31 A 45/2024 – Krajský soud v Brně

31 A 45/2024- 89 - text  13 31 A 45/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobce: město Žďár nad Sázavou, IČO 00295841 sídlem Žižkova 227/1, 591 01 Žďár nad Sázavou zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti: 1) EG.D Holding, a. s., IČO: 28085400 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno 2) CETIN a. s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 3) A U T O … s. r. o., IČO: 63470187 sídlem Nádražní 2118/67, 591 01 Žďár nad Sázavou zastoupená advokátem JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA sídlem Dominikánské náměstí 2, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2024, č. j. KUJI 64575/2024, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 4. 7. 2024, č. j. KUJI 64575/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jiřího Nezhyby. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Osoba zúčastněná na řízení 3 (stavebník) podala dne 8. 6. 2021 u Městského úřadu Žďár nad Sázavou („stavební úřad“) žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby s názvem „přístavba autosalonu Auto 3T ve Žďáře nad Sázavou“ na pozemcích parc. č. 6205, 6206, 6207, 6208/1, 6208/2, 6209/6 a 6209/8 v k. ú. Město Žďár (dále též „záměr“). Stavební úřad rozhodnutím ze dne 4. 8. 2021, č. j. SÚP/1600/21/Dol-2-Zamí, žádost zamítl. Důvodem bylo závazné stanovisko orgánu územního plánování (Městského úřadu Žďár nad Sázavou, Odboru stavebního a územního plánování, dále „orgán ÚP“) ze dne 15. 7. 2021, č. j. SUP/1482/21/IS, podle nějž je záměr nepřípustný. 2. Stavebník podal proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, v němž uplatnil námitky proti závaznému stanovisku. Žalovaný si proto postupem podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v odvolacím řízení vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska, tj. Krajského úřadu Kraje Vysočina, Odboru územního plánování a stavebního řádu (dále „nadřízený orgán ÚP“). Ten svým závazným stanoviskem ze dne 30. 11. 2021, č. j. KUJI 101531/2021 (též „revizní závazné stanovisko ze dne 30. 11. 2021“), změnil závazné stanovisko ze dne 15. 7. 2021, č. j. SUP/1482/21/IS, tak, že záměr je přípustný. Na základě této skutečnosti žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 12. 2021, č. j. KUJI 110813/2021, rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Stavební úřad tedy pokračoval v řízení a následně dne 12. 9. 2022 (pozn. soudu: na písemném vyhotovení rozhodnutí je zjevnou chybou v psaní uveden rok 2021) pod č. j. SÚP/1600/21/Dol-27 vydal územní rozhodnutí o umístění stavby. Proti němu podal žalobce odvolání, které směřovalo mimo jiné proti závaznému stanovisku nadřízeného orgánu ÚP. Žalovaný věc předložil nadřízenému orgánu ÚP „ve smyslu § 149 odst. 7 správního řádu“. Nadřízený orgán ÚP následně postoupil závazné stanovisko k provedení přezkumného řízení Ministerstvu pro místní rozvoj podle § 149 odst. 8 správního řádu. To přípisem ze dne 24. 10. 2023 sdělilo, že neshledalo důvody k zahájení přezkumného řízení. Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 4. 7. 2024, č. j. KUJI 64575/2024, odvolání žalobce zamítl a potvrdil územní rozhodnutí stavebního úřadu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou. Uvedl, že je obcí, a že rozhodnutím žalovaného bylo zasaženo do jeho práva na samosprávu. Záměr přináší řadu negativních vlivů na území obce i ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictví žalobce. Nadto je záměr umístěn v rozporu s územním plánem Žďár nad Sázavou („územní plán ŽS“), jehož prostřednictvím žalobce rovněž realizuje svoje právo na samosprávu. 5. Konkrétně pak žalobce namítl, že žalovaný měl postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu předložit závazné stanovisko nadřízeného orgánu ÚP k potvrzení nebo změně Ministerstvu pro místní rozvoj. Místo toho jej chybně předložil nadřízenému orgánu ÚP. Ten pak věc sice sám předložil Ministerstvu pro místní rozvoj, které však situaci chybně vyhodnotilo jako podnět k přezkumu podle § 149 odst. 8 správního řádu. Ačkoliv žalobce na toto pochybení žalovaného upozornil, ten na jeho námitky nereagoval a ve svém rozhodnutí se nevypořádal s námitkami žalobce proti vadnému posouzení souladu záměru s územním plánem a s cíli a úkoly územního plánování. Rozhodnutí žalovaného je proto v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Procesně vadným postupem bylo navíc zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces, neboť nepředložením věci Ministerstvu pro místní rozvoj podle § 149 odst. 7 správního řádu došlo k popření zásady dvojinstančnosti a rovnosti účastníků řízení. 