9 As 78/2024 — Nejvyšší správní soud

31 A 96/2023- 175 - text  8 31 A 96/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Ing. et Ing. S. P. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Martinem Halahijou sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno proti žalovanému: Velitel 74. mechanizovaného praporu sídlem Vojenský útvar 6142, ul. Sokolovská, 685 13 Bučovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný vydal dne 30. 6. 2023 potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání při zániku služebního poměru týkající se žalobkyně, takto: I. Vydání potvrzení o službě a hodnocení při zániku služebního poměru ze dne 30. 6. 2023 týkající se žalobkyně bylo nezákonné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 36 088,40 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Martina Halahiji. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda vydání potvrzení o službě a hodnocení při zániku služebního poměru podle § 23 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, je nezákonným zásahem, pokud voják o jeho vydání nepožádal. II. Žaloba a dosavadní postup v řízení 2. Žalobou doručenou dne 20. 10. 2023 Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného – Ministerstva obrany České republiky. Uvedla, že byla vojákyní z povolání od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2023. Služební poměr ukončila na vlastní žádost z důvodu šikany ze strany velitele 74. mechanizovaného praporu; průběh služebního poměru a skutkové okolnosti týkající se tvrzené šikany žalobkyně v žalobě podrobně popsala. Při nahlížení do svého osobního spisu dne 21. 8. 2023 žalobkyně zjistila, že dne 30. 6. 2023 bylo vydáno a do spisu založeno potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání při zániku služebního poměru („hodnocení při zániku služebního poměru“). Tento dokument byl vydán v rozporu se zákonem, neboť žalobkyně o něj nepožádala, jeho obsah je lživý, účelový a nadmíru škodlivý, jelikož představuje reálnou překážku pro další zaměstnávání žalobkyně. Účelem hodnocení při zániku služebního poměru je potvrdit službu vojákovi pro účely sociálního zabezpečení, zákoníku práce či např. veřejného zdravotního pojištění, případně rovněž k přestoupení z Armády České republiky do jiného ozbrojeného sboru. Žalovaný však hodnocení zneužil k bezdůvodnému poškození žalobkyně a ke způsobení újmy na jejím dobrém jméně, cti, reputaci i nezvratné újmy na její profesní (i budoucí) kariéře. Nezákonnou praxí je u těchto hodnocení při zániku služebního poměru dosahováno eliminace nežádoucích vojáků z povolání, kteří brojí proti systematické šikaně v armádě, personálním, právním i faktickým nezákonným postupům či poukazují na pochybení svých velitelů či důstojníků. Žalobkyně proto navrhla, aby soud předmětné hodnocení při zániku služebního poměru „zrušil“ a uložil žalovanému povinnost skartovat či zničit každé neoprávněné a nezákonné hodnocení při zániku služebního poměru týkající se žalobkyně. 3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2023, č. j. 10 A 133/2023-16, žalobkyni poučil o svém názoru, že žalovaným služebním orgánem by měl být velitel 74. mechanizovaného praporu; současně ji vyzval k opravě označení žalovaného. Žalobkyně výzvě vyhověla podáním ze dne 1. 11. 2023, jímž žalovaného změnila v souladu s poučením městského soudu. Městský soud následně usnesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. 10 A 133/2023-28, věc postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému podle sídla žalovaného. 4. Dne 13. 12. 2023 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně. Krajský soud usnesením ze dne 21. 2. 2024, č. j. 31 A 96/2023-35, žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Podle názoru krajského soudu se žalobkyně mohla domáhat ochrany prostřednictvím jiného právního prostředku – žádosti o odstranění závadného stavu podle § 49 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. 5. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 9 As 78/2024-41, usnesení krajského soudu zrušil. Dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu bylo překvapivé. Žaloba nesměřuje proti evidenci osobních údajů, a proto se odůvodnění usnesení krajského soudu míjí se žalobními důvody, a je tudíž nepřezkoumatelné. Dále Nejvyšší správní soud shledal, že „není jednoznačně zřejmé, čeho se stěžovatelka podanou žalobou ve skutečnosti domáhá. Krajský soud žalobu posoudil jako zápůrčí, dle kasačního soudu však není jasné, zda se stěžovatelka domáhá ochrany proti zásahu trvajícímu (založení, existenci Potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání v osobním spise stěžovatelky), nebo již ukončenému (toliko vydání potvrzení jako jednorázový úkon). Není ani zřejmé, zda stěžovatelka zásah spatřuje již v samotném vydání potvrzení bez ohledu na jeho obsah, anebo brojí též proti obsahu Potvrzení o službě a hodnocení vojáka z povolání a domáhá se jeho změny. Krajský soud v bodě 9. napadeného usnesení konstatoval, že stěžovatelka nebrojí proti věcné nesprávnosti potvrzení, nepožaduje jeho konkrétní úpravu. V žalobě (bod 7.) ovšem tvrdila, že obsah potvrzení je lživý, účelový a nadmíru škodlivý a v kasační stížnosti v reakci právě na závěr krajského soudu v bodě 9. napadeného usnesení uvedla, že má zájem na pravdivém a celistvém uchování údajů, což by mohlo svědčit o faktickém domáhání se změny obsahu potvrzení. Zároveň však lze přisvědčit krajskému soudu, že stěžovatelka nepožaduje konkrétní úpravu potvrzení – opakovaně uvádí, že žalovaný nebyl oprávněn potvrzení vydat, neboť si o něj nepožádala, a požaduje jeho zrušení. V kasační stížnosti se výslovně dovolává „zrušení nezákonného faktického úkonu“. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že „zrušit“ zásah, faktický úkon, není z povahy věci možné. Ostatně již krajský soud v bodě 16. napadeného usnesení uvedl, že § 87 s. ř. s. neumožňuje „zrušit“ hodnocení při zániku služebního poměru ani uložit žalovanému jakékoliv povinnosti k blíže neurčeným jiným hodnocením stěžovatelky, jak uváděla v petitu své žaloby (shodně též bod 34. žaloby, jakož i kasační stížnost).“ Nejvyšší správní soud závěrem krajskému soudu uložil, aby vyjasnil, čeho se žalobkyně žalobou domáhá a podle výsledku žalobu znovu posoudil. 6. Krajský soud usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 31 A 96/2023-58, žalobkyni vyzval, aby odstranila vady žaloby a přesně vymezila, v čem spočívá tvrzený zásah, a navrhla žalobní petit, který připouští právní úprava a který je určitý a vykonatelný. Žalobkyně v podání ze dne 7. 11. 2024 uvedla, že žalovaný se dopustil jednorázového ukončeného zásahu tím, že vydal hodnocení při zániku služebního poměru bez návrhu žalobkyně. Navrhla, aby soud určil, že vydání tohoto hodnocení bylo nezákonné. Dále žádala soud o poučení, jak má po vydání kladného rozsudku postupovat v rámci správního řádu nebo soudního řádu správního. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že s ohledem na žalobní petit je naprostá většina tvrzení obsažených v žalobě pro předmět sporu irelevantní. Hodnocení bylo vydáno v souladu s právními předpisy a nijak žalobkyni nekrátí na jejích právech – nemůže být proto nezákonným zásahem. Je zcela na žalobkyni, zda hodnocení předá potenciálnímu zaměstnavateli; žalovaný není oprávněn obsah hodnocení sdělovat jiným zaměstnavatelům. Hodnocení je součástí osobního spisu žalobkyně, který je veden v souladu s právními předpisy, a proto do práv žalobkyně přímo nezasáhlo. Hodnocení dále obsahuje pouze objektivní doložitelné skutečnosti, přičemž podkladem pro jeho zpracování byla předchozí služební hodnocení žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. K vyjádření žalovaného podala žalobkyně repliku, v niž odkázala na svou předchozí argumentaci, případně ji zopakovala. Označila též některé další důkazy. IV. Posouzení věci 9. Soud ve věci nařídil jednání, při němž účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně namítla, že Mgr. P. S., který se k jednání dostavil za žalovaného, nemá pověření k jednání od ministra obrany, jak vyžaduje § 3 odst. 6 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. Dále poukázala na úpravu § 37 odst. 7 a § 38 odst. 5 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, které umožňují řadě osob a státních orgánů nahlížet do jejího osobního spisu a seznamovat se s nezákonně vydaným hodnocením. Uvedla též, že je držitelkou osvědčení fyzické osoby pro přístup k utajovaným informacím stupně utajení tajné. V rámci bezpečnostního řízení je Národní bezpečnostní úřad oprávněn nahlížet do jejího osobního spisu či požadovat po žalovaném poskytnutí předmětného hodnocení [§ 138 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti]; žalovaný je též povinen informovat tento úřad o skončen