31 Af 45/2023 – Krajský soud v Brně

31 Af 45/2023- 122 - text  7 31 Af 45/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci žalobce: TERABYTE s.r.o. sídlem Šardice čp. 788, 696 13 zastoupen Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem sídlem Jugoslávská 29, Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.9.2023, č.j. 29368/23/5300-22443-712892, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.9.2023, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti dvaceti dvěma rozhodnutím Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 7.2.2023 (platebním a dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za období 2017 – 2019), kterými byla žalobci doměřena daň (DPH) a stanoveno penále v celkové výši více než 23 mil. Kč. 2. Žalovaný dospěl k závěru, že si žalobce uplatnil nárok na odpočet daně v rozporu s principem zákazu zneužití práva. Žalobce jako provozovatel datového centra pronajímal výkon tohoto centra společnosti DIAMOND PICKAXE PTY LTD (dále jen „společnost Diamond“) se sídlem v Austrálii, která výkon datového centra používala k těžbě kryptoměn. Společnost Diamond však v Austrálii neodváděla GST (ekvivalent DPH) z přijetí služeb od žalobce. To žalobce podle žalovaného musel vědět. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce se domáhá zrušení napadeného i jemu předcházejících rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že zásadu zákazu zneužití práva neporušil. Domnívá se, že správce daně a žalovaný neunesli důkazní břemeno, nesprávně vyhodnotili důkazy a nevypořádali se s procesními námitkami žalobce. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkazuje na správní spis a odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Zevrubně se vypořádává s jednotlivými žalobními body, které nepovažuje za důvodné. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále „s. ř. s.“). Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 6. Úvodem soud předesílá, že se může zabývat pouze takovými námitkami, z nichž je patrné, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce rozhodnutí žalovaného napadá. Řada námitek v žalobě obsažených je však obecného rázu, aniž by bylo konkrétně uvedeno, co přesně žalobce žalovanému vytýká. Takovými námitkami se soud může zabývat toliko v obecné rovině, neboť jinak by přestal být nestranným arbitrem sporu a vykonával by funkci žalobcova advokáta. Soud totiž není oprávněn domýšlet další argumenty či vybírat z reality skutečnosti, které žalobu podporují (k tomu srov. závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). 7. Soud proto vyhodnotil jako žalobní body pouze ty pasáže, z nichž vyplývá zřetelný a blíže zdůvodněný nesouhlas žalobce s konkrétním postupem či závěrem žalovaného. Soud nebude reagovat na každé dílčí tvrzení žalobce, neboť takový postup by vedl k úplnému zamlžování podstaty věci a zaplevelení řízení informacemi, které nejsou pro danou věc stěžejní. 8. Žalobce předně nesouhlasí se závěrem žalovaného o porušení zásady zákazu zneužití práva. 9. Podle § 8 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, se při správě daní nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu. 10. Citované ustanovení zakotvuje v daňovém právu zásadu zákazu zneužití práva. Zjednodušeně řečeno to znamená, že se daňový subjekt nemůže dovolávat práva tehdy, je-li aplikováno podvodně nebo zneužívajícím způsobem. 11. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nemá nárok na odpočet daně, neboť společnost Diamond nepřiznala daň z pronájmu výkonu datového centra (ani se k dani neregistrovala) a tím došlo k získání daňového zvýhodnění. Podle žalovaného o zneužití práva žalobce musel vědět, neboť společnost Diamond žalobci nehradila řádně faktury za pronájem a dlužná částka se vyšplhala na více než 25 mil. Kč, aniž by žalobce činil jakékoli kroky k jejímu vymáhání. Současně nebylo placeno podle uzavřené smlouvy, nýbrž nepravidelně podle toho, kolik peněz získala společnost Diamond za prodej kryptoměny. Žalobce a společnost Diamond byly personálně propojeny, neboť společnost Diamond patří dlouholetému kamarádovi žalobcova jednatele. Žalobce byl jednou z personálně propojených společností, které uskutečňovaly obdobnou činnost (vybudovaly datové centrum a následně jeho výkon pronajímaly společnosti Diamond). Vytěžená kryptoměna se prodávala na burze NAKAMOTOX, kterou provozovala společnost, jejímž jednatelem byl jednatel žalobce. V případě výpadku burzy pak jednatel žalobce prodej kryptoměny přímo zprostředkovával. Současně ale jednatel žalobce správci daně tvrdil, že neví, k jaké ekonomické činnosti společnost Diamond výkon datového centra používala. Žalovaný uzavřel s tím, že žalobce a osoby s ním propojené úmyslně vytvořili strukturu, jejímž hlavním cílem bylo získat daňové zvýhodnění. 