32 Ad 19/2024 – Krajský soud v Brně

32 Ad 19/2024- 93 - text pokračování 15 32 Ad 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: N. R., nar. X bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Marcelou Fryštenskou, Ph.D., sídlem Smetanova 47, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2024, č. j. MPSV-2024/142465-917, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. 6. 2024, č. j. MPSV-2024/142465-917, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, JUDr. Marcely Fryštenské, Ph.D., advokátky se sídlem Smetanova 47, 602 00 Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně (dále též „úřad práce“) ze dne 25. 1. 2024, č. j. 27467/2024/BBA (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). 2. Tím úřad práce ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči žalobkyně rozhodl takto: 1/ příspěvek na péči poskytovat ve výši 6 600 Kč měsíčně od září 2023, 2/ příspěvek na péči snížit z 6 600 Kč na 4 400 Kč měsíčně od října 2023. Úřad práce konstatoval, že na základě sociálního šetření provedeného dne 5. 10. 2023 referentkou Bc. T. O. a posudku o stupni závislosti žalobkyně vypracovaného posudkovým lékařem Městské správy sociálního zabezpečení Brno-město (dále též „MSSZ“) MUDr. M. G. dne 11. 12. 2023 pod č. j. LPS/2023/11181-BM_CSSZ, naznal, že žalobkyně z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat celkem 6 základních životních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o sociálních službách“). Úřad práce tudíž žalobkyni podle § 8 odst. 2 téhož zákona považoval za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost. V souladu se stanoveným stupněm závislosti jí pak podle § 11 zákona o sociálních službách stanovil výši měsíčního příspěvku. 3. Proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž brojila vůči tomu, že v posudku chybí uvedení jejích dalších diagnóz. Je přesvědčena, že nezvládá ani úřadem práce neuznané základní životní potřeby, a to orientaci, stravování a výkon fyziologické potřeby. Žalobkyně uvedla, že při hodnocení míry její závislosti nebyla vzata v potaz veškerá kritéria rozhodná pro posuzování ovládání základních životních potřeb. Má za to, že potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při celkem 9 životních potřebách, které nezvládá sama. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul průběh odvolacího řízení. Nechal vyhotovit posudek o stupni závislosti žalobkyně pro účely příspěvku na péči, a to ke dni 12. 9. 2023, kdy žalobkyně dosáhla zletilosti; posudek vypracovala dne 18. 4. 2024 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále též „PK MPSV“) pod č. ev. SZ/2024/771-BR-12 (dále též „posudek PK MPSV“). Komise vyslovila, že souhlasí se závěry posudkového lékaře MSSZ, pouze hodnotí základní životní potřebu komunikace jako zvládnutou a uznává nezvládání životní potřeby orientace. S tímto zhodnocením žalobkyně nesouhlasila a obsáhle se k posudku PK MPSV vyjádřila. Namítala, že nebyl úplně a korektně uveden její diagnostický souhrn, v posudku nebyly zohledněny všechny relevantní lékařské nálezy a její celkový zdravotní stav byl nesprávně posouzen; především brojila proti neuznání nezvládání jednotlivých základních životních potřeb. Na základě těchto námitek žalovaný nechal vypracovat opětovné posouzení závislosti žalobkyně na péči ostatních; doplňující posudek zpracovala PK MPSV dne 30. 5. 2024 pod č. ev. SZ/2024/1351-BR-5 (dále též „doplňující posudek PK MPSV“). Komise v něm uvedla, že v původním posudku sice nebyla citována veškerá vyšetření, nicméně všechna byla řádně prostudována a posudkově zhodnocena. Komise musí vycházet z objektivních nálezů z odborných vyšetření, výklad pečující osoby i lékařů jiných medicínských specializací je činěn bez znalosti podrobných posudkových kritérií. I nadále trvala na tom, že žalobkyně zvládá životní potřeby komunikace, stravování a výkon fyziologické potřeby. Žalovaný následně převzal závěry PK MPSV a konstatoval, že tento posudkový orgán provedl posouzení závislosti žalobkyně a prostudoval lékařské zprávy i výsledky sociálního šetření, přičemž z jeho posudků je zřejmé, z čeho vycházel, jaké skutečnosti hodnotil a jak o nich uvážil. 