8 As 169/2021 — Nejvyšší správní soud

30 A 69/2022- 86 - text  17 30 A 69/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: Pávekmachinery s.r.o., IČO: 28349920 sídlem Benešovo náměstí 18, Křižanov zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Lichovníkem sídlem Pellicova 23/8, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2022, č. j. KUJI 38581/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V projednávané věci je předmětem posouzení otázka vzniku a existence veřejně přístupné účelové komunikace. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 5. 2022, č. j. KUJI 38581/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí (dále jen „MÚ Velké Meziříčí“) ze dne 23. 2. 2022, č. j. DOP/7673/2022-krej/11105/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla deklarována existence veřejně přístupné účelové komunikace na části pozemku parc. č. XA v k.ú. X (pozn. soudu - veškeré nemovitosti uvedené v rozsudku se nachází v tomtéž katastrálním území), v úseku od jejího připojení k silnici č. II/602 – připojovací oblouk délky cca 70 m. Na zbývající větší části pozemku parc. č. XA a na pozemcích parc. č. XB a XC (dále také jako „přístupová komunikace“) veřejně přístupná účelová komunikace deklarována nebyla s odůvodněním, že nebyly splněny všechny znaky veřejně přístupné účelové komunikace (stálost a zřetelnost komunikace v terénu, naplnění účelu komunikace dle zákona o pozemních komunikacích, nutná komunikační potřeba, souhlas vlastníků komunikace s obecným užíváním přístupové komunikace neomezeným okruhem uživatelů). 3. Žalovaný a MÚ Velké Meziříčí tak částečně nevyhověli žalobcově žádosti ze dne 20. 8. 2021 o vydání rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích parc. č. XB, XA a XC. Žalobce odůvodnil žádost tím, že je vlastníkem pozemku parc. č. XD, ke kterému není zřízen jiný přístup, než přes uvedené pozemky. Přístupová komunikace splňuje dle jeho názoru znaky pozemní komunikace uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 162/2020 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť je dopravní cestou určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Jedná se o účelovou komunikaci, kterou se ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích rozumí pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. 4. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a současně i prvostupňového rozhodnutí. Žaloba 5. Žalobce se domnívá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť se žalovaný dostatečně nevypořádal se všemi žalobcem tvrzenými skutečnostmi, které byly zásadní pro posouzení existence veřejně přístupné účelové komunikace, a odchýlil se od judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“; např. rozsudky NSS ze dne 9. 6. 2011, č. j. 5 As 36/2010-204, ze dne 26. 6. 2013, č. j. 7 As 9/2013-41, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2012, č. j. 11 Ca 166/2009-74). 6. Žalobce je přesvědčen, že na pozemcích parc. č. XA, parc. č. XB a části pozemku parc. č. XC v podílovém spoluvlastnictví R. M. a Z. V. se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, neboť v tomto případě byly naplněny všechny znaky vyžadované zákonem o pozemních komunikacích a dovozené judikaturou. 7. Přístupová komunikace je stálá a patrná v terénu. Jak na místě samém, tak i ze snímků z katastrálních map, pořízené fotodokumentace i dalších listin, lze jednoznačně určit, která část pozemku je pozemní komunikací a co je již další plochou pozemku. O této skutečnosti se přesvědčil i správní orgán při šetření na místě samém konaném dne 15. 9. 2021. Přístupová komunikace jeví známky toho, že je užívána jako dopravní cesta. Z terénu uvedené cesty není patrné, v jakém místě by mělo dojít ke změně charakteru účelové komunikace z veřejné na neveřejnou. Deklarovaná veřejně přístupná účelová komunikace není od neveřejné komunikace oddělena, takže neznalý uživatel komunikace není schopen rozlišit, kde může komunikaci volně užívat. Dle žalobce se žalovaný nevypořádal s jeho tvrzením, že není možné uznat pozemek parc. č. XA za veřejně přístupnou účelovou komunikaci pouze v části, kde dal vlastník souhlas s veřejným užíváním a ve zbývající části tento souhlas nedovodit. 8. Přístupová komunikace plní účel dle § 7 zákona o pozemních komunikacích, jelikož slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Napojuje nemovitosti ve vlastnictví žalobce a společnosti VEMAX auto s.r.o. 9. Žalobce zdůrazňuje, že žalovaný odmítl tvrzení o udělení souhlasu vlastníků komunikace s užíváním přístupové komunikace širokou veřejností, který byl dán výslovně ještě před faktickým vznikem přístupové účelové komunikace. V roce 2011 účinná právní úprava umožňovala udělit souhlas s užíváním účelové komunikace širokou veřejností ještě před jejím vznikem. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že souhlas musí být dán až ke konkrétní vybudované cestě a nikoli dopředu, i když už je zřejmé, kudy cesta povede. Dle žalobce prodala obec Lavičky pozemek parc. č. XB současným vlastníkům přístupové komunikace za účelem společného vybudování povoleného přístupu z komunikace II/602 a nové souběžné komunikace spojující všechny pozemky v průmyslové zóně Z11. V souladu s touto dohodou byla vypracována i územní studie Lavičky z června 2012 a územní plán obce Lavičky. 10. Dále žalobce pokládá za zcela nesprávný závěr žalovaného, podle něhož osoby využívající přístupovou komunikaci nepředstavují širokou, relativně neomezenou veřejnost. V této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 213/2015-14. Žalovaný dle žalobce nesprávně dovodil, že vlastníci přístupové komunikace mají přehled o tom, kdo jejich cestu využívá. Dle žalobce nevyužívají přístupovou komunikaci pouze její vlastníci, zaměstnanci společnosti VEMAX auto s.r.o. a společnosti SUPERFAST s.r.o., ale i zákazníci těchto dvou společností. 11. Žalobce zdůrazňuje, že přístupová komunikace naplňuje i znak nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby pro nemovitost žalobce. Jde o jediný možný příjezd na jeho pozemek, neboť v dané lokalitě není žádná alternativní cesta, kterou by mohl využít. Sjezd ze silnice č. II/602 na pozemek parc. č. XE a přes pozemek parc. č. XF (dále také jako „první sjezd“) nebyl nikdy v minulosti žalobcem ani jeho právními předchůdci využíván. Žalobce (a jeho právní předchůdci) měl zajištěn přístup ze silnice č. II/602 přímo přes pozemek obce Lavičky parc. č. XB (dále také jako „druhý sjezd“). Pozemek parc. č. XF je ve vlastnictví třetí soukromé osoby. Druhý historický sjezd ze silnice č. II/602 na pozemek parc. č. XA je uzavřen závorou a není veřejně přístupnou účelovou komunikací ve smyslu § 7 a § 2 zákona o pozemních komunikacích. Tento přístup ze silnice č. II/602 na pozemek parc. č. XA nevede po pozemcích ve vlastnictví obce, kraje či státu. Žalovaný sice při posuzování znaku nutné komunikační potřeby v obou případech vyloučil uváděné sjezdy ze silnice č. II/602 jako možný alternativní přístup, ale již nedeklaroval, že znak nutné komunikační potřeby byl naplněn, ačkoli pro jeho posouzení měl všechny potřebné listiny. Dle názoru žalobce je jakákoliv jiná alternativní cesta, než přes přístupovou komunikaci vyloučena, neboť žalobce není schopen se ze svého pozemku dostat na nejbližší komunikaci, aniž by nemusel přes pozemek v soukromém vlastnictví. 12. Žalobce dále požaduje, aby v rámci proporcionality bylo poměřováno i základní právo na legitimní očekávání a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jímž náleží stejná ochrana jako práva vlastníkům pozemků na omezení vlastnického práva a v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 353/04, č. 124, sv. 37 Sb. ÚS. Žalobce rovněž odkazuje na územní vývoj v dané lokalitě a v souvislosti s tím vytvářené územní studie a územní plán. Od roku 2010 se již nejedná o zemědělské pozemky, ale průmyslovou zónu. 13. Žalobce konečně namítá vadu řízení spočívající v tom, že žalobce nebyl vyrozuměn o vyjádření účastníků řízení k žalobcovu odvolání. Žalobce tak byl zkrácen na svých procesních právech, neboť nemohl kvalifikovaným způsobem reagovat na vyjádření ostatních účastníků řízení. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný