušením platebního výměru byly dle něj splněny podmínky pro postup podle § 140 odst. 1 daňového řádu. Žalovaný se vymezil proti aplikaci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2023, č. j. 2 Afs 60/2021-23, a sdělil, že skutkový stav je zcela odlišný, neboť nyní u žalobkyně došlo k ukončení postupu k odstranění pochybností a k následnému vyměření daně. V rámci vyřizování námitky, která se týká placení daní, nemohl správce daně posuzovat skutečnosti, které se vztahovaly k nalézacímu řízení. 7. K předpisu daně je vyžadována existence kvalifikovaného titulu. V případě žalobkyně nebyl jí požadovaný nadměrný odpočet vyměřen, proto není evidován na osobním daňovém účtu jeho předpis. Daňové přiznání přitom není předpisným dokladem. Nyní je rozhodnutí o zastavení řízení napadeno odvoláním, ale v souladu se zásadou presumpce správnosti správních aktů je třeba na něj nahlížet jako na zákonný a správný. Při posuzování žádosti žalobkyně o vrácení přeplatku vycházel žalovaný ze stavu osobního daňového účtu. Přeplatkem je částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně. Správce daně je povinen převést přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu, není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným. V případě žalobkyně její osobní daňový účet nevykazoval vratitelný přeplatek. 8. Z podané žaloby je zřejmé, že žalobkyně se i přes zastavení daňového řízení domáhá předpisu nadměrného odpočtu. Z pohledu evidence daní však nemá tento požadavek oporu v zákoně, neboť pro tento postup absentuje předpisný doklad dle § 149 odst. 4 písm. a) daňového řádu. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl jako nepřípustnou, případně ji zamítl pro nedůvodnost. IV. Další podání účastníků - replika žalobkyně a doplnění žaloby č. 2 ze dne 24. 6. 2024 9. Žalobkyně v replice odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20, ze kterého dovodila, že je nepochybné, že žalobkyni se dostalo aktivního úkonu ve vztahu k její žádosti o vrácení přeplatku na dani. Žalobkyně dále nesouhlasila s žalovaným, že ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. 5 Afs 103/2022-47 plyne, že zahájení postupu k odstranění pochybností vylučuje aplikaci § 140 daňového řádu. V doplnění žaloby žalobkyně citovala nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 3082/23. - vyjádření žalovaného k replice ze dne 11. 7. 2024 10. Daň byla žalobkyni již v roce 2011 vyměřena platebním výměrem, nelze proto dovodit tzv. konkludentní vyměření daně, jak navrhuje žalobkyně. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3244/09 se Ústavní soud věnoval případu, kdy z důvodu prodlev ze strany správce daně došlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně a nedošlo k jejímu vyměření, a je proto neaplikovatelný. Co se týče nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3082/23, tento řešil předpis úroku dle § 254 daňového řádu a nikoliv podstatu nyní projednávané věci, tj. zda mělo dojít ke stanovení daně konkludentně. - vyjádření žalobkyně ze dne 22. 7. 2024 11. Žalobkyně trvala na svém tvrzení, že daň jí vyměřena nebyla, neboť byl zrušen platební výměr Nejvyšším správním soudem. Považovala též za nutné zdůraznit, že úrok podle § 254 daňového řádu je příslušenstvím daně a je nezbytné, aby o něm soud rozhodl společně s daní. Odkazovala přitom na další rozsudky vrcholných soudů. - doplnění žaloby č. 3 a návrh na spojení věci ze dne 5. 8. 2024 12. Žalobkyně soudu v tomto podání zaslala rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zastavení řízení. Žalobkyně též sdělila, že proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2023, č. j. 5 Afs 43/2021-91, podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl. Nejsou však pochybnosti o tom, že platební výměr byl zrušen. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. 2 As 139/2016-22, je v případě změny nebo zrušení správního aktu v přezkumném řízení potřeba revokovat právní akt ex tunc, přičemž tak se stalo i s nadměrným odpočtem žalobkyně, který byl vyměřen z původního daňového přiznání. Žalobkyně dále navrhla, aby soud zrušil též v tomto řízení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 2. 8. 2024, kterým bylo zamítnuto odvolání proti platebnímu