32 A 10/2024 – Krajský soud v Brně

32 A 10/2024- 29 - text pokračování 13 32 A 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: J., X sídlem X zastoupený advokátkou Mgr. Barborou Sedlákovou sídlem 594 54 Křoví 111 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2024, č. j. JMK/28841/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kuřim ze dne 27. 12. 2023, č. j. MK/83952/23/KÚ (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla registrační značky X v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití daného vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu stanovená zákonem o silničním provozu. Při dohledu nad bezpečnostní provozu na pozemních komunikacích totiž bylo zjištěno, že dne 5. 10. 2022 v 10:14 hodin na pozemní komunikaci v obci Kuřim, ulice Pod Vinohrady, na místě označeném přesnými souřadnicemi, ve směru jízdy k ulici Havlíčkova, blíže neustanovený řidič v úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí 30 km/h jel s motorovým vozidlem provozovaným žalobcem, přičemž mu byla naměřena rychlost jízdy 40 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +- 3km/h mu tedy byla naměřena nejnižší skutečná rychlost jízdy 37 km/h, kdy v daném místě byla nejvyšší dovolená rychlost jízdy omezena dopravní značkou „IZ 8a“ s vyobrazenou dopravní značkou „B 20a“ na 30 km/h; tím nezjištěný řidič porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se tak jednání vykazujícího znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Za tento přestupek byla žalobci jako správní trest uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a dále povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Podání účastníků 2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro jeho nesrozumitelnost a také pro nedostatek důvodů. Skutkový stav věci považuje za nedostatečně zjištěný. Dále tvrdí závažné vady přestupkového řízení spočívající v tom, že prvostupňový správní orgán neučinil nezbytné kroky ke zjištění skutečného řidiče vozidla a nerespektoval jeho primární odpovědnosti; porušil § 125h odst. 2 zákona o silničním provozu a principy dobré správy; zneužil blížící se prekluze přestupku; rozhodl v rozporu s principem retroaktivity ve prospěch pachatele. Soud předesílá, že podrobněji bude argumentace žalobce shrnuta v rámci vypořádání jednotlivých jím vznesených námitek. 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za správné a řádně odůvodněné. Námitky žalobce již vypořádal v odůvodnění jím vydaného rozhodnutí. Žalovaný má za to, že účastník řízení nemůže správnímu orgánu klást požadavky, za jakých podmínek by byl ochoten reagovat na výzvu adresovanou provozovateli vozidla; stejně tak si nemůže sám určovat výši pokuty. Neochota správních orgánů na tyto podmínky žalobce přistoupit nezpůsobuje nezákonnost jejich postupu. Žalobce nevyužil možnosti sdělit totožnost řidiče jeho vozidla, i když o tom byl řádně poučen. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), v zákonné lhůtě. 5. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 6. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. 7. Žaloba není důvodná. III.1 Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 8. Soud se nejprve zabýval žalobcem vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti. Správní rozhodnutí může být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost především tehdy, pokud z něj nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, případně jde o výrok s obsahem rozporuplným či nevykonatelným. Takové vady krajský soud v napadeném rozhodnutí neshledal. 9. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti může být nedostatek důvodů správního rozhodnutí, který nastává, pokud není možno z jeho odůvodnění spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, resp. proč považoval námitky účastníka řízení za liché. Nepřezkoumatelnost může nicméně spočívat i v tom, že argumentace účastníka je odmítnuta jako nesprávná, aniž by bylo v kontextu individuálních okolností zdůvodněno, v čem tato nesprávnost spočívá [k tomu blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 252/2016-48, či ze dne 17. 8. 2023, č. j. 1 Afs 66/202379]. Napadené rozhodnutí dle krajského soudu žádnou ze shora uvedených vad netrpí a je tudíž přezkoumatelné. Lze z něj totiž zjistit, na základě jakých skutečností správní orgán rozhodl, prezentovány jsou i úvahy a důvody, jež žalovaného k jeho závěrům vedly. 10. Žalobce namítá, že žalovaný vůbec nereagoval na jeho námitku týkající se tvrzeného porušení principu primární odpovědnosti řidiče vozidla [bod II.b), odst. 1 žaloby]. Soud konstatuje, že tato velmi obecná (až akademicky formulovaná) odvolací námitka žalobce bezprostředně souvisí s žalobcem vytýkaným nedostatkem aktivity správních orgánů ohledně zjišťování totožnosti řidiče vozidla; právě v absenci těchto úkonů totiž žalobce spatřoval porušení jeho primární odpovědnosti. Na tuto argumentaci žalovaný reagoval v bodě 1/ na str. 4 napadeného rozhodnutí. Není pochybením odvolacího správního orgánu způsobujícím nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, pokud dvě žalobcem samostatně formulované (ovšem obsahově spolu úzce související) námitky vypořádá společně (souhrnně). Žalovaný přitom s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu uvedl, že prvostupňový správní orgán v projednávané věci učinil nezbytné kroky směřující ke zjištění řidiče; rozsáhlejší úkony za účelem určení totožnosti řidiče, při jeho neoznačení provozovatelem vozidla a absenci jiných indicií o jeho osobě, nelze po správních orgánech požadovat. Dále žalovaný uvedl, že zasláním výzvy k zaplacení určené částky provozovateli vozidla prvostupňový správní orgán nijak neznemožnil zjištění pachatele přestupku, neboť sám žalobce jakožto adresát této výzvy mohl správnímu orgánu totožnost řidiče sdělit, což však neučinil. Byť odvolací správní orgán reagoval na výtku žalobce z větší části pouze citací judikatury Nejvyššího správního soudu, ta byla ve vztahu k uplatněné argumentaci přiléhavá a vyvracela žalobcova tvrzení. Posouzení této problematiky žalovaným považuje soud za dostatečné. 11. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce též v nedostatečném vypořádání jeho námitky o porušení § 125h odst. 2 zákona o silničním provozu [bod II.c), odst. 1 žaloby]. Žalovaný tak učinil v bodě 2/ na str. 4 napadeného rozhodnutí. Sice poměrně stručně, ovšem jednoznačně konstatoval, že částka určená ve výzvě provozovateli vozidla byla stanovena v souladu s platnými právními předpisy. Dále připustil, že metodický pokyn Ministerstva dopravy (toliko) doporučuje, aby byla určena ve výši 1/4 až 1/2 sazby pro blokovou pokutu za příslušný přestupek. Žalobce v příslušné odvolací námitce sporoval konkrétní výši určené částky v rámci výzvy provozovateli vozidla. Tuto sumu však nezaplatil (ani nesdělil totožnost řidiče vozidla), pročež proběhlo přestupkové řízení, v rámci něhož mu byla jako správní sankce uložena pokuta. Právě její výše je ve věci podstatná. Soud proto dospěl k závěru, že je dostatečné, pokud se žalovaný ohledně určené částky omezil na konstatování jejího stanovení v zákonném rozmezí. 12. Pokud jde o vypořádání námitky nepřezkoumatelnosti prvostupňového správního rozhodnutí žalovaným, které žalobce považuje samo za nepřezkoumatelné [bod II.e), odst. 1 a 2 žaloby], soud se s tímto názorem žalobce neztotožňuje. Žalovaný se s danou námitkou vypořádal v bodě 3/ na str. 4 až 5 napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí shledal dostatečným. Předeslal, že správní orgány nejsou povinny vyvracet všechny hypotetické pochybnosti a prokazovat negativní skutečnosti; opačný závěr by mohl