Z rozhodnutí: 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Prostějova, Odboru občanských záležitostí – přestupkového oddělení (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 12. 2022, č. j. PVMU 185627/2022 16a, sp. …
32 A 16/2023- 126 - text
pokračování 10 32 A 16/2023
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci
žalobce: L. V.
bytem X
zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem,
advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje,
se sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 4. 2023, č. j. KUOK 42407/2023, sp. zn. KÚOK/2456/2023/ODSH-SD/9148,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Prostějova, Odboru občanských záležitostí – přestupkového oddělení (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 12. 2022, č. j. PVMU 185627/2022 16a, sp. zn. OOZ2 922/2022 Hu (dále též „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a dále přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Přestupků se dopustil dne 6. 1. 2022 v 10:15 hodin, když řídil motorové vozidlo zn. BMW, registrační značky X po silnici III/4487, přestože v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění k řízení uvedeného vozidla. To bylo zjištěno hlídkou Policie ČR, dopravním inspektorátem Prostějov, při kontrole tohoto vozidla na silnici III/4487, u hřbitova v katastru obce Pěnčín, okr. Prostějov. Žalobce měl vyslovený zákaz řízení motorových vozidel od 11. 9. 2021 do 11. 5. 2022. Dále žalobce při kontrole nepředložil policii řidičský průkaz v rozporu s § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu.
3. Za spáchání přestupků byla žalobci podle ustanovení § 35 písm. b) a c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle ustanovení § 125c odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu a v souladu s § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. Současně byla žalobci podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a v souvislosti s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč.
II. Žaloba
4. Žalobce shrnul průběh správního řízení a uvedl, že napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející považuje za nesprávné a nezákonné. Žalovaný svým postupem porušil ustanovení § 2 odst. 1, 3 a 4, § 3 a § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalovaný taktéž porušil právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Správní orgány skutek nesprávně posoudily jako přestupek, přestože jednání žalobce všechny znaky přestupku nenaplňovalo. Žalobce si totiž v době, kdy se skutek stal, nebyl vědom toho, že není držitelem řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel. Žalobci sice bylo známo, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu Louny, odboru dopravy, úseku přestupků v dopravě, ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. MULN/8613/936/2020/OS-PD/KO, č. j. MULNCJ 60856/2021 (dále jen „rozhodnutí Městského úřadu Louny“), uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 8 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí však žalobce podal odvolání, o kterém v době, kdy se odehrál nyní posuzovaný skutek, nebylo nadřízeným správním orgánem rozhodnuto. Žalobce byl proto přesvědčen, že rozhodnutí Městského úřadu Louny nenabylo právní moci a že dne 6. 1. 2022 byl stále držitelem příslušného řidičského oprávnění.
6. V nyní posuzovaném případě tak nebyla naplněna subjektivní stránka přestupku. S touto argumentací se však správní orgány vůbec nevypořádaly. Správní orgán I. stupně ani žalovaný nezohlednili, že žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Louny podal odvolání, které bylo zcela důvodné. Žalovaný pak svůj závěr o tom, že se žalobce dopustil přestupku z nedbalosti, opřel o to, že žalobce vědět měl a mohl, že rozhodnutí Městského úřadu Louny bylo pravomocné, a to s ohledem na platnou právní úpravu doručování. Tyto předpisy týkající se doručování písemností však žalobce jako laik neznal. Nemohl tedy vědět, že mu rozhodnutí Městského úřadu Louny bylo doručeno a nabylo právní moci.
7. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
8. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul průběh řízení před správními orgány.
9. K žalobním námitkám uvedl, že podle § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl příslušným správním úřadem uložen správní trest zákazu činnosti. Rozhodnutí Městského úřadu Louny nabylo právní moci dne 11. 9. 2021, tímto dnem tedy žalobce pozbyl řidičské oprávnění. Pokud tedy žalobce řídil vozidlo dne 6. 1. 2022, měl již platný zákaz činnosti. Žalobce se mylně domníval, že řádně podal odvolání, avšak podané odvolání bylo opožděné a nepřípustné, jak vyplývá z rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje. Bylo tedy možné vyloučit podezření, že se žalobce mohl dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Tento přečin je tzv. úmyslným trestným činem, což znamená, že k jeho spáchání je potřeba úmyslného zavinění. Jednání žalobce však přesto mohlo být posouzeno jako přestupek.
10. Žalobce tedy zřejmě 6. 1. 2022 sice nevěděl, že nesmí řídit motorová vozidla, avšak o tomto vědět měl a mohl. Je odpovědností každé fyzické osoby, jakým způsobem se postará o vyzvedávání doporučených zásilek a jiných písemností. Na tom nic nemění ani fakt, že žalobce v průběhu řízení před Městským úřadem Louny sdělil doručovací adresu – avšak pouze
e-mailem bez zaručeného podpisu. Není-li takové podání v zákonem stanovené lhůtě potvrzeno, nelze jej považovat za řádné. Správní orgány ani nejsou povinny podatele vyzývat k odstranění tohoto nedostatku. Rozhodnutí Městského úřadu Louny tak bylo doručeno fikcí na adresu trvalého pobytu žalobce a nabylo právní moci 11. 9. 2021. Žalobce byl v rozhodnutí řádně poučen, v jaké lhůtě může podat odvolání. Pokud žalobce poté, co se dne 13. 9. 2021 dozvěděl o existenci rozhodnutí Městského úřadu Louny, podal odvolání, měl a mohl vědět, že je podáno opožděně. Pouze s podáním včasného odvolání je spojen odkladný účinek odvolání. Odvolání nadto bylo nepřípustné, neboť jej žalobce zaslal z datové schránky svého zaměstnavatele, právnické osoby P. s.r.o., tedy z datové schránky, která mu nebyla přidělena. Součástí podání bylo blanketní odvolání podepsané žalobcem. Datová zpráva však byla podána jiným subjektem než žalobcem, byl proto vyzván k doplnění podání ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu. Výzvu si žalobce převzal dne 12. 10. 2021, přesto své podání nedoplnil. Doplnil jej dne 4. 2. 2022, tedy až poté, co se stal nyní řešený skutek.
11. Žalobce tedy nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, proto není vyloučeno, že byl při policejní kontrole překvapen, že nemůže řídit motorové vozidlo. Vzhledem k okolnostem a svým poměrům to však vědět měl a mohl. Nedbalostní zavinění není vyloučeno, ačkoliv státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově ve svém stanovisku ze dne 14. 3. 2022 měl výslovně uvést, že žalobce nejednal zaviněně. Státní zástupce totiž posuzoval pouze úmyslné zavinění ve vztahu k tomu, zda se žalobce dopustil trestného činu. Lze tedy uzavřít, že se žalobce dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu z nevědomé nedbalosti podle § 15 odst. 3 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky. K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.
12. U přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu žalovaný konstatoval, že žalobce jako osoba, která absolvovala autoškolu, musel znát pravidla silničního provozu. Musel tedy vědět, že svým jednáním, tedy nepředložením řidičského průkazu, může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí. Lze tedy konstatovat nedbalost vědomou.
13. Žalovaný má tedy na základě výše uvedeného za to, že žalobce se uvedených přestupků dopustil.