6 Afs 395/2017 — Nejvyšší správní soud

30 Af 9/2025- 57 - text  11 30 Af 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: M. W. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, č. j. 5644/25/5100-41453-713504 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud se v projednávané věci zabývá návrhem na vyloučení vozidla Mercedes Benz, které pojato do soupisu věcí určených k prodeji v daňové exekuci nařízené proti daňovému dlužníkovi, od něhož měl žalobce nabýt vlastnické právo k tomuto vozidlu. 2. Žalobce je od 11. 3. 2024 evidovaný v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla Mercedes Benz C 220 D 4MATIC, černé barvy, RZ: X, VIN: X (dále jen „vozidlo“). V období do 11. 3. 2024 byla jako vlastník vozidla evidovaná společnost MONETA Auto, s.r.o. (dále jen „společnost MONETA“) a jako jeho provozovatel společnost J.D.J. s. r. o., IČO: 28712102, sídlem Slovákova 351/2, Brno (dále jen „daňový dlužník“). 3. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) zahájil exekučním příkazem na prodej movitých věcí ze dne 6. 6. 2024, č. j. 2693170/24/3001-80541-705582, daňovou exekuci proti daňovému dlužníku. Ten měl vozidlo nabýt do vlastnictví od společnosti MONETA a následně je převést do vlastnictví žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2019. Převod vozidla na žalobce je však podle správce daně vůči němu neúčinný podle § 180 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Vozidlo tak bylo dne 25. 6. 2024 pojato do soupisu věcí určených k prodeji v daňové exekuci. 4. Žalobce podal dne 10. 7. 2024 návrh na vyloučení vozidla z daňové exekuce dle § 179 daňového řádu. Správce daně rozhodnutím ze dne 15. 8. 2024, č. j. 3354203/24/3001-80050-713179, návrhu nevyhověl a vozidlo z daňové exekuce nevyloučil. Žalobce proto podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 25. 2. 2025, č. j. 5644/25/5100-41453-713504 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 5. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 6. Dne 22. 11. 2021 byla daňovému dlužníku doručena výzva k podání prohlášení o majetku č. j. 4485515/21/3001-80541-713047 (dále jen „výzva k prohlášení o majetku“), na niž daňový dlužník nereagoval. Na to správce daně vydal exekuční příkaz, na jehož základě mělo být prodáno vozidlo. Podle žalobce je chybný závěr o tom, že právní jednání daňového dlužníka spočívající v převodu vozidla na žalobce bylo provedeno po výzvě k prohlášení majetku, a je proto vůči němu neúčinné podle § 180 odst. 6 daňového řádu. Žalovaný své závěry dovodil jednak z údajů v registru vozidel, dále ze dvou vyjádření společnosti MONETA, ze smlouvy o úvěru č. 33668999 ze dne 10. 4. 2017 a z plné moci, kterou společnost MONETA udělila k jednání na příslušném registru vozidel. Vyjádření společnosti MONETA žalobce nepovažuje za důkazní prostředek ve smyslu § 93 daňového řádu. Obsah smlouvy o úvěru mu není znám, měl možnost se seznámit jen s částmi jejích článků 3 a 4, které žalovaný parafrázoval v napadeném rozhodnutí. Žalobce považuje za vyloučené, aby jen z textu úvěrové smlouvy či plné moci bylo možno zjistit, kdy daňový dlužník splatil úvěr. Žalovaný přitom na jedné straně právě ze skutečnosti týkající se splacení úvěru daňovým dlužníkem dovozuje závěr o neúčinnosti právního jednání daňového dlužníka ohledně vozidla vůči správci daně. Na druhé straně ale odmítl provést důkazy navrhované žalobcem (výpis z účtu společnosti MONETA) k určení okamžiku, kdy skutečně došlo ke splacení úvěru daňovým dlužníkem s tím, že tato skutečnost není pro věc podstatná. Splacení úvěru dne 14. 2. 2024 doposud nebylo prokázáno. Tento závěr žalovaného nemá oporu ve spise. 7. Žalobce dále nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že neprokázal své vlastnické právo k vozidlu. Žalobce předložil kupní smlouvu, na jejímž základě nabyl dne 2. 7. 2019 od daňového dlužníka vozidlo a toto také fyzicky převzal. Kupní smlouva byla uzavřena v písemné formě a má veškeré zákonné náležitosti a jako taková je platná. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukazuje i na další listiny, které si od společnosti MONETA vyžádal. Z napadeného rozhodnutí však nelze dovodit, o jaké další listiny se jedná, zda je žalovaný jako důkaz provedl a co z nich pro účely nynější věci zjistil a jak je hodnotil. Žalobce také poukazuje na rozpor napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správce daně o vyloučení majetku ohledně existence a prokázání vlastnického práva k vozidlu. Tyto vady zakládají nezákonnost napadeného rozhodnutí. 9. Z obsahu napadeného rozhodnutí, potažmo z úvěrové smlouvy, jejíž obsah není žalobci znám, nevyplývá, že by absence předchozího písemného souhlasu úvěrové společnosti s prodejem vozidla zakládala neplatnost kupní smlouvy, jak tvrdí žalovaný. I kdyby žalobce teoreticky připustil, že ze smlouvy o úvěru má vyplývat žalovaným uváděná neplatnost kupní smlouvy, nelze pochybovat o závaznosti těchto ustanovení pouze pro daňového dlužníka jakožto stranu smlouvy, nikoliv žalobce. Jednalo by se o relativní neplatnost kupní smlouvy, kterou by žalovaný nebyl oprávněn namítat. Tento závěr nevyplývá ani z části III napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný popsal právní základ případu a citoval konkrétní ustanovení daňového řádu a občanského zákoníku, na základě kterých rozhodoval. Žalovaný se s touto argumentací žalobce ve svém rozhodnutí nikterak nevypořádal. 10. V návaznosti na závěr o neplatnosti kupní smlouvy pak správce daně nesprávně dovodil, že převod vozidla na žalobce, ke kterému došlo dne 11. 3. 2024 je vůči správci daně neúčinný. Zápisy údajů do registru vozidel mají pouze deklaratorní povahu. Žalovaný pochybil při aplikaci § 180 odst. 6 daňového řádu, který se týká omezení dispozic dlužníka s jeho majetkem. Zápis žalobce jako vlastníka vozidla do registru vozidel nebyl právním jednáním dlužníka (daňového dlužníka) týkajícím se jeho majetku. V době provedení zápisu daňový dlužník již vlastníkem vozidla nebyl. 11. Žalobce považuje za irelevantní úvahy žalovaného o eventuálních krocích vlastníka vozidla k co nejrychlejšímu zapsání vlastnictví do registru vozidel. K provedení zápisu změny vlastníka v registru vozidel je třeba součinnosti mezi kupujícím a prodávajícím, kterou se žalobci podařilo zajistit až později. To ale na platnosti kupní smlouvy, ani její účinnosti vůči správci daně či vůči žalovanému nemůže ničeho změnit. 12. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nebyl v dobré víře v době uzavření kupní smlouvy. Žalobce neměl důvod pochybovat o vlastnictví vozidla daňovým dlužníkem. Současně s uzavřením kupní smlouvy převzal vozidlo včetně jeho příslušenství, což pro žalobce bylo dostatečnou zárukou, že na něj vlastnické právo k vozidlu přejde. Daňový dlužník jej současně opakovaně ujistil o tom, že je vlastníkem vozidla. Dle daňového dlužníka byl zápis společnosti MONETA v technickém průkazu pouze administrativní záležitostí. Žalobce vycházel z toho, že zápisem do registru vozidel se vlastnické právo nenabývá a podstatou úvěru (na rozdíl od leasingové smlouvy) je poskytnutí finančních prostředků na koupi určité věci. Přitom ale vlastníkem této věci se stává od počátku ten, jemuž byl úvěr poskytnut, nikoliv úvěrová společnost. Žalobce nebyl schopen ověřit existenci zajišťovacího vlastnického práva. Žalobci není úvěrová společnost tyto informace povinna poskytnout tak, jako žalovanému. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a setrval na stanovisku vyjádřeném v napadeném rozhodnutí. K námitce týkající se nepoužitelnosti vyjádření společnosti MONETA předestřel, že daňový řád v § 93 neomezuje možné důkazní prostředky žádným taxativním výčtem. Jako důkazních prostředků lze v rámci daňového řízení využít všech podkladů, které umožní buď zjištění, nebo ověření skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daňové povinnosti. Takto tedy mohla být použita i vyjádření společnosti MONETA ze dne 15. 2. 2024 a ze dne 27. 9. 2024. 14. Ohledně neprovedení navrhovaného důkazního prostředku (výpisy z účtu) žalovaný uzavřel, že žalobce chybně interpretoval vyjádření žalovaného, že skutečnosti týkající se smlouvy o úvěru nejsou pro věc významné. Žalovaný se vyjadřoval k otázce splácení úvěru daňovým dlužníkem, přičemž konstatoval, že všechny potřebné informace k této otázce byly zjištěny na základě vyjádření společnosti MONETA. Vyjádření společnosti MONETA a z její strany poskytnuté listiny [které byly v napadeném rozhodnutí specifikovány (reakce na výzvu správce daně k poskytnutí informací)] prokazují, že úvěrová smlouva byla řádně splacena ke dni 14. 2. 202