6. Záměr je umisťován ve stabilizované ploše občanské vybavení – komerční zařízení malá a střední, v níž dle územního plánu není přípustné využití pro výrobní služby. Dle Principů a pravidel územního plánování Ústavu územního rozvoje se v případě autoservisů jedná o výrobní a opravárenské služby, které zpravidla představují značné zatížení území a narušení kvality prostředí. Nadřízený orgán ÚP ve svém závazném stanovisku jednak vyšel z neaktuální verze Principů a pravidel územního plánování, jednak rozhodl v rozporu s nimi. Záměr je dále v rozporu s § 18 odst. 1, 2, 3 a 4 a s § 19 odst. 1 písm. b), c) d) a e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Závazné stanovisko nadřízeného orgánu ÚP i sdělení Ministerstva pro místní rozvoj jsou v tomto ohledu nezákonná. 7. Žalobce dále namítl, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou narušení kvality prostředí a pohody bydlení ani s námitkou účelového snížení plánované roční spotřeby organických rozpouštědel, čímž došlo k přesunu příslušnosti k posouzení záměru z hlediska zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, z Krajského úřadu Kraje Vysočina na Městský úřad Žďár nad Sázavou. Žalovaný též přezkoumatelně nevypořádal námitku žalobce týkající se neplatnosti vyjádření VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s. („VAS“). 8. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí krajského úřadu zrušil. III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že věc předložil nadřízenému orgánu ÚP, který však setrval na své argumentaci uvedené v závazném stanovisku a dospěl k závěru, že odvolání neobsahuje žádné nové zásadní skutečnosti, které by měly vliv na relevantnost závazného stanoviska. Nadřízený orgán ÚP vyhodnotil odvolání žalobce jako návrh na přezkum svého závazného stanoviska. Jelikož toto závazné stanovisko bylo vydáno v rámci odvolacího řízení ve smyslu § 149 odst. 7 správního řádu, je jeho přezkum v souladu s § 149 odst. 8 správního řádu v kompetenci nadřízeného orgánu, který napadené závazné stanovisko vydal. Proto nadřízený orgán ÚP postoupil odvolání žalobce Ministerstvu pro místní rozvoj k provedení přezkumného řízení – v tomto postoupení přitom nadřízený orgán ÚP reagoval na jednotlivé námitky žalobce uvedené v odvolání. Ministerstvo pro místní rozvoj pak neshledalo důvody pro zahájení přezkumného řízení. Dle žalovaného tímto postupem nedošlo k procesní vadě; odkázal k tomu na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2015, č. j. 9 A 219/2012-136 (pozn. žalobce v žalobě nesprávně uvádí, že jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu). 10. Žalovaný na základě závazného stanoviska nadřízeného orgánu ÚP a dalších shromážděných podkladů dospěl k závěru, že záměr z hlediska požadavků územního plánu nevykazuje takové rušivé vlivy na bydlení ve svém sousedství, kvůli kterým by musel být umístěn pouze v plochách výroby a nikoliv v plochách určených pro služby. Nepředstavuje ani činnosti a zařízení zhoršující kvalitu životního prostředí. Principy a pravidla územního plánování jsou nezávazný dokument, který má oproti územnímu plánu odlišné členění zařízení služeb. Soulad záměru s cíli a úkoly územního plánování byl dostatečně posouzen v závazném stanovisko nadřízeného orgánu ÚP. Součástí spisového materiálu je vyjádření VAS, které je platné do 31. 1. 2025. 11. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. 12. Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) se k žalobě nevyjádřily. 13. Stavebník [osoba zúčastněná na řízení 3)] označil postup žalobce ve správním řízení za naprosto nepochopitelný. S žalobcem totiž svůj záměr předem projednal, odkoupil od něj potřebný pozemek, zavázal se na něm vybudovat záměr v určité době a získal jeho souhlas s povolením záměru. Stavebník dále namítl, že žalobce má aktivní legitimaci pouze jako tzv. zájemník podle § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), a můž