31 Af 53/2023 – Krajský soud v Brně

31 Af 53/2023- 216 - text  8 31 Af 53/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobce: RBP, zdravotní pojišťovna sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava zastoupen Mgr. Radovanem Kubáčem, advokátem sídlem Olivova 2096/4, Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem Kpt. Jaroše 7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 25. 10. 2023, č. j. ÚOHS-41574/2023/163, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 8. 2023, č. j. ÚOHS-30610/2023/510, žalobce shledal vinným ze spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 ZZVZ, neboť podlimitní veřejnou zakázku na poskytnutí právních služeb, jejímž předmětem je plnění vyplývající ze smlouvy uzavřené dne 19. 12. 2018 zadal bez provedení zadávacího řízení nebo jiného možného postupu předvídaného v § 2 odst. 3 citovaného zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele. Za tento přestupek žalovaný uložil žalobci podle § 268 odst. 2 písm. a) ZZVZ pokutu ve výši 10 000 Kč. 2. Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí mj. uvedl že výjimky z povinnosti postupovat v zadávacím řízení je nutné vždy vykládat restriktivně, což platí i o výjimce podle § 29 písm. k) ZZVZ. Výjimky dle § 29 písm. k) bod 1. a 2. ZZVZ jsou navázány na situaci, kdy soudní (nebo jiné) řízení již existuje nebo s vysokou pravděpodobnosti nastane. Jde tedy o spory vyznačující se nějakou specifickou intenzitou, a nikoliv jakékoliv spory založené na odlišném právním názoru protistran. Žalovaný přitom u dvou konkrétních služeb provedených vybraným dodavatelem shledal, že pod danou výjimku nespadají. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, který předseda žalovaného podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 4. Žalobce namítá, že správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav a nesprávně jej právně posoudily. V důsledku toho jsou jejich závěry o neuplatnění výjimky dle § 29 písm. k) bodu 1 ZZVZ v příkrém rozporu se ZZVZ a se zásadou materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Žalobce totiž v průběhu správního řízení předložil celou řadu argumentů a důkazů, které nade vší pochybnost prokazují existenci bezprostřední hrozby sporného řízení, která ho opravňovala využít zmíněné výjimky z povinnosti postupu dle ZZVZ. V průběhu správního řízení se navíc uvedená hrozba soudního sporu zhmotnila, neboť mnohé posuzované případy skončily před soudy v civilním řízení, což žalobce rovněž doložil. 5. Po předložení předmětných důkazů proto mělo být správní řízení zastaveno. Správní orgány ovšem tyto skutečnosti a důkazy ignorovaly a svá rozhodnutí postavily na tom, že je nerozhodné, jestli hrozba sporného řízení opravdu existovala a jak se dále vyvíjela, protože podle jejich názoru neměl žalobce v dané době ještě předpokládat, že k právnímu sporu dojde, přestože k němu následně skutečně došlo. Tímto zcela neakceptovatelným právním názorem správní orgány vlastně tvrdí, že žalobcův odhad situace byl příliš dobrý na to, aby si zasloužil právní ochranu, protože ZZVZ takto kvalitní úsudek zadavatelů nepředpokládá. Takový postup je v rozporu nejen se zásadou materiální pravdy, ale i se zásadou legitimního očekávání, spravedlností a právem na spravedlivý proces. Navíc tím, že namísto okamžitého zastavení správního řízení bylo správní řízení proti žalobci naprosto zbytečně vedeno dále a v jeho závěru byla žalobci uložena bagatelní pokuta, byl postup správního orgánu také v rozporu se zásadou procesní ekonomie. 6. Správní orgány dále zcela nesprávně posoudily zjištěné skutečnosti i tím, že odmítly rozlišovat mezi jednotlivými druhy právních služeb a všechny právní služby napříč právními odvětvími podřadily pod služby pravidelné povahy. Žalovaný nebyl oprávněn posuzované právní služby bez dalšího přičíst k ostatním právním službám nakoupeným žalobcem během 12 měsíců. Posuzované právní služby nakoupené žalobcem za 12 měsíců (posuzované samostatně od ostatních právních služeb nakoupených žalobcem v daném období) s jistotou a s velkým odstupem nepřekročily hranici veřejné zakázky malého rozsahu. 