33 A 17/2025 – Krajský soud v Brně

33 A 17/2025- 24 - text pokračování 33 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: A. A. st. přísl. X pobytem X proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje odbor cizinecké policie sídlem Pod Zámkem 922, Valtice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2025, č.j. KRPB-19088-65/ČJ-2025-060027-SVZ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 4. 6. 2025 žalobce brojil proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2025, č. j. KRPB-19088-65/ČJ-2025-060027-SVZ (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná rozhodla zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění na dobu 60 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 ve spojení s § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „ZPC“). II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla následující. V první řadě žalovaná odkázala na ustanovení § 124 odst. 1, § 125 odst. 1 a § 124 odst. 3 ZPC. Shrnula rozhodné skutečnosti pro zajištění žalobce. 3. Z podkladů pro rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl ztotožněn dne 25. 1. 2025, kdy na služebně Obvodního oddělení Policie Brno-střed se prokázal belgickým občanským průkazem. Na základě lustrací v CIS, AFIS a EURODAC policie zjistila, že žalobce nemá oprávnění k pobytu. Téhož dne byl zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, přičemž uvedl, že je státním příslušníkem Tuniska, nikoliv belgický státní příslušník. Se žalobcem bylo zahájeno řízení o uložení správního vyhoštění a byl vyslechnut. Uvedl, že je svobodný a bezdětný, bez zdravotních komplikací. Z Tuniska odcestoval dne 18. 7. 2022 do Francie. Měl cestovní pas s polským vízem. Ve Francii nelegálně pracoval. Dne 2. 1. 2025 přicestoval do ČR. Pobýval tu krátce u známých v Trutnově a v Brně. Následně byl svědkem rvačky v hudebním klubu Metro, a proto ho policie zadržela. 4. Žalovaná shrnula genezi zajištění žalobce, který byl nejprve zajištěn na základě rozhodnutí ze dne 26. 1. 2025 na 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, nicméně poté si žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, a proto byl zajištěn rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 28. 1. 2025 ve smyslu ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany si žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, kde bylo rozhodnuto usnesením ze dne 16. 5. 2025, sp. zn. 62 Az 9/2025 o nepřiznání odkladného účinku žalobě. Po tuto dobu nebyly činěny žádné úkony směřující k ověření totožnosti žalobce. Jelikož již žalobce není žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, přistoupila žalovaná k novému zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. 5. Žalovaná shrnula příběh žalobce a konstatovala, že žalobce svým jednáním prokazatelně splnil podmínku ve smyslu ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) ZPC, neboť v jeho případě existuje vážné nebezpečí zmaření výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce pobýval nelegálně ve Francii a následně bez cestovního dokladu překročil hranice ČR, což zjevně svědčí o tom, že nebude dodržovat své povinnosti ani do budoucna. Navíc ani neví, kde v ČR bydlí, jelikož často mění adresu svého pobytu. Z předešlého jednání žalobce je zřejmé, že existuje nebezpečí, že zmaří výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a nevycestuje v době stanovené rozhodnutím o správním vyhoštění. 6. Žalovaná shledala, že v jeho případě nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování (§ 123b ZPC), přičemž tuto úvahu podrobně popsala. Uvedla, že žalobce nemá žádnou platnou adresu pobytu na území ČR, neboť se zdržuje na území nelegálně. Žalobce nemá dostatek finančních prostředků a také není schopen si je opatřit. V ČR nežije žádný jeho příbuzný či jiná osoba, která by jej ubytovala, případně za něho složila finanční záruku. Těmito skutečnostmi jsou vyloučeny alternativy zajištění uvedené v ustanovení § 123b odst. 1 písm. a), b), c) a d) ZPC. 7. Žalovaná dále uvedla, že za dobu několika týdnů, co pobývá v ČR, si nemohl vytvořit dostatečně intenzivní vazby. Žádné nebezpečí v zemi původu mu nehrozí. Nejsou zřejmé žádné okolnosti, pro něž by se napadené rozhodnutí stalo závažným zásahem do soukromého a rodinného života. 