7 As 60/2020 — Nejvyšší správní soud

29 Af 26/2023- 222 - text 25 29 Af 26/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše žalobce: hlavní město Praha sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha zastoupené JUDr. Bc. Petrem Kadlecem, advokátem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 1926/7, 605 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 5. 2023, č. j. ÚOHS-20161/2023/164, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2023, č. j. ÚOHS-20161/2023/164, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 36 432 Kč k rukám jeho advokáta JUDr. Bc. Petra Kadlece, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce domáhá vyslovení nicotnosti, případně zrušení, rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 5. 2023, č. j. ÚOHS-20161/2023/164/, sp. zn. ÚOHS-R0151/2022/HS (dále „napadené rozhodnutí“), a rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2022, č. j. ÚOHS-35484/2022/872 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Podstatou sporu je otázka, zda žalobce pochybil na poli práva hospodářské soutěže při nastavování regulace hazardu v městských částech a zda závěr o přestupku obstojí ve světle nové judikatury Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. 2. Dle prvostupňového rozhodnutí se žalobce dopustil přestupku podle § 22aa odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), dále „ZOHS“, ve znění zákona č. 262/2017 Sb., tím, že v období od 1. 12. 2012 do 20. 12. 2018 porušil zákaz stanovený v § 19a odst. 1 písm. a) ZOHS. V tomto období totiž uplatňoval na území hlavního města Prahy regulaci umožňující provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her/hazardních her pouze na adresních místech uvedených v příloze • obecně závazné vyhlášky č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, účinné od 1. 1. 2012, • obecně závazné vyhlášky č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, a kterou se stanoví opatření k omezení jejich propagace, účinné od 5. 10. 2013, • obecně závazné vyhlášky č. 10/2015 Sb. hl. m. Prahy, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, a kterou se stanoví opatření k omezení jejich propagace, účinné od 1. 1. 2016 (dále označované jako celek „loterijní vyhlášky“), aniž by výběr těchto adresních míst provedl na základě objektivních, nediskriminačních a předem známých kritérií, a narušil tak bez ospravedlnitelných důvodů hospodářskou soutěž • v období od 1. 12. 2012 do 20. 12. 2018 na trhu provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her/hazardních her na území hlavního města Prahy a • v období od 1. 12. 2012 do 31. 12. 2016 na trhu provozování provozoven k účelu provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her na území hlavního města Prahy zvýhodněním soutěžitelů, kteří mohli na povolených adresních místech nadále provozovat sázkové hry, loterie a jiné podobné hry/hazardní hry a provozovat provozovny k účelu provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her. Za tento přestupek mu byla udělena pokuta ve výši 2 679 000 Kč. 3. Předseda žalovaného napadeným rozhodnutím potvrdil prvostupňové rozhodnutí a zamítl rozklad podaný žalobcem. II. Obsah žaloby 4. Žalobce považuje napadené a prvostupňové rozhodnutí za nicotné z důvodu absence věcné příslušnosti žalovaného k jeho vydání a nezákonné z důvodu nesprávného vypořádání se se související rozkladovou námitkou. Eventuálně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť napadené rozhodnutí vypořádalo nepřezkoumatelně. námitku nicotnosti a námitku neaplikace zásady absorpce při trestání přestupků spáchaných v souběhu. Dalšími důvody tvrzené nezákonnosti je porušení principu nullum crimen sine lege certa, neprokázání naplnění materiálního znaku přestupku správními orgány, nezákonné vyložení pojmu ospravedlnitelné důvody, nezohlednění územního členění hlavního města Prahy na samosprávné městské části, a tedy nesprávné a nezákonné vymezení dotčeného relevantního geografického trhu, a konečně i nezákonný postup při výpočtu uložené pokuty. 5. V podrobnostech jsou jednotlivé žalobní body rekapitulovány v rámci vypořádání žalobních námitek. III. Vyjádření žalovaného a navazující podání účastníků 6. Dne 11. 10. 2023 bylo krajskému soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Po úvodních poznámkách žalovaný nesouhlasil se žalobcem, že jsou prvostupňové a napadené rozhodnutí nicotná, k čemuž odkázal na zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, č. j. 31 Af 37/2021-202 (dále „rozsudek KS ve věci Ostrava“). Dále souhlasil se žalobcem, že narušení hospodářské soutěže je materiálním znakem přestupku, a opět odkázal na zmíněný rozsudek. Podstata předmětného přestupku totiž není postavena na faktickém narušení hospodářské soutěže. 7. K nesprávné aplikaci principu absorpce žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, jež obsahuje srozumitelné úvahy, jak se žalovaný při určování (doposud neuložené části) pokuty řídil. Žalovaný nepřisvědčil ani námitce žalobce ohledně tzv. balancing testu, odkázal opět na argumentaci obsaženou v rozsudku KS ve věci Ostrava. S odkazem na tento rozsudek označil za nedůvodnou i námitku ohledně územního členění hlavního města Prahy. Závěrem žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. 8. V průběhu řízení žalobce zareagoval na vyjádření žalovaného replikou, v níž setrval na svých žalobních námitkách a dále polemizoval s vyjádřením žalovaného. Poukazoval především na odlišnosti od rozsudku KS ve věci Ostrava a nedostatky jeho odůvodnění. IV. Ústní jednání konané dne 17. 12. 2025 9. Ve věci proběhlo dne 17. 12. 2025 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 s. ř. s. Žádná ze stran nepožadovala provádění důkazních prostředků, jeho potřeba nevyplynula ani z podání stran. Soud úvodem připomenul, že v mezidobí stačil Nejvyšší správní soud reagovat na kasační stížnost statutárního města Ostrava vůči rozsudku KS ve věci Ostrava zamítavým rozsudkem ze dne 5. 9. 2025, č. j. 8 As 195/2023-112 (dále „rozsudek NSS ve věci Ostrava“), proto bude užitečné, když se účastníci mj. vyjádří k přenositelnosti jeho závěrů do projednávané věci. 10. Žalobce setrval na svých argumentech předestřených v žalobě a ve své replice, pouze je doplnil o argumentaci založenou na nové judikatuře. Vyzvedl zejména odlišnost územního členění hlavního města Prahy ve srovnání se statutárním městem Ostrava. V tomto ohledu změnil paradigma nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/24 ze dne 23. 4. 2025 (dále „nález ÚS ve věci vyhlášky HMP“). Některé městské části hlavního města jsou srovnatelně velké jako některá okresní města a mají svá specifika. Proto by neměl žalovaný přistupovat k hlavnímu městu Praha jako celku. To je podstatné z pohledu vymezení tzv. relevantního geografického trhu na poli soutěžního práva. Zatímco v Ostravě byla obecně závaznou vyhláškou stanovena adresní místa víceméně náhodně, v hlavním městě Praha vycházely loterijní vyhlášky z přání jednotlivých městských částí, nadaných právem na samosprávu. 11. Dále žalobce poukázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále „SD EU“) k problematice narušení hospodářské soutěže. Už uplatněnou argumentaci žalobce potvrzuje rozsudek ve věci C-680/21 ze dne 21. 12. 2023 v řízení o předběžné otázce UL, SA Royal Antwerp Football Club proti Union royale belge des sociétés de football association ASBL (URBSFA), dále „rozsudek SD EU ve věci UEFA“. V něm se SD EU zabývá otázkou, jak přistupovat k regulaci samospráv (byť v tomto případě zájmové samosprávy jako regulátora). Dospěl k závěru, že je nutno zkoumat, co bylo účelem nebo důsledkem napadených rozhodnutí a zda jsou odůvodněna sledováním legitimního cíle a jsou pro tento účel striktně nezbytná. Vede nás tedy k provádění nějakého balancing testu, po němž žalobce dlouhodobě volá. 12. Žalovaný stručně reagoval na nález ve věci vyhlášky HMP a rozsudku NSS ve věci Ostrava. Sdělil, že tento rozsudek potvrdil závěry žalovaného ohledně jeho věcné působnosti. Potvrdil také, že legitimní cíl nelze ztotožňovat s ospravedlnitelnými důvody a aproboval potencialitu narušení hospodářské soutěže ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS. Současně žalovaný vzal na vědomí nález ÚS ve věci vyhlášky HMP a nadále netrvá na svých dosavadních argumentech uplatněných ve svých rozhodnutích a vyjádřeních, které jsou s ním v rozporu. V. Posouzení věci 13. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále „s. ř. s.“), jakož