2 Afs 144/2004 — Nejvyšší správní soud

30 A 78/2024- 70 - text  9 30 A 78/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: REKOMET STEEL s.r.o., IČO: 03101592 sídlem J. Jabůrkové 308, Otrokovice zastoupený Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem sídlem Sluneční nám. 14/2588, Praha 5 proti žalovanému: Finanční úřad pro Zlínský kraj sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením žalovaného spočívajícím v nevydání vyrozumění o předpisu úroku takto: I. Nečinnost žalovaného od 17. 12. 2024 do 15. 1. 2025 spočívající v nevydání vyrozumění o předpisu úroků hrazených správcem daně vzniklých změnou rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 16. 3. 2018, č. j. 468703/18/3306-52525-708414, rozhodnutím Odvolacího finančního rozhodnutí ze dne 23. 10. 2024, č. j. 31729/24/5300-22442-706033, nejpozději do 16. 12. 2024, byla nezákonným zásahem. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 362,70 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Jakuba Hajdučíka, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem posouzení v dané věci je otázka, v jaké lhůtě má správce daně vyrozumět daňový subjekt o předpisu úroku podle § 251a odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 349/2023 Sb. (dále jen „daňový řád“). Skutkový stav 2. Skutkový stav věci vyplývá z nesporných tvrzení obou účastníků, která jsou v souladu s obsahem předloženého daňového spisu. 3. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 23. 10. 2024, č. j. 31729/24/5300-22442-706033, změnilo platební výměr žalovaného ze dne 16. 3. 2018, č.j. 468703/18/3306-52525-708414, a to tak, že změnilo výši vyměřeného nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2014 ve výši 42 921 Kč na částku 798 042 Kč (tj. na výši tvrzenou žalobcem v přiznání k dani z přidané hodnoty za dané zdaňovací období). 4. Žalobce požádal podáním ze dne 23. 10. 2024 o vrácení vzniklého přeplatku (zadržovaného nadměrného odpočtu), souvisejícího úroku a současně i o zaslání vyčíslení úroku. 5. Vratitelný přeplatek ve výši 755 121 Kč, tj. rozdíl mezi původně a nově stanoveným nadměrným odpočtem představující zároveň jistotu pro výpočet úroků hrazených správcem daně, byl daňovému subjektu vrácen dne 1. 11. 2024. 6. K předpisu úroku z neoprávněného jednání správce daně, resp. nesprávně stanovené daně v celkové výši 687 331 Kč a úroku ze zadržovaného nadměrného odpočtu v celkové výši 325 724 Kč do evidence daní na osobní daňový účet žalobce došlo dne 15. 11. 2024. Vratitelný přeplatek ve výši 687 331 a ve výši 325 724 Kč vzniklý předpisem těchto úroků byl žalobci vrácen dne 25. 11. 2024. 7. Podáním ze dne 5. 12. 2024 se žalobce domáhal toho, aby Generální finanční ředitelství uložilo žalovanému zaslat žalobci vyrozumění o předpisu úroku podle § 251a odst. 3 daňového řádu. Podání bylo vyhodnoceno jako námitka proti nečinnosti žalovaného podle § 159 odst. 6 daňového řádu a postoupeno žalovanému. 8. O předpisu uvedených úroků byl žalobce vyrozuměn dvěma přípisy, a to vyrozuměním o úroku z neoprávněného jednání správce daně/nesprávně stanovené daně ze dne 15. 1. 2025 a vyrozuměním o úroku ze zadrženého nadměrného odpočtu ze dne 15. 1. 2025 doručeným žalobci dne 16. 1. 2025. 9. O žalobcově námitce podané dne 5. 12. 2024 rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025 tak, že ji zamítl. Žaloba 10. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 17. 12. 2024 se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nevydání předpisu úroku. Původně negatorní petit výroku žalobce upravil podáním ze dne 28. 2. 2025 poté, co vydal vyrozumění o úrocích ze dne 15. 1. 2025. Nyní se tedy domáhá pouze vyslovení nezákonnosti zásahu spočívajícího v nevydání vyrozumění o úroku od 25. 11. 2025 do 15. 1. 2025. 11. Žalobce byl nevydáním vyrozumění o předpisu úroku podle § 251a odst. 3 daňového řádu zkrácen na právu znát výpočet úroku a v případě jeho nesprávnosti proti němu brojit námitkou podle § 159 daňového řádu. Daňový řád nestanoví přesnou lhůtu pro vydání vyrozumění. Dle § 177 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), se však uplatní základní zásady správního řízení, které Nejvyšší správní soudu (dále jen „NSS“) aplikoval v usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110, č. 735/2006 Sb. NSS, tak, že se použije § 71 správního řádu. Navíc je obecnou povinností žalovaného jednat bez zbytečných průtahů podle § 7 odst. 1 daňového řádu. Pokud žalovaný úroky vyplatil, pak je musel předtím vypočítat, a proto již výpočtem disponoval a jen zlou vůlí ho žalobci neposkytl. Na tomto stanovisku setrval žalobce i v podané replice k vyjádření žalovaného. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Předepisování úroků je postupem, který se skládá z několika navazujících úkonů správce daně. Nejprve musí mít správce daně k dispozici podklad na základě, kterého předepíše „změnu“ daně do evidence daní a vypořádá přeplatek vzniklý z titulu této „změny“. Následně, pokud jsou splněny zákonné podmínky pro vznik úroku hrazeného správcem daně, úrok předepíše do evidence daní, a to dle § 251b odst. 3 a § 251c odst. 3 daňového řádu a nakonec dle § 251a odst. 3 daňového řádu daňový subjekt vyrozumí o datu předpisu úroku do evidence daní a jeho výši. Od tohoto úkonu se odvíjí i možnost obrany daňového subjektu, přičemž prostředkem ochrany je námitka dle § 159 daňového řádu. 13. Žalovaný při předpisu úroků postupoval v souladu s metodickým pokynem Generálního finančního ředitelství k úroku z nesprávně stanovené daně č.j. 9441/24/7700-50123-051418 ze dne 19. 7. 2024 (zveřejněný na internetových stránkách Finanční správy ČR; dále jen „metodický pokyn“). Daňový řád ani metodický pokyn ale nestanoví lhůtu k vydání vyrozumění o předpisu úroku. Vzhledem k tomu, že jde o odbornou a značně specifickou problematiku s historickým judikatorním vývojem, je třeba na obsah vyrozumění klást vyšší nároky. Z jeho obsahu by měla být zřejmá nejen výše úroku a datum jeho předpisu, ale i řádné odůvodnění, vysvětlení a vyčíslení, neboť jde o podklad k uplatnění obrany daňovým subjektem. Jde jednoznačně o časově náročný postup, přičemž je třeba zohlednit konkrétní skutkové okolnosti každého případu. V daném případě zpracovával žalovaný současně dvě vyrozumění týkající se odlišných typů úroků, jejichž úročení na sebe navazuje, přičemž odůvodnění vychází primárně z judikatury. Časová náročnost nebyla obvyklá. Takové specifické okolnosti byly ostatně důvodem pro vyloučení aplikace správního řádu v daňovém řízení, což dokládá i důvodová zpráva k daňovému zákonu. Z tohoto důvodu je nepřípadný odkaz na usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 2 Afs 144/2004-110. 14. Žalobce nebyl podle žalovaného zkrácen na právech, neboť byl o předpisu úroků vyrozuměn. Lhůta k podání námitky podle § 159 se přitom odvíjí od okamžiku doručení vyrozumění o předpisu daně, čehož žalobce rovněž využil. Žalovaný vydal vyrozumění ve lhůtě do 60 dnů od předpisu úroků, což je doba přiměřená složitosti věci i s přihlédnutím k tomu, že do běhu zasáhly i vánoční svátky. Žalovaný má proto za to, že dostál zásadám rychlosti a hospodárnosti řízení. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou (§ 82 s. ř. s.) a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. 16. Pokud jde o vyčerpání jiných právních prostředků ochrany (§ 85 s. ř. s), lze odkázat na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, čj. 1 Afs 58/2017-42, č. 3686/2018 Sb. NSS, podle kterého stížnost ani žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 261 daňového řádu není jiným právním prostředkem ochrany nebo nápravy ve smyslu § 85 s. ř. s., který je nutno před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správce daně vyčerpat. Přesto lze uvést, že žalobce stížnost proti nečinnosti žalovaného nedlouho před podáním žaloby uplatnil, nicméně žalovaný ji v průběhu řízení před soudem zamítl. 17. Soud se dále zabýval včasností žaloby. V daném případě spočívá tvrzený nezákonný zásah v nečinnosti žalovaného, což představuje tzv. trvající zásah. V takovém případě se běh lhůty k podání žaloby odvíjí až od okamžiku, kdy trvající zásah skončí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, č. 94, sv. 89 Sb. ÚS). V projednávané věci bylo vyrozumění o předpisu úroků vydáno až po podání žaloby, žaloba je proto včasná. 18. Soud také poznamenává, že z hlediska subsidiarity žalobních typů na daný typ zásahu spočívajícího v nečinnosti správce daně nedopadá žaloba na ochranu proti nečinnosti správního o