8. Žalovaná se dále zabývala potencialitou a reálností uskutečnění cíle zajištění, tedy správního vyhoštění. Uvedla, že ve stanovené době zajištění existuje předpoklad navrácení žalobce do Tuniska. Nebyly zjištěny skutečnosti, které by tomu měly bránit. Stanovená lhůta 60 dnů odpovídá času potřebnému k zajištění náležitostí pro realizaci vyhoštění. Vzhledem k tomu, že žalobce nedisponuje platným cestovním dokladem, bude třeba ověřit jeho totožnost a zajistit náhradní cestovní doklad cestou Velvyslanectví Tuniské republiky. Poté je třeba doručit tyto listiny příslušnému orgánu v Tunisku cestou diplomatické pošty. Doba potřebná k realizaci tohoto procesu je cca 10 týdnů s přihlédnutím k pravdivosti informací poskytnutých cizincem. K zabezpečení přepravních dokladů, kam spadá i souhlas letecké společnosti a zajištění eskorty, je třeba min. 3 týdnů. Poté je zapotřebí vyjednat s Tuniskem vstupní formality pro zpětné přijetí a eskortující policisty. Na to je zapotřebí v případě tuniských orgánů alespoň 4 týdnů. III. Žaloba 9. V žalobě ze dne 4. 6. 2025 uvedl žalobce následující žalobní body. Předně namítl, že zajištění je nezákonné, a to z následujících důvodů. 10. Protiprávní jednání žalobce nedosahovalo takové intenzity, která by odůvodňovala nezbytnost jeho zajištění. Žalovaná neposoudila dostatečně možnosti využití tzv. zvláštních opatření podle § 123b ZPC. Tvrzení žalované, že existuje nebezpečí zmaření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění ze strany žalobce, je nedostatečné. Odkázal přitom na názor rozšířeného senátu NSS v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č.j. 5 Azs 20/2016 – 38. Tento názor lze podle žalobce užít per analogiam na zajištění dle § 124 odst. 1 písm. b) ZPC. 11. Podle žalobce měla žalovaná zejm. představit konkrétní skutkové okolnosti případu žalobce a výslovně a logicky vysvětlit, ze kterých skutečností vyplývá obava, že se cizinec bude chovat do budoucna protiprávně. Žalovaná argumentovala pouze neoprávněným pobytem na území členských států, přičemž žalobce se tam nedopustil žádné trestné činnosti. Pouze na základě neoprávněného pobytu však nelze vyloučit uložení zvláštních opatření (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5 Azs 294/2016-18). 12. Žalobce má za to, že žalovaná rozhodla svévolně a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Žalobce nemůže mít někde nahlášený pobyt, protože nemá v ČR pobytové oprávnění. I kdyby soud shledal napadené rozhodnutí jako bezvadné, žalobce napadá i délku doby zajištění (60 dnů). Doba zajištění musí být přiměřená sledovanému cíli. V napadeném rozhodnutí absentují dostatečně odůvodněné a podložené úvahy vedoucí k závěru, že žalobce naplňuje důvody pro zajištění. 13. Podle žalobce žalovaná svým rozhodnutím porušila základní zásady činnosti správních orgánů, ale také čl. 8 Listiny a čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech. Proto žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a ukončení zajištění. 14. Zároveň požádal žalobce i o přiznání odkladného účinku, neboť napadené rozhodnutí způsobuje žalobci nepoměrně větší újmu. IV. Vyjádření k žalobě 15. Ve svém vyjádření k žalobě stručně žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle jejího názoru je její posouzení situace žalobce dostatečně konkrétní a odůvodněné, a nikterak paušalizované, jak tvrdí žalobce. 16. K namítanému nevyužití tzv. zvláštních opatření žalovaná uvedla, že není pravdou, že by musela policie nejdříve přistoupit k uložení zvláštního opatření, a teprve v případě neúspěchu cizince zajistit. Je na žalované, aby objektivně vyhodnotila situaci cizince, zda uložené opatření splní svůj účel. Tomu odpovídá dikce ustanovení § 123b odst. 3 ZPC, podle něhož je třeba zkoumat, zda uložením zvláštního opatření nebude ohrožen výkon správního vyhoštění. Zvláštní opatření musí být upřednostněno před zajištěním cizince pouze tehdy, lze-li předpokládat, že cizinec bude schopen splnit povinnosti ze zvláštního opatření a ohrožen výkon správního vyhoštění. 17. Není-li tomu tak, pak nelze přistoupit k uložení zvláštního opatření za účelem vycestování cizince (viz k tomu rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2018, č. j. 2 Azs 315/2018-25). Z uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V. Posouzení věci krajským soudem 18. Krajský soud předně konstatuje, že ačkoliv žalobce v žalobě navrhl přiznání odkladného účinku s tím, že mu na