7. Správní orgány se navíc dopustily celé řady procesních pochybení. Žalovaný získával důkazy nad rámec běžného prověřování podnětu a žalobci tak neumožnil dostatečnou procesní obranu. 8. Žalobce proto navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval žalobce po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí. Žalobní námitky odpovídají námitkám rozkladovým a žalobní tvrzení již tedy byla vypořádána v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný se též ve stručnosti k jednotlivým žalobním námitkám vyjadřuje. 10. Žalovaný zdůrazňuje, že pro použití výjimky ze zadávací povinnosti dle § 29 písm. k) ZZVZ je klíčové, aby v době poptávání právních služeb existovala vysoká pravděpodobnost zahájení řízení. Taková pravděpodobnost musí být posuzována ke konkrétnímu okamžiku, a nikoli zpětně podle pozdějšího vývoje událostí. Výklad umožňující dovozovat vysokou pravděpodobnost zahájení řízení zpětně by podle žalovaného vedl k absurdním důsledkům a popíral by smysl zákonné úpravy. 11. Žalobcem předložené důkazy nejsou způsobilé prokázat splnění podmínek pro aplikování výjimky, neboť se vztahují k pozdějším okolnostem a nikoli k době rozhodné pro posouzení naplnění vysoké pravděpodobnosti zahájení řízení. Samotné poskytování právních služeb, byť odborných a kvalifikovaných, ještě nezakládá splnění podmínky existence vysoké pravděpodobnosti řízení. V posuzované věci nebyly právní služby objednány jako reakce na konkrétní hrozbu zahájení řízení. 12. Pokud žalobce poptával fakticky generální právní služby, nemůže být překvapen, že jako služby stejného druhu jsou počítány veškeré právní služby. Je lhostejné, že žalobce byl potrestán pouze za poptání dvou konkrétních právních služeb. Při stanovení předpokládané hodnoty za generální právní služby musel počítat s veškerými právními službami, které nebylo možné podřadit pod některou z výjimek podle zákona. Ke korekci stanovení předpokládané hodnoty v napadeném rozhodnutí potom došlo v rámci procesně přípustného postupu, který respektoval zásadu procesní ekonomie a nezpůsobil újmu žádnému z účastníků. Předseda žalovaného tento postup v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil. 13. Žalovaný tedy se žalobou nesouhlasí a navrhuje ji jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním stanovisku setrval během celého řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 14. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 15. Žaloba není důvodná. 16. Předně je třeba uvést, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případě shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění. Povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že soud je povinen reagovat na každou dílčí námitku a tu obsáhle vyvrátit, jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace. 17. Stěžejní otázkou v posuzované věci je, zda byly splněny zákonné podmínky pro použití výjimky z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení podle § 29 písm. k) ZZVZ, konkrétně tedy, zda existovala vysoká pravděpodobnost zahájení sporného řízení, která by žalobce opravňovala k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. 18. Podle § 29 písm. k) bodu 1. ZZVZ zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o právní služby, které poskytuje advokát v rámci zastupování klienta v soudním, rozhodčím, smírčím nebo správním řízení před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů. 19. Podle § 29 písm. k) bodu 2. ZZVZ není zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o právní služby, které poskytuje advokát při přípravě na řízení uvedená v § 29 písm. k) bodu 1. ZZVZ, nebo pokud okolnosti nasvědčují tomu, že dotčená věc se s vysokou pravděpodobností stane předmětem tam uvedeného řízení. 20. Daná problematika byla správními soudy řešena prozatím pouze v jedné věci. Zdejší soud v rozsudku ze dne 19. 8. 2020, č. j. 62 Af 63/2019 – 88, mj. uvedl, že „v nyní posuzované věci žalobce vyjma obecných tvrzení nedoložil, ž