33 A 10/2025 – Krajský soud v Brně

33 A 10/2025- 57 - text pokračování 11 33 A 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: T. T. M. státní příslušnost X bytem X zastoupené: Mgr. Pavlína Zámečníková, advokátka sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 za účasti: D. L. N., nar. X bytem X zastoupeného: Mgr. Pavlína Zámečníková, advokátka sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j. MV-20452-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou žalobkyně u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadla shora vymezené rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j. MV-20452-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a v plném rozsahu potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 17. 12. 2024, č. j. OAM-15353-42/PP-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně (i) ve smyslu § 87e odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu, neboť žalobkyně není rodinným příslušníkem občana EU, a zároveň (ii) žalobkyni podle § 87e odst. 4 ZPC stanovil lhůtu k vycestování z území ČR v délce 35 dnů od právní moci prvostupňového rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná shrnula skutkový stav věci a průběh správního řízení. Následně posoudila důvodnost odvolání. 4. Žalovaná uvedla, že jakýkoliv příbuzenský či rodinný vztah cizince s občanem EU sám o sobě nezpůsobuje, že se na cizince, který se hodlá na území sloučit s občanem EU, automaticky nahlíží jako na rodinného příslušníka občana EU podle § 15a ZPC. Žalovaná se ztotožnila se závěrem správního orgánu I. stupně, že vazba žalobkyně vůči jejímu synovi je vazbou rodinného vztahu, která neprokazuje splnění podmínek ve smyslu § 15a ZPC. 5. Obecně platí, že správní orgán rozhoduje vždy dle skutkového a právního stavu aktuálního v době vydání rozhodnutí, pročež žalobkyni není možné považovat za rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) ZPC, neboť její syn již dovršil 21 let. Současně žalobkyně nesplňuje ani podmínky vymezené v § 15a odst. 1 písm. a), c) či d) ZPC a s ohledem na charakter podané žádosti, jíž žalobkyně žádá o sloučení se svým synem, nepřipadá v úvahu ani naplnění podmínek podle § 15a odst. 3 ZPC. 6. Žalovaná v rámci rozhodování posoudila přiměřenost dopadů rozhodnutí do života žalobkyně, přičemž neshledala, že by vydáním rozhodnutí bylo nepřiměřeným způsobem zasaženo do soukromého či rodinného života žalobkyně či jejího syna. Žalobkyně neuvedla žádné zdravotní komplikace, ke kterým by musel prvostupňový orgán přihlédnout. Z výslechů vyplynulo, že syn žalobkyně je drogově závislý, přičemž s žalobkyní nebydlí, jak bylo prokázáno i opakovanými pobytovými kontrolami. Syn žalobkyni navštěvuje nepravidelně pouze jednou týdně. Žalovaná si je vědoma, že je žalobkyně v tíživé životní situaci, neboť se snaží podporovat svého syna v boji s drogovou závislostí, nicméně její syn je již dospělý a má možnost se v ČR léčit. 7. V dané věci si žalobkyně požádala o vydání nevhodného pobytového oprávnění, jehož zákonné podmínky nesplňovala. Poněvadž žalobkyně není rodinným příslušníkem občana EU dle § 15a ZPC, žalovaná odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. III. Žaloba 8. Žalobkyně považuje napadené i prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Namítala, že správní orgány opomenuly jejího syna jako účastníka řízení, ačkoli svými rozhodnutími zjevně zasáhly též do jeho soukromého a rodinného života. Postavení syna žalobkyně jakožto účastníka řízení podle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), je nepochybné a potvrzené konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu. 9. Zároveň žalobkyně namítala, že oba správní orgány nesprávně a nedostatečně posoudily otázku přiměřenosti dopadů svých rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života, resp. života jejího syna. Posouzení správních orgánů je neobjektivní, neboť syn žalobkyně je závislý na pervitinu a marihuaně a kvůli své závislosti je i nezaměstnaný. Žalobkyně pak o něj pečuje tak, že mu kupuje jídlo, vaří mu, nakupuje oblečení a zajišťuje jej rovněž po stránce finanční. Zároveň se mu snaží pomoci a podpořit ho, aby se začal znovu léčit. Pokud by žádosti žalobkyně nebylo vyhověno, byla by nucena z území ČR vycestovat a zanechat zde svého syna samotného, přičemž hrozí, že by skončil na ulici a definitivně propadl závislosti, což by mohlo mít fatální následky. 