Z rozhodnutí: Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci…
30 A 58/2025- 131 - text
10 30 A 58/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci
žalobce: Město Třebíč
sídlem Karlovo nám. 104/55, 674 01 Třebíč
zastoupeného společností AGIS účetnictví a daně, a.s.
sídlem Jaroslava Průchy 1682/1, 434 01 Most
proti
žalovanému: Finanční úřad pro Kraj Vysočina
sídlem Tolstého 2, 586 01 Jihlava
o žalobě ze dne 27. 6. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v provádění daňové kontroly na dani z přidané hodnoty za rok 2020 až 2022
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. V nyní posuzované věci je mezi účastníky řízení je podstatou spor o to, zda se žalovaný dopustil vůči žalobci nezákonného zásahu spočívajícího ve vedení daňové kontroly na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2020 a prosinec 2021.
II. Žaloba
2. Žalobce namítá, že žalovaný u něj v rozporu se zákonem vede opakovanou daňovou kontrolu na DPH za předmětná zdaňovací období. (pozn. soudu: identifikaci kontrolovaných období a žalobní návrh žalobce upřesnil v podání ze dne 19. 9. 2025 – viz níže).
3. Žalobce uvádí, že dne 3. 1. 2023 podal dodatečné daňové přiznání k DPH za prosinec 2020 na nadměrný odpočet. Součástí přiznání je výpočet poměrného koeficientu na rok 2020 a záznamní povinnost. Dne 13. 2. 2023 zaslal žalovanému žádost o vrácení přeplatku. Žalovaný dne 2. 3. 2023 uplatněný odpočet žalobci vrátil a tedy uznal. Po vrácení nadměrného odpočtu žalovaný kontaktoval žalobce telefonicky a dne 26. 9. 2023 e-mailem, a prověřoval vybrané dodatečné nároky. Žalobce cituje ze zmíněného e-mailu, který se týkal dokladů, jenž byly uplatněny až po tříleté lhůtě jako podklad pro podání dodatečného daňového přiznání za prosinec 2020. Dne 4. 10. 2023 žalobce podal druhé dodatečné daňové přiznání za prosinec 2020, které opravilo nadměrný nárok na odpočet. Došlo jednak k vynětí položek, které byly skutečně uplatněny až po tříleté lhůtě, na které žalovaný upozornil, jednak k úpravě poměrného koeficientu, kterou žalobce odůvodnil. Dne 4. 10. 2023 také podal dodatečné daňové přiznání na DPH za prosinec 2021, jehož součástí je výpočet poměrného koeficientu na rok 2021 a záznamní povinnost. Dne 20. 11. 2023 žalovaný doručil žalobci dodatečné platební výměry na DPH za prosinec 2020 a prosinec 2021. Tím žalovaný podle žalobce uznal uplatněné odpočty a následně je žalobci vrátil. Dne 2. 9. 2024 žalobce podal dodatečné daňové přiznání k DPH za prosinec 2022 na nadměrný odpočet, jehož součástí je výpočet poměrného koeficientu na rok 2022 a záznamní povinnost. Dne 5. 9. 2024 žalobce podal dodatečné opravné přiznání k DPH za prosinec 2022. Dne 8. 10. 2024 žalovaný nejprve telefonicky požádal žalobce o vysvětlení uplatnění vyššího poměrného nároku z již jednou včas uplatněných dokladů v dalším dodatečném daňovém přiznání a následně i emailem o zaslání evidence pro daňové účely k řádným přiznáním k DPH za zdaňovací období prosinec 2020, prosinec 2021 a prosinec 2022. Dne 16. 10. 2024 žalovaný shrnul opakovanou telefonickou diskuzi do e-mailu, ze kterého žalobce v podané žalobě cituje. Žalobce uvádí, že na telefonické dotazy a e-maily ze dne 8. 10. 2024 a 16. 10. 2024 reagoval dne 25. 10. 2024 podáním, ze kterého v žalobě rovněž cituje. Dne 5. 11. 2024 žalobce zaslal správci daně žádost o vrácení přeplatku. Dne 30. 11.2024 žalovaný vrátil žalobci dodatečně uplatněný nárok na odpočet za rok 2022, a tak fakticky uznal argumenty žalobce a ukončil zastřenou daňovou kontrolu. Podle žalobce obsah telefonických hovorů a e-mailových dotazů žalovaného, reakce žalobce na ně a následné vrácení nadměrných odpočtů, resp. absence bezprostředně navazující daňové kontroly naplňuje znaky zastřené daňové kontroly. Žalovaný zahájil daňovou kontrolu až oznámením o zahájení daňové kontroly č. j. 8602/25 ze dne 6. 1. 2025. Daňová kontrola se týkala dodatečně uplatněných nároků na odpočet DPH za roky 2020 a 2021.
4. Žalobce namítá, že až výzvou k prokázání skutečností č. j. 552759/25 se žalovaný začal zabývat opakovaně a nezákonně konstrukcí výpočtu poměrného nároku na odpočet a možností změnit poměr uplatněného nároku po uplynutí lhůty pro uplatnění nároku jako takového, který žalobce vznesl v této lhůtě, ale v jiném poměru.
5. Žalobce namítá, že s ohledem na časový odstup napadené daňové kontroly a předcházející zastřené daňové kontroly, a zejména s ohledem na to, že před zahájením napadené kontroly žalovaný uznal nárok, jehož se zastřená daňová kontrola týkala (a to proplacením dodatečně uplatněného odpočtu), není nyní napadená opakovaná část daňové kontroly daňovou kontrolou bezprostředně navazující na předcházející prověření stejných skutečností. Není naplněn předpoklad pro zákonnost takové opakované kontroly po kontrole zastřené, jak je definováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 Afs 122/2022-36. Nezákonná je podle žalobce ta část opakované kontroly, která prověřuje již jednou zastřenou daňovou kontrolu prověřovanou konstrukci výpočtu poměrného nároku na odpočet a již jednou prověřovanou možnost korigovat po propadné lhůtě pro uplatnění nároku výši poměrného nároku na odpočet v jiném poměru, než v jakém byl včas uplatněn.
6. Žalobce namítá, že v žalobou napadené výzvě se žalovaný zabývá opakovaně, a tedy nezákonně, znovu stejným předmětem, kterým se zabýval v předcházející zastřené daňové kontrole, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro takové opakování. Jedná se tedy o zásah správního orgánu, proti kterému lze brojit správní žalobou spojenou s návrhem na předběžné opatření.
7. Žalobce navrhuje, aby soud rozsudkem žalovanému zakázal pokračovat v daňové kontrole DPH za rok 2020 až 2022, a to jen kontroly skutečností, které již v předchozích zastřených daňových kontrolách zkontroloval a uznal jejich správnost, tj. kontroly konstrukce koeficientu pro dodatečné uplatnění poměrného nároku na odpočet daně a oprávněnosti změnit po uplynutí propadné tříleté lhůty výši poměrného nároku u již jednou uplatněných nároků.
III. Vyjádření žalovaného
8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce označuje za nezákonný zásah výzvu k prokázání skutečností č. j. 552759/25, ale navrhuje zakázat pokračování v daňové kontrole na DPH za rok 2020 až 2022. Žalovaný zahájil daňovou kontrolu pouze za zdaňovací období prosinec 2020 a prosinec 2021. Za zdaňovací období prosinec 2022 daňovou kontrolu nezahájil. Daňové kontroly DPH za zdaňovací období prosinec 2020 a prosinec 2021 byly zahájeny nikoli výzvou k prokázání skutečností, ale oznámením, a to v rozsahu uplatněného nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění uvedených v dodatečných daňových přiznáních k DPH za předmětná zdaňovací období. Žalobu na nezákonný zásah směřující proti výzvě k prokázání skutečností považuje žalovaný za nepřípustnou. Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby lze dovodit, že se žalobce domáhá zastavení probíhající daňové kontroly za zdaňovací období prosinec 2020 a prosinec 2021 z důvodu jejího nezákonného opakování, vyjadřuje se žalovaný z procesní opatrnosti k problematice opakované daňové kontroly.
9. Žalovaný cituje § 85a daňového řádu a poukazuje na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 2 Afs 170/2023-30, v němž řešil případ, kdy formálně zahájené kontrole předcházela rozsáhlá vyhledávací činnost správce daně, která představovala skrytou daňovou kontrolu. V případě skryté daňové kontroly správce daně provádí intenzivní prověřování konkrétních skutečností vztahujících se k daňové povinnosti, je zasahováno do práv daňového subjektu, aniž by současně byl zahájen formalizovaný postup dle daňového řádu.
10. Podle žalovaného neformální upozornění správce daně např. telefonicky nebo e-mailem na zjevnou vadu daňového tvrzení nepředstavuje zahájení skryté daňové kontroly. Prověřování skutečností na jedné dani nebo ve vztahu k jednomu zdaňovacímu období nepředstavuje bez dalšího zahájení kontroly na dani jiné nebo za jiné období téže daně.
11. Žalovaný odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že pokud skrytá daňová kontrola přejde bez významnějších časových odstupů (tj. v řádu několika měsíců, nikoli v řádu let) v daňovou kontrolu formálně zahájenou, nejedná se o nezákonnou opakovanou kontrolu.
12. V dané věci žalovaný oslovil žalobce poprvé v září 2023 ohledně zdaňovacího období prosince roku 2023. Žalovaný žalobce neformálně v souladu se zásadou spolupráce a přiměřenosti upozornil na nesprávné uplatnění dokladů, u nichž prekludovala možnost nároku na odpočet. Tento postup nepředstavoval skrytou daňovou kontrolu. Druhý kontakt ze strany žalovaného proběhl v říjnu 2024, a to v návaznosti na dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období prosince roku 2022. Žalovaný neformálně sdělil žalobci pochybnosti ohledně výpočtu poměro