31 A 27/2024 – Krajský soud v Brně

31 A 27/2024- 181 - text  7 31 A 27/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Terezy Matuškové a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., v právní věci žalobce: MIROS SUN, a.s. sídlem Strančická 45, Praha 10 zastoupen JUDr. Janem Mikšem, advokátem sídlem Na slupi 15, Praha 2 proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí rady žalovaného ze dne 5. 3. 2024, č. j. 11285-14/2023-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí rady žalovaného ze dne 5.3.2024, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.9.2023. Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 100 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, z moci úřední obnovil řízení vedené pod sp.zn. LIC-14249/2010-ERU o žalobcově žádosti o změnu rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny pro výrobnu využívající sluneční záření spočívající v navýšení instalovaného výkonu na 0,639 MW v k.ú. Oblekovice, obec Znojmo. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce předně uvádí, že žaloba směřuje do části rozhodnutí, kterým žalovaný „vyloučil odkladný účinek rozhodnutí o nařízení obnovy“, tj. pozastavil účinky rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence, čímž žalobci znemožnil vykonávat licencovanou činnost po dobu obnoveného řízení až do jeho pravomocného skončení. Žalobce je přitom přesvědčen o tom, že k vyloučení odkladného účinku rozhodnutí neexistuje legitimní důvod. Žalobce splňuje požadavky pro udělení licence a v době vydání rozhodnutí neexistovaly objektivně žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dospět k závěru, že podmínky pro udělení licence pozbyl. 3. Postup žalovaného má pro žalobce nepochybně hmotněprávní dopad v podobě uložení povinnosti vypnout zařízení pro výrobu elektrické energie ze slunečního záření, ačkoli původní rozhodnutí o licenci doposud zrušeno nebylo a je stále v platnosti. Přístup žalovaného nicméně navozuje dojem, že již došlo ke konečnému rozhodnutí v obnoveném řízení o udělení licence. Nelze však zaměňovat rozhodnutí o odkladném účinku obnoveného řízení s rozhodnutím o udělení licence v obnoveném řízení. Odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá souvislost mezi příčinou a následkem. Trestními rozsudky bylo toliko rozhodnuto, že žalobce neoprávněně čerpal dotace, nikoliv že neoprávněně vyráběl elektrickou energii či pro tuto činnost nesplňoval předpoklady. Žalobce provozuje zařízení v souladu s právními předpisy. Licencovanou činnost výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů žalobce provozuje více jak jednu dekádu, přičemž se nepochybně jedná o činnost, která je ve veřejném zájmu. 4. Žalobce dále uvádí, že žalovaný rozhodl o tom, že rozhodnutí nepřiznává odkladný účinek zcela mimo výrokovou část. Učinil tak v části odůvodnění rozhodnutí, která ale není závazná pro účastníka správního řízení. Soud by tak měl primárně posoudit, zda se jedná o zákonem stanovený postup, který u žalobce může způsobit takto zásadní materiální dopad spočívající v zákazu vykonávat předmět své podnikatelské činnosti. 5. Žalobce rovněž namítá, že rozhodnutí o udělení licence není vykonáváno průběžně, ale je vykonáno právní mocí takového rozhodnutí. Licence totiž není průběžně udělována, ale je jednorázově udělena rozhodnutím o udělení licence. Podle žalobce nedokáže žalovaný rozlišit rozdíl významu nedokonavého slovesa od dokonavého. Ze zákona odkladný účinek nastane výhradně v případě, že rozhodnutí nebylo doposud vykonáno. V daném případě není pochyb o tom, že licence opravňuje žalobce k provozní činnosti, která již byla zahájena. 6. Žalobce navrhuje, aby zdejší soud prohlásil napadené i jemu předcházející rozhodnutí za nicotná, eventuálně napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušil, případně vyslovil, že nucení žalobce, aby nevykonával licencovanou činnost po dobu obnoveného řízení až do jeho pravomocného skončení, je nezákonným zásahem. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkazuje na správní spis a odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Zevrubně se vypořádává s jednotlivými žalobními body, které nepovažuje za důvodné. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 9. V posuzované věci rozporuje žalobce napadené rozhodnutí toliko v jeho části týkající se nevyloučení odkladného účinku rozhodnutí. 10. Podle § 100 odst. 6 správního řádu: Žádosti o obnovu řízení se přizná odkladný účinek, jestliže hrozí vážná újma účastníkovi nebo veřejnému zájmu. Rozhodnutí, jímž bylo řízení obnoveno, má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí odkladný účinek vyloučil z důvodů uvedených v § 85 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost nebo jiné účinky rozhodnutí již zanikly podle zvláštního zákona. Rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze žadateli; ten proti němu může podat odvolání. 11. Podle § 85 odst. 2 správního řádu: Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit, a) jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem, b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu. 12. Podle § 85 odst. 4 správního řádu: Vyloučení odkladného účinku musí být odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat. 13. Je třeba předeslat, že se obdobnou problematikou senáty zdejšího soudu zabývaly již v několika případech (např. rozsudek ze dne 30. 11. 2021, č. j. 29 A 38/2021 – 153, rozsudek ze dne 22. 2. 2024, č. j. 30 A 74/2023 – 211, a rozsudek ze dne 20. 9. 2024, č. j. 31 A 45/2023 – 315), přičemž žalobní námitky v tamních věcech jsou obdobné námitkám v nyní posuzované věci. Pokud jde o obecné závěry uvedené ve zmíněných rozsudcích, soud se s nimi nadále ztotožňuje a nemá důvod se od nich v nyní posuzované věci odchylovat. 14. Rozhodnutí o nařízení obnovy řízení o žádosti o udělení licence k výrobě elektrické energie je jistě způsobilé zasáhnout do práv žalobce, jelikož má ze zákona odkladný účinek (§ 100 odst. 6 správního řádu). Žalobce tak v důsledku tohoto rozhodnutí nemůže vyrábět elektřinu v příslušné výrobně elektřiny a jeho činnost se stává protiprávní (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 6. 2007, čj. 5 As 13/2006 – 46). O jinou situaci by šlo, pokud by odkladný účinek rozhodnutí o nařízení obnovy byl vyloučen (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2016, čj. 9 As 245/2015 – 150). 15. Odkladný účinek může správní orgán v rozhodnutí vyloučit, pokud to vyžaduje veřejný zájem nebo hrozí‑li vážná újma některému z účastníků řízení anebo požádá‑li o to účastník řízení a nevznikne‑li újma jiným účastníkům řízení nebo veřejnému zájmu. Jinak řečeno, rozhodnutí, jímž bylo řízení obnoveno, má odkladný účinek přímo ze zákona (bez nutnosti dalšího úkonu správního orgánu). Tento přímo ze zákona plynoucí odkladný účinek rozhodnutí o povolení či nařízení obnovy řízení může správní orgán vyloučit (srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, či Fiala a kol. Správní řád. Praktický komentář. Wolters Kluwer (ČR), Praha 2020, komentář k § 85 a § 100 správního řádu). 16. Zákon tedy vychází z toho, že správní orgán může odkladný účinek vyloučit. Je tak zřejmé, že daná norma je založena na diskreční pravomoci správního orgánu. Diskreční pravomoc, neboli správní uvážení, je oprávnění správních orgánů určitou věc samostatně posoudit a rozhodnout o ní. V rámci tohoto uvážení mají správní orgány relativně volný prostor (viz rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2016, č. j. 7 As 282/2015 ‑ 32). Skutečnost, že uvedená norma přiznává správnímu orgánu možnost diskrece, má vliv i na navazující soudní řízení před správními soudy. Správní soudy nemohou nahrazovat správní uvážení uvážením soudním. Správní uvážení může soud přezkoumat pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování, zda správní orgán správního uvážení nezneužil, či nepřekročil jeho meze a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem (viz rozsudky NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 ‑ 46, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 ‑ 48, ze dne 12. 8. 2011, č. j. 5 As 47/2011 ‑ 77, ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 100/2014 ‑ 25, ze dne 27. 7. 2017 č. j. 10 Az