5. K neuznání základní životní potřeby komunikace žalovaný uvedl, že žalobkyně je schopna bazální srozumitelné komunikace. Bylo prokázáno, že se dokáže vyjadřovat srozumitelně a chápat obsah přijímaných zpráv, byť v jednodušší podobě adekvátně jejímu sníženému intelektu, který je dle posledního psychologického vyšetření na úrovni lehké mentální retardace. Pokud žalobkyně místy nepochopí otázku, je vhodné ji položit jednodušeji s ohledem na její intelekt. Neznamená to ovšem, že není vůbec schopna chápat sdělované informace v rozsahu nezbytném pro své základní potřeby. 6. K neuznání stravování žalovaný uvedl, že objektivním důvodem k neschopnosti zvládat tuto základní životní potřebu by bylo závažné postižení kloubní hybnosti horních končetin, těžké parézy, úplná ztráta úchopu oboustranně, speciální dieta, strava podávána sondou, anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin nebo jejich podstatných částí s nemožností využít protézu k uchopení věcí, ztráta úchopové schopnosti obou rukou, dále praktická a úplná nevidomost obou očí a také těžká duševní porucha spojená se sociální dezintegrací. V případě žalobkyně ovšem její mentální funkce dovolují zvládat výběr základní stravy a stravování rámcově během dne. Její fyzické funkce jí dovolují uchopit alespoň lžíci, naservírovat si stravu a zvládat sebesycení včetně tekutin. Mentální defekt žalobkyně umožňuje nácvik základních stravovacích návyků. 7. K neuznání základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby žalovaný uvedl, že žalobkyně je schopna v rámci domácnosti dojít na WC, je schopna sedu, nemá porušenu funkci rukou k očistě. Při absenci těžkého motorického či mentálního postižení je tudíž schopna případně využít pomůcky při urgenci fyziologické potřeby. Defekt na úrovni lehké mentální retardace jí dovoluje zvládnout základní hygienické návyky, občasné „nehody“ nejsou posudkově významné. Nebyla u ní prokázána plná močová inkontinence nebo inkontinence stolicí, nemá katetr, není stomie, nejsou předepisovány inkontinentní pomůcky. K neschopnosti zvládat tuto potřebu může dále dojít jen při anatomické nebo funkční ztrátě úchopové schopnosti obou rukou (osoba není schopna provést očistu), při anatomické či funkční ztrátě jedné nebo obou dolních končetin a také při těžkém duševním onemocnění spojeném se sociální dezintegrací. II. Podání účastníků II.A) Žaloba 8. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně žalobu, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že žalovaný posuzoval uspokojování jejích životních potřeb pouze v návaznosti na lehkou mentální retardaci; nebylo však zohledněno, že má také pervazivní vývojovou poruchu typu atypický autismus (středně těžká symptomatika) s významnou poruchou chování, mentální retardaci v dolním pásmu blížící se středně těžké mentální retardaci, poruchu pozornosti a aktivity (ADHD), specifické poruchy učení a další. Diagnózy neuvedené žalovaným přitom významně ovlivňují celkový zdravotní stav žalobkyně a jeho dopad na zvládání základních životních potřeb. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že nebyl prokázán její kognitivní deficit, porucha řeči a neschopnost orientace. Rozporuje též, že z lékařské dokumentace nevyplývají její těžké duševní poruchy, neboť autismus je spolu s dalšími diagnózami ve své kombinaci těžkým postižením. V tomto ohledu odkazuje na čl. 5 odst. 10 instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016, č. j. MPSV-2016/167372-740 (dále jen „Instrukce“). Zdůrazňuje, že v jejím případě se jedná o komplexní kombinované zdravotní postižení, které nelze omezit na jednu diagnózu; měl být posuzován její celkový zdravotní stav. Dále poukazuje na konkrétní případy, kdy z lékařských zpráv nebyly PK MPSV citovány všechny relevantní pasáže ohledně jejího zdravotního stavu. 9. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný byl povinen odůvodnit rozpory mezi výsledky sociálního šetření, lékařskými podklady a svými závěry o neuznání zvládání některých základních životních potřeb. Nedostatečně se zabýval jejími námitkami uplatněnými v průběhu řízení, řádně nevypořádal ani všechny jí popisované potíže. Žalobkyně zdůrazňuje, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela pomíjí § 2a