30 Ad 7/2023 – Krajský soud v Brně

30 Ad 7/2023- 113 - text  12 30 Ad 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: LEIB PERSONAL s.r.o. sídlem Na Poříčním právu 1914/6, 128 00 Praha 2 zastoupeného advokátem Mgr. Lubomírem Hajkrem sídlem Wenzigova 1871/5, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2023, č. j. 6953/1.30/23-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti výrokům I., III. a IV. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „inspektorát“) ze dne 15. 6. 2023, č. j. 2970/9.30/23-18 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a napadené výroky prvostupňového rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle 140 odst. 1 písm. c) a § 140 odst. 2 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a podle § 33a odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve zněn pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“) (výrok I.), za což byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 650 000 Kč (výrok III.). Týmž rozhodnutím inspektorát uložil žalobci povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč (výrok IV.). II. Argumentace žalobce 3. Žalobce uvádí, že mimo jiné porušil § 60 odst. 10 zákona o zaměstnanosti, když jeho odpovědný zástupce nevykonával funkci v pracovním poměru s pracovní dobou sjednanou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně. Žalobce ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí doložil inspektorátu nápravu. 4. Dále žalobce uvádí, že ve správním řízení projevil svoji upřímnou lítost nad porušením právních předpisů a doložil nápravu závadného stavu. Doložil, že za celou dobu svého vzniku si řádně plní svoje platební povinnosti. Dále doložil správnímu orgánu listiny, týkající se jeho majetkových poměrů, jakož i jeho platební kázně vůči státním orgánům, jakož i třetím subjektům. Jedná se o jeho první přestupkového řízení. 5. Žalobce poukazuje na rozvahu ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2022, z níž je zřejmé, že jeho aktiva byla ve výši 758 000 Kč, a jeho pasiva v běžném účetním období dosáhla výše 758 000 Kč. Žalobce za rok 2021 dosáhl výsledku hospodaření za účetní období ve výši 56 000 Kč, kdy jeho aktiva (před odečtením pasiv) byla ve výši 1 916 000 Kč, jak vyplývá z daňového přiznání za rok 2021, včetně příloh, a dále z daňového přiznání za rok 2020 se podává, že výsledek hospodaření za účetní období byl ve výši 47 000 Kč. 6. Žalobce uvádí, že žádal, aby správní orgán dle ustanovení § 37 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) zohlednil všechny skutečnosti a okolnosti, jak zjištěného skutkového stavu, tak i toho, že žalobce učinil nápravu, projevil lítost, jedná se o jeho první porušení, všechny povinnosti vůči státu si plní řádně a včas. Zdůraznil, že uložený správní trest by měl být v mezích, judikovaných Ústavním soudem, tj. nemá mít likvidační charakter pro žalobce. Navzdory uvedenému byla prvostupňovým rozhodnutím uložena žalobci pokuta ve výši 1 650 000 Kč, která byla žalovaným potvrzena. 7. Žalobce má za to, že žalovaný nepostupoval při rozhodování ve smyslu zásady předvídatelnosti dle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a dále má rovněž za to, že žalovaný nepostupoval dle zásad ukládání správních trestů ve smyslu ustanovení § 37 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). 8. Žalobce namítá, že správní rozhodnutí neobsahují všechny náležitosti dle § 68 správního řádu, neboť z odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se při ukládání výše pokuty žalovaný řídil. 9. Podle žalobce výše uložené pokuty k doloženým majetkovým poměrům žalobce je v rozporu s nálezem Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 3/02, a zákazem ukládání likvidačních pokut. 10. Žalobce namítá, že výše uložené pokuty 30násobně přesahuje jeho výsledek hospodaření v uplynulých letech. 11. V návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 Ads 140/201461, kterým bylo judikováno, že při ukládání pokuty je třeba zohlednit i obrat, obchodní aktivitu a ekonomickou sílu subjektu, žalobce správnímu orgánu uvedl, že uložená pokuta ve výši 1 650 000 Kč vůči aktivům žalobce ve výši 1 916 000 Kč tak tvoří až 86 %, ve smyslu obratu se tak jedná až o 22 %. Žalobce žalovanému v podaném odvolání podotkl, že meritorně v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č.j. 10 Ads 140/2014-61 se jednalo o právnickou osobu, které byla za nelegální práci 8 osobám jednak uložena pokuta ve výši 750 000 Kč (tj. ve výši méně než ½ než které byla uložen žalobci) a jednak výše pokuty k jejímu obratu ve výši 26 000 000 Kč tvořila pouhé 3 % (v případě žalobce se jedná až o 22 %). 12. Výše uložené pokuty tak má pro žalobce likvidační charakter, neboť je nepřiměřená jeho osobním a majetkovým poměrům do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty. 13. Žalobce má za to, že při rozhodování nebyl zohledněn zjištěný skutkový stav ve vztahu k dalším podstatným okolnostem a souvislostem případu. Všechny relevantní polehčující okolnosti skutkového stavu, jakož i okolnosti, týkající se poměrů žalobce byly odmítnuty, potažmo přehlédnuty, ačkoliv mají být brány v potaz při ukládání druhu a výměry správního trestu. 14. Žalobce doplňuje, že byl inspektorátem kontrolován i pro rok 2022, kdy kontrola byla pravomocně skončena příkazem na místě – uložením pokuty ve výši 6 000 Kč za správní delikt dle ustanovení § 140 odst. 1 psím. d) zákona o zaměstnanosti za nesplnění povinnosti jako agentury práce doručit nejpozději do 31. 1. 2023 přehled o své činnosti. Jelikož žalobce doručil přehled dne 23. 2. 2023, namísto 31. 1. 2023, nedodržel svoji povinnost v zákonné lhůtě. V návaznosti na uskutečněnou kontrolu i za rok 2022 je tak jednoznačné, že se žalobce napravil, samotné projednání ve správním řízení před žalovaným na něho mělo výchovný a preventivní účinek, neboť nedošlo k žádnému dalšímu závažnému pochybení. Pochybení, které bylo u žalobce v rámci kontroly zjištěno, se týkalo nedodržení zákonné lhůty, nikoliv nedodržení povinnosti samotné (nezaslání přehledu). Výše pokuty by tak měla být přiměřená i ve vztahu následného jednání žalobce a jeho činnosti, který se poučil. 15. Žalobce uvádí, že v rámci podaného odvolání žalovanému rovněž zdůraznil, že přestupek nejpřísněji trestný je porušení ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, za který lze uložit pokutu v rozmezí od 50 000 Kč do 10 000 000 Kč. Ze skutkového stavu vyplynulo, že došlo k výkonu závislé práce bez povolení k zaměstnání u 6 osob z celkových 78 osob, a to po dobu max. 57 dní, tj. necelé dva měsíce, a navíc pouze u 1 osoby, zbytek 5 osob byl v době cca 1 měsíce. Výše uložené pokuty je tak bezprecedentní k rozsahu a závažnosti porušení. Dle relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 20. 4. 2010, 1 As 9/2008-133, ze dne 17. 6. 2020, č. j. 1 As 80/2020-36, či ze dne 30. 4. 2021 pod č.j. 1 As 498/2020-29, by měla uložená pokuta mít výchovný, preventivní, přiměřený a sankční charakter, avšak zároveň být zcela mimo korektiv likvidační povahy. 16. Žalobce namítá, že spodní hranice výše pokuty činí 50 000 Kč, jak vyplývá z § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti. Ze širokého rozpětí možnosti uložení výše pokuty (od 50 000 Kč do 10 000 000 Kč) je seznatelná vůle zákonodárce, aby při rozhodování o výše pokuty příslušný správní orgán zohlednil všechny skutečnosti jednotlivého porušení – četnost, délka porušení, recidiva apod., jakož i osobní a majetkové poměry obviněného. K rozpětí výše pokuty žalobce podotkl, že spodní hranice výše pokuty za nelegální práci seznala již podstatné a výrazné změny, kdy novelou - zákonem č. 136/2014 Sb. došlo k rapidnímu snížení minimální spodní hranice, a to ze 250 000 Kč na současných 50 000 Kč. Ze snížení spodní hranice na jednu pětinu původní výše je zřejmé, že i když nelegální zaměstnávání lze nadále postihnout až do výše 10 milionů korun českých, zákonodárce umožnil, aby správní orgán u prvopachatelů, v případech jednotkách porušení uložil pokutu na spodní hranici, kterou za tím účelem výrazně snížil. Žalovaný, ani inspektorát nijak