10. Současně žalobkyně uvedla, že žije již od roku 2006 v ČR, kde má veškeré kulturní a sociální vazby. Ve Vietnamu žalobkyně nemá žádné příbuzné a je nereálné, aby se syn, který je českým státním občanem, vrátil do země původu společně s ní. Správní orgány nebraly ohled na lidské důsledky svých rozhodnutí a hodnotily jen okolnosti, které povahu zásahu do soukromého a rodinného života oslabují. Navíc dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním v otázce společného bydlení žalobkyně se synem a nezohlednily, že žalobkyně aktuálně nemá žádnou možnost podat v zemi původu žádost o nové oprávnění k pobytu v ČR. 11. S ohledem na uvedené důvody žalobkyně zdejšímu soudu navrhla, aby obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k novému projednání. Současně požádala nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalované a osoby zúčastněné na řízení 12. V rámci vyjádření ze dne 24. 4. 2025 žalovaná především zdůraznila, že dle § 168 odst. 6 ZPC v aktuálním znění je v řízení o žádosti v režimu ZPC účastníkem řízení pouze žadatel. Správní orgán I. stupně proto nepochybil, pokud nepostupoval v souladu s ustanovením § 27 odst. 2 s. ř., a tedy nepřibral syna žalobkyně jako účastníka řízení. 13. Žalovaná ve svém rozhodnutí (stejně jako prvostupňový orgán) posoudila přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, přičemž zohlednila i její pobytovou historii v ČR. Též připomněla, že syn žalobkyně získal státní občanství ČR v roce 2021 a je stále také i státním občanem Vietnamské socialistické republiky, kam mu nic nebrání vycestovat. Syn je dospělý jedinec, který je za své činy plně odpovědný. Pokud se rozhodl k užívání návykových látek, není to důvod, pro nějž by musela jeho matka setrvávat na území. Žalovaná setrvala na svém rozhodnutí a krajskému soudu navrhla zamítnutí žaloby. 14. Osoba zúčastněná na řízení (syn žalobkyně) se k věci vyjádřil přípisem ze dne 9. 5. 2025, kde popsal svou závislost na drogách a současnou životní situaci. Potvrdil, že je na své matce po více stránkách závislý a jeho matka o něho pečuje. Jelikož v ČR syn žalobkyně žije již od útlého věku, neovládá dobře vietnamský jazyk a je tudíž nereálné, aby svou matku do Vietnamu následoval. Společně s matkou mají veškeré rodinné, kulturní a sociální zázemí vytvořené výhradně v ČR, kde jeho matka provozuje obchod s potravinami. Syn žalobkyně se plně ztotožnil s námitkami uplatněnými v žalobě. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 15. Ze správního spisu zdejší soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 10. 2023 podala u správního orgánu I. stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Ke své žádosti žalobkyně přiložila kromě kopie vlastního cestovního pasu příslušníka Vietnamské socialistické republiky č. X především duplikát rodného listu svého syna ze dne 17. 2. 2006, doklad o nabytí českého státního občanství synem ze dne 30. 6. 2021 či rovněž kopii jeho (českého) cestovního pasu č. X a občanského průkazu č. X. 16. Za účelem ověření skutečností tvrzených žalobkyní provedla PČR na žádost správního orgánu I. stupně v místě tvrzeného pobytu žalobkyně a jejího syna (X) a následně též na adrese X celkem čtyři pobytové kontroly, při kterých většinou žalobkyni ani jejího syna nezastihla. V průběhu správního řízení správní orgán I. stupně vyslechl k věci žalobkyni i jejího syna, přičemž následně vyzval žalobkyni k seznámení a vyjádření s podklady rozhodnutí, čehož žalobkyně využila. Posléze bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti němuž podala žalobkyně tzv. blanketní odvolání, které ani na výzvu nedoplnila. O odvolání žalovaná rozhodla napadeným rozhodnutím, jež je předmětem přezkumu krajským soudem v této věci. VI. Posouzení věci krajským soudem 17. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení,