5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

32 A 14/2023- 65 - text Pokračování 10 32 A 14/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: M. K. bytem X zastoupený Mgr. Jaromírem Noskem advokátem se sídlem Furchova 373, 588 56 Telč proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27. 3. 2023, č. j. KUJI 34003/2023, sp. zn. ODSH 331/2023 Mat, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Moravské Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 8. 2022, č. j. MUMB/ODSH/20923/2022, sp. zn. ODSH/03993/2021-DS (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 34e odst. 3 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“), porušením Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých přepisů v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, kapitola II, čl. 7 (dále jen „nařízení č. 561/2006“). Přestupek spáchal tím, že nedodržel bezpečnostní přestávky v řízení, neboť dne 7. 9. 2021 v 10:00 hod., na pozemní komunikaci na sil. I/38 na odpočívadle u obce Horky, ve směru jízdy od obce Horky k obci Želetava, byl kontrolován hlídkou Policie ČR jako řidič nákladní soupravy ve složení nákladní automobil tovární značky SCANIA R450, registrační značka X, a přívěs tovární značky KEMPF KOLEBA, registrační značka X, a provedenou kontrolou v systému TAGRA bylo zjištěno, že nedodržel přestávku v řízení: - v době od 11.08.2021 v 10:42 hod. do 11.08.2021 do 18:06 hod. (5 hod. 12 min.) nedodržena bezpečnostní přestávka o 16%, - v době od 12.08.2021 v 04:43 hod. do 12.08.2021 do 14:39 hod. (6 hod. 8 min.) nedodržena bezpečnostní přestávka o 36%, - v době od 13.08.2021 v 05:54 hod. do 13.08.2021 do 15:54 hod. (6 hod. 21 min.) nedodržena bezpečnostní přestávka o 41%, - v době od 14.08.2021 v 05:53 hod. do 14.8.2021 do 14:54 hod. (5 hod. 32 min.) nedodržena bezpečnostní přestávka o 23%. 3. Za spáchání přestupku byla žalobci podle § 34e odst. 4 písm. b) zákona o silniční dopravě s odkazem na ustanovení § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložen správní trest ve formě pokuty ve výši 10 000 Kč. Dále byla žalobci podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, § 79 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Žaloba 4. V žalobě žalobce uvedl následující žalobní body. 5. Žalobce má v prvé řadě za to, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Správní orgán I. stupně odmítl provést navržené důkazy bez řádného odůvodnění, nehodnotil předestřenou právní argumentaci a pominul vyhodnocení parametrů tzv. fakultativní výjimky podle ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 ve vztahu k ustanovení § 2e zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), a k vydaným živnostenským oprávněním, které na věc dopadají. Nevypořádal se ani se souběžným správním řízením zahájeným ve stejné věci s dopravcem. Tímto způsobem nemohl být řádně zjištěn skutkový ani právní stav. 6. Závěry správního orgánu I. stupně přejal i žalovaný, přestože žalobce rozvedl své výhrady a doplnil další dokumenty, které však žalovaný přešel. S ohledem na argumentaci žalobce na místě spáchání přestupku je otázkou, zda vůbec bylo dáno jeho zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. Nebyla naplněna formální ani materiální stránka přestupku, s tím se žalovaný nijak nevypořádal. 7. Žalobce má za to, že byl ve správním řízení zkrácen na svých zákonných právech a napadené rozhodnutí trpí vadou nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti. Proto žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost a vady zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále žalovaný uvedl, že žalobce při silniční kontrole dne 7. 9. 2021 uskutečňoval podle dodacího listu nákladní dopravu pro cizí potřeby. Na základě toho bylo stanoveno kontrolní období 28 dní a kontrolou dat z karty řidiče bylo zjištěno, že žalobce porušil bezpečnostní přestávku podle čl. 7 nařízení č. 561/2006 celkem ve 4 případech – 11. 8. 2021, 12. 8. 2021, 13. 8. 2021 a 14. 8. 2021. Žalobce pak v rámci správního řízení namítal, že se jednalo o přepravu v rámci čl. 13 nařízení č. 561/2006. Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, však stanovuje v § 1a, že při vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku řidič využije režim mimo působnost (OUT), který se zadá do digitálního tachografu před zahájením přepravy. To však žalobce ani v jednom případě neudělal. Správní orgány proto neměly důvod pochybovat, že řidič měl povinnost dodržovat bezpečnostní přestávky podle čl. 7 nařízení č. 561/2006. 9. Při zpochybnění důkazů žalobcem se pak přesouvá důkazní břemeno ze správního orgánu na žalobce. Žalobce pak v průběhu správního řízení nepodložil svá tvrzení žádnými důkazy. Správním orgánům předložil pouze výpis z živnostenského rejstříku M. K. , IČO: X ze kterého ovšem nevyplývá, že by pan K. byl zemědělským podnikatelem, naopak z něj vyplývá, že je podnikatelem v silniční dopravě. Dále bylo předloženo prohlášení pana M. K. , IČO: X, že je zemědělským podnikatelem, toto prohlášení však tuto skutečnost neprokazuje. 10. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení nepodložil žádnými relevantními důkazy, správní orgány neměly pochybnosti o spáchaném přestupku, proto ani nepřistoupily k výslechu kontrolních pracovníků, provozovatele dopravy a dalších osob, protože by to nepřineslo žádné nové skutečnosti. 11. Dále žalovaný uvedl, že k porušení právních předpisů by došlo i v případě, že by žalobce prokázal, že se jednalo o přepravu podle čl. 13 nařízení č. 561/2006. 12. Jednáním žalobce došlo k ohrožení zákonem chráněného zájmu, jelikož jeho jednání vede k hazardování se životem jak jeho samotného, tak ostatních účastníků silničního provozu. Nedodržování bezpečnostních přestávek vede k únavě řidiče a snížené pozornosti. Řidiči řídící vozidla nad 3,5 tuny tvoří v silničním provozu skupinu řidičů, která může mít zásadní vliv na bezpečnost provozu a při případné nehodě mohou způsobit značné škody na životech i majetku. Proto je třeba tyto přestupky trestat pokutami, které přestavují negativní důsledek protiprávního jednání a jejichž výše bude odrážet závažnost a společenskou nebezpečnost spáchaného přestupku. 13. Žalovaný je přesvědčen, že jeho rozhodnutí je věcně správné a zákonné, proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Průběh ústního jednání 14. Krajský soud nařídil ve věci na den 23. 1. 2025 ústní jednání. 15. Jednání se konalo v nepřítomnosti žalobce, který se omluvil. 16. Žalovaný uvedl k námitce, že vůči žalobci byla uplatněna výjimka, odkázal na rozhodnutí Ministerstva dopravy. Podle tohoto rozhodnutí byl za nedodržení bezpečnostní přestávky odpovědný i dopravce. Aby řidič mohl využít dané výjimky, nemohl by vozidlo řídit jako zaměstnanec dopravce a nemohlo by se jednat o přepravu plodin pro úplně jinou společnost (v tomto případě AGROZDEVA s. r. o.). Přepravované plodiny byly výsledkem zemědělské výroby společnosti AGROZDEVA s. r. o., kdežto žalobce byl zaměstnanec jiného subjektu. V. Posouzení věci krajským soudem 17. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 18. Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 19. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 20. Přednostně se zdejší soud zabýval námitkou nepřezkou