12. Soud se žalovaným souhlasí. Popsaná struktura totiž skutečně nemohla mít jiný účel než získání daňového zvýhodnění. Ostatně žalobce ani v žalobě neuvádí žádné rozumné zdůvodnění (ekonomický smysl) této struktury. Toliko závěry žalovaného neguje. Nic na tom nemění, že služba (pronájem výkonu datového centra) byla skutečně poskytnuta. Pokud pak žalobce poukazuje na to, že za pronájem byla hrazena sjednaná cena, nelze s ním souhlasit. Je tomu právě naopak. To, že sjednaná cena hrazena nebyla, je jednou z klíčových okolností, o které se opírá závěr žalovaného o zneužití práva. Výše dlužné částky (více než 25 mil. Kč) a nulová snaha žalobce tuto částku získat, je pak další takovou okolností. Ani tuto svoji pasivitu žalobce nijak neobjasnil. Nelze tedy souhlasit se žalobcem, že jeho jednání mělo ekonomické opodstatnění. 13. Soud se ztotožňuje se žalovaným i v tom, že žalovaným zjištěné skutečnosti (personální propojenost, neplacení nájmu podle smlouvy, neřešení dluhu, prodej kryptoměn prostřednictvím NAKAMOTOX a jednatele žalobce) jsou dostatečné pro závěr, že žalobce musel vědět, že společnost Diamond daň neplatí. Tento závěr tedy nestojí na tom, že by kamarád žalobce (jednatel společnosti Diamond) měl žalobci sdělit, že má v úmyslu neplatit daň. Je postaven na zjištěných skutečnostech, z nichž plyne, že se jednalo o předem domluvený a naplánovaný postup, jak získat daňové zvýhodnění. Zákonnost tohoto závěru není zpochybněna tím, že není prokázán žádným „přímým důkazem“, jak namítá žalobce. Je zcela postačující, vyplývá-li ze souhrnu zjištění učiněných správcem daně. 14. Pokud žalobce namítá, že mu není zřejmé, jaký právní předpis měl obejít, je třeba poukázat na body 27 až 33 napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný touto otázkou zevrubně zabýval. Poukázal na specifika „těžby kryptoměny“ z hlediska DPH a na to, že plátce daně nemá nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, pokud vytěženou kryptoměnu smění za zákonné platidlo, zboží nebo služby. Pokud by tedy kryptoměnu těžil žalobce, neměl by nárok na odpočet daně z pořízeného datového centra a z jeho provozování. Tím že žalobce pronajal výkon datového centra australské společnosti, která DPH (GST) z pronájmu neodvedla, obešel právní úpravu systému DPH jako takového. 15. Odkazoval-li žalovaný na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp.zn. 4 Afs 192/2015 a sp.zn. 9 Afs 10/2015 nijak nepochybil. Byť tyto rozsudky neřeší zcela totožnou situaci, obecné závěry v nich obsažené lze aplikovat. 16. Soud má dále za to, že z dokazování vyplynulo „že minimálně v počátečním období byl osud vytěžené kryptoměny určován jednatelem žalobce“. To potvrdil svědek Tomášek, který v případě výpadku burzy NAKAMOTOX kryptoměnu nakupoval. Uvedl, že vždy jednal s jednatelem žalobce, který mu dokonce zasílal smlouvu od společnosti Diamond. Jednatel žalobce byl zároveň jednatelem společnosti, která provozovala burzu NAKAMOTOX. 17. Žalovaný také správně zohlednil, že jednatel žalobce uváděl částečně nepravdivé a neúplné informace; zjednodušeně řečeno mlžil, pokud šlo o jeho vědomost o těžbě kryptoměny. Žalobcovu polemiku s tímto závěrem žalovaného, která je obsažena v žalobě, považuje soud za účelové slovíčkaření. Soud se ztotožňuje se žalovaným, že jednatel žalobce vědomost o těžbě kryptoměny měl a žalovanému, resp. správci daně tyto skutečnosti sdělit nechtěl a odpovídal proto vyhýbavě, neurčitě a nepravdivě. Soud žádný z dotazů nevnímá jako „úskočný“. Je zcela běžné, že správce daně pokládá i otázky, na které již odpověď