9 Afs 241/2020 — Nejvyšší správní soud

30 Af 47/2022- 262 - text  10 30 Af 47/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: JUDr. K. T. proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem nám Svobody 4, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3969228/22/3005-80541-712618, ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3976590/22/3005-80541-712618, ze dne 3. 10. 2022, č. j. 4234851/22/3005-80541-710004, ze dne 3. 10. 2022, č. j. 4234852/22/3005-80541-710004, a ze dne 7. 11. 2022, č. j. 4528059/22/3005-80541-710004, takto: I. Žaloba se odmítá v části směřující proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3969228/22/3005-80541-712618, ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3976590/22/3005-80541-712618. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. 4234851/22/3005-80541-710004, ze dne 3. 10. 2022, č. j. 4234852/22/3005-80541-710004, a ze dne 7. 11. 2022, č. j. 4528059/22/3005-80541-710004, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Exekučními příkazy ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3969228/22/3005-80541-712618, ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3969228/22/3005-80541-712618 (dále též jen „exekuční příkazy“), nařídil žalovaný daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně a přikázáním jiné peněžité pohledávky žalobkyně ze smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem k vymožení daňových nedoplatků podle vykonatelného výkazu ze dne 29. 8. 2022 včetně úroku z prodlení a exekučních nákladů v celkové výši 22 967 075,89 Kč. 2. Žalobkyně podala do obou exekuční příkazů námitky spojené s návrhem na zastavení exekuce. 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 10. 2022, č. j. 4234851/22/3005-80541-710004 (dále též jen „rozhodnutí o námitkách proti exekučním příkazům“), námitky proti oběma exekučním příkazům zamítl. Stejně tak rozhodnutím ze dne 3. 10. 2022, č. j. 4234852/22/3005-80541-710004 (dále též jen „rozhodnutí o nezastavení exekuce“), zamítl návrhy na zastavení daňové exekuce vedené na základě obou exekučních příkazů. 4. Proti rozhodnutí o zamítnutí návrhů na zastavení exekuce podala žalobkyně námitky, které však žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 11. 2022, č. j. 4528059/22/3005-80541-710004 (dále též jen „rozhodnutí o námitkách proti nezastavení exekuce“), rovněž zamítl. 5. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 23. 11. 2022 domáhá zrušení všech pěti rozhodnutí žalovaného uvedených v záhlaví, resp. v bodech 1 až 3 tohoto rozsudku. Žaloba 6. Žaloba samotná je formulovaná poměrně neobratně a nepřehledně, neboť v ní žalobkyně opakovaně používá rozsáhlé citace ze svých předchozích podání a z komentářové literatury, přičemž není na první pohled zřejmé, o jaké úvahy a skutečnosti žalobkyně opírá žalobní námitky či co je podstatou její argumentace. Přesto však lze podstatu žaloby shrnout tak, že žalobkyně stejně jako v předchozím řízení před žalovaným namítá prekluzi práva na vybrání a vymáhání daně z důvodu uplynutí lhůty pro placení daně podle § 160 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 7. Jako první žalobní bod žalobkyně namítá, že na běh prekluzivní lhůty pro placení daně podle § 160 daňového řádu nemají vliv účinky soudních řízení podle § 41 s. ř. s., přičemž v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31. 5. 2012, čj. 9 Afs 72/2011-218, č. 2676/2012 Sb. NSS. Žalovaný se rovněž nevypořádal s její argumentací (přesněji řečeno s citací komentáře k daňovému řádu, kterou žalobkyně začlenila do svých podání – pozn. soudu) týkající se účinků aplikace přechodného ustanovení obsaženého v § 264 odst. 5 daňového řádu na běh prekluzivní lhůty podle § 160 daňového řádu. 8. V rámci druhého žalobního bodu žalobkyně namítá nesprávné posouzení účinků zřízení zástavního práva podle § 170 daňového řádu na běh prekluzivní lhůty pro placení daně. Vlastníkem nemovitých věcí zatížených zástavním právem je podle zápisu v katastru nemovitostí korporace URTENA, SE, IČO: 24177261, sídlem Biskoupky 33 (dále jen „URTENA“; pozn. soudu.: žalobkyně působí jako jediný člen představenstva této společnosti). Ta podala žalobu na určení neexistence zástavního práva (řízení vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 218/2018 a u Krajského soud v Brně pod sp. zn. 13 Co 234/2022). Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že v případě úspěchu určovací žaloby by výsledkem bylo pouze to, že zástavní právo nemá účinky vůči URTENA, nikoliv že bylo zřízeno nezákonně. Bude-li zástavní právo vymazáno z katastru nemovitostí, budou tím zcela eliminovány účinky jeho vzniku podle § 170 odst. 4 daňového řádu. Závěr, že by zástavní právo mělo účinky vůči žalobkyni je absurdní, neboť v době zřízení zástavního práva nebyla vlastníkem předmětu zástavy. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul průběh exekučního řízení tak, jak vyplývá z obsahu správního spisu. Má za to, že v části směřující proti exekučním příkazům a proti rozhodnutí o nezastavení exekuce je žaloba nepřípustná, neboť jde o prvostupňové rozhodnutí a žalobu tak lze směřovat pouze proti oběma rozhodnutím o námitkách. 10. K námitce týkající se prekluze vymáhaných nedoplatků žalovaný uvedl, že na rozdíl od lhůty pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu se na prekluzivní lhůtu pro placení daně podle § 160 uplatní § 41 s. ř. s., což uvádí i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011, čj. 1 Afs 30/2011 (bod 30). Úkony, které staví lhůtu k placení daně nejsou v § 160 odst. 4 daňového řádu vymezeny taxativně. Účinky § 41 s. ř. s. tak nejsou vyloučeny. K témuž závěru ostatně dospěl i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 18. 2. 2021, čj. 30 Af 103/2018-151. 11. Žalovaný se dále obsáhle vyjádřil k plynutí prekluzivní lhůty k placení daně ve vztahu k jednotlivým částem daňového nedoplatku dle vykonatelného výkazu nedoplatků. Shodnou argumentaci (výpočet) přitom použil již v odůvodnění napadených rozhodnutí. Předmětem vymáhaného daňového dluhu jsou nedoplatky na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a jejich příslušenství (úrok z prodlení a exekuční náklady). Dlužná daňová povinnost se přitom vztahuje k více zdaňovacím obdobím, konkrétně jde o 4. čtvrtletí roku 2005, 1., 3. a 4. čtvrtletí roku 2006, 1., 3. a 4. čtvrtletí roku 2007, a dále měsíce leden, únor, květen a listopad roku 2010. Žalovaný konstatoval, že u všech nedoplatků na DPH začala běžet původní splatností daně šestiletá promlčecí lhůta k vybrání a vymožení nedoplatku dle § 70 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2010. Nejdříve se staly splatnými daňové povinnosti za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2005 a 1. a 3. čtvrtletí roku 2006, u nichž lhůta začala běžet od 31. 12. 2006. Následoval běh lhůt za další zdaňovací období. 12. Od účinnosti daňového řádu (1. 1. 2011) je třeba původní promlčecí lhůtu posuzovat jako prekluzivní lhůtu pro placení daně dle § 160 daňového řádu (§ 264 odst. 5 daňového řádu). Dne 17. 10. 2012 byly nedoplatky zajištěny zástavním právem na nemovitých věcech zřízeným správcem daně a zapsaným do katastru nemovitostí dne 29. 10. 2012. Podle § 160 odst. 2 a 3 písm. b) daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 proto běžely lhůty pro placení daně znovu od 17. 10. 2012. 13. Lhůty se však stavěly a neběžely podle § 41 s. ř. s. po dobu řízení vedených před soudy ve správním soudnictví, a to řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 86/2012 (od 20. 8. 2012 do 11. 12. 2017), u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Afs 368/2017 (od 19. 12. 2017 do 16. 5. 2019), u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 37/2012 (od 13. 3. 2012 do 26. 1. 2018), u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Afs 26/2018 (od 5. 2. 2018 do 25. 4. 2019), a dále u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 49/2013 (od 12. 7. 2013 do 29. 2. 2016) a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Afs 76/2016 (od 10. 3. 2016 do 30. 8. 2017). Účinky a aplikovatelnost § 41 s. ř. s. přitom žalovaný opřel mj. o závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, čj. 30 Af 103/2018-151. 14. V případě položek uvedených pod body 1 až 9 vykonatelného výkazu nedoplatků (DPH s příslušenstvím za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2005, 1. a 3. a 4. čtvrtletí roku 2006, 1. a 3. čtvrtletí roku 2007) tedy žalovaný konstatoval, že lhůty pro placení daně by měly uplynout dne 9. 5. 2025. 15. V případě položek uvedených pod body 10 až 15 vykonatelného výkazu nedoplatků (DPH s příslušenstvím za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2007 a měsíců leden, únor, květen a listopad roku 2010) byla navíc dne 3. 9. 2018 nařízena exekučním příkazem čj. 4