33 A 5/2025 – Krajský soud v Brně

ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2025:33.A.5.2025.30
Datum: 2025-08-26
Z rozhodnutí: v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2024, č. j. JMK 172069/2024, sp. zn. S-JMK 167036/2024/OD/Kš,…
33 A 5/2025- 30 - text  8 33 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: Mgr. L. V. bytem X doručovací X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2024, č. j. JMK 172069/2024, sp. zn. S-JMK 167036/2024/OD/Kš, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce shora vymezené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru přestupků v dopravě (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „prvostupňový orgán“), ze dne 23. 10. 2024, č. j. OPD-52274/24-29, sp. zn. OPD-52274/24-KRM/V (dále jen „rozhodnutí o přestupku“ či též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla tov. zn. Ford Galaxy, RZ: X, v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Dle zjištěného skutkového stavu byl dne 9. 3. 2024 v 21:32 hod. v Brně na pozemní komunikaci ulice Bašty 413/2, úsek SI_LPR_09, automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy zaznamenán neoprávněný vjezd uvedeného vozidla. Blíže nezjištěný řidič vozidla tak porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, jelikož nerespektoval povinnost vyplývající ze zákazové dopravní značky „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ (č. B 11) společně s dodatkovou tabulkou „Mimo vozidla s povolením OD MMB“ (č. E 13), jelikož do oblasti v působnosti uvedené zákazové dopravní značky bez povolení vjel, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. 3. Za uvedený přestupek uložil prvostupňový orgán žalobci v souladu s § 125f odst. 4 ve spojení s 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, ve vazbě na § 35 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), pokutu ve výši 2 000 Kč. Zároveň byla žalobci uložena rovněž povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální částce 2 500 Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul obsah správního spisu a průběh řízení o přestupku. Poté přezkoumal zákonnost a správnost prvostupňového rozhodnutí a vyjádřil se k odvolacím námitkám. 5. K námitce týkající se naplnění předpokladů krajní nouze žalovaný konstatoval, že pro vedení řízení o přestupku je rozhodné jen to, jestli posuzované jednání naplňuje znaky přestupku řidiče. Není nezbytné zkoumat všechny znaky skutkové podstaty přestupku včetně zavinění. Opačný výklad by zjevně odporoval smyslu právní úpravy odpovědnosti provozovatele vozidla, neboť otázka zavinění je hlavním odlišovacím znakem mezi přestupkem provozovatele a přestupkem řidiče. Argumentace žalobce krajní nouzí tedy mohla být relevantní v rámci řízení o přestupku řidiče vozidla, který je vystavěn na subjektivní odpovědnosti. Žalobce ovšem totožnost řidiče vozidla neuvedl, pročež subsidiárně došlo aplikaci (objektivní) odpovědnosti provozovatele vozidla. 6. Žalovaný současně odmítl i úvahy žalobce stran mimořádného snížení výměry pokuty, přičemž uvedl, že prvostupňový orgán nepochybil, pokud pro tento postup žádné důvody neshledal. Žalovaný zdůraznil, že mimořádné snížení pokuty představuje jen procesní institut. Není proto povinností prvostupňového orgánu v odůvodnění podrobně rozvádět, proč v konkrétním případě důvody pro mimořádné snížení výše pokuty neshledal. Tento závěr plyne rovněž z judikatury správních soudů. 7. Po shrnutí zákonné úpravy přestupku provozovatele vozidla žalovaný uzavřel, že v posuzované věci byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí o přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, přičemž správní orgán I. stupně spolehlivě prokázal, že se tohoto přestupku dopustil právě žalobce. Za této situace by pak i jakékoli žalobcem navrhované další dokazování (výslech spolujezdkyně) bylo zjevně nadbytečné. 8. Pro shora uvedené důvody žalovaný odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a prvostupňové rozhodnutí jako zákonné a správné potvrdil. III. Žaloba 9. Žalobce považuje napadené i prvostupňové rozhodnutí za nezákonné a nesprávné. Napadené rozhodnutí je navíc též nepřezkoumatelné. 10. Žalobce namítal, že správní orgány nedostatečně vypořádaly námitku krajní nouze, neboť jen odkázaly na povahu objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. K tomu žalobce zdůraznil, že krajní nouze jako okolnost vylučující protiprávnost vylučuje protiprávnost činu vždy bez ohledu na to, jestli na věc dopadá objektivní či subjektivní právní odpovědnost. Podstatou krajní nouze je chránit důležitější právní statek za cenu porušení právního statku méně důležitého. Je přitom zjevné, že zdraví je důležitějším statkem než dodržení zákazové dopravní značky. 11. I kdyby se pak krajní nouze vztahovala jen k subjektivní odpovědnosti řidiče, bylo třeba, aby se správní orgány jednáním řidiče v krajní nouzi zabývaly i v řízení o přestupku provozovatele vozidla a z tohoto důvodu následně přistoupily k mimořádnému snížení výměru pokuty provozovateli vozidla. Správní orgány však žádné důvody vedoucí k mimořádnému snížení pokuty neshledaly a ani se je nepokusily hledat. 12. Pro tyto důvody žalobce navrhl, aby krajský soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného 13. V rámci vyjádření ze dne 28. 3. 2025 žalovaný uvedl, že s žalobními námitkami se již vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, jež nadále považuje za správné a odůvodněné. Je toho názoru, že napadené rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a k jeho vydání byly nashromážděny dostatečné podklady. Jelikož žalobce nebyl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, žalovaný krajskému soudu navrhl zamítnutí žaloby. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 14. Ve správním spisu se nachází především oznámení podezření ze spáchání přestupku Městskou policií Brno ze dne 14. 3. 2024 doplněné šesti snímky z kamerového systému z místa přestupku, ze kterého vyplývá, že dne 9. 3. 2024 ve 21:32 hod. v Brně na pozemní komunikaci ulice Bašty 413/2, úsek: SI_LPR_09, porušil neznámý řidič s osobním motorovým vozidlem tov. zn. Ford, RZ: X, pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť nerespektoval zákazovou dopravní značku č. B 11 „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“. Ve správním spise se dále nachází evidenční karta vozidla žalobce, situační nákres kamerového dohledu historického centra města Brna či výstupy ze Systému organizace a bezpečnosti dopravy (SOBD) spolu s dalšími snímky z Pasportního informačního systému. 15. Výzvou podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu vyzval správní orgán I. stupně žalobce k úhradě určené částky či sdělení totožnosti řidiče. Poněvadž žalobce na tuto výzvu nereagoval, prvostupňový orgán věc přestupku neznámého řidiče usnesením odložil a příkazem ze dne 8. 8. 2024 zahájil s žalobcem řízení o přestupku provozovatele vozidla. Po podání odporu oznámil správní orgán I. stupně žalobci pokračování v přestupkovém řízení a vyzval jej k seznámení se a vyjádření k podkladům rozhodnutí, čehož žalobce využil a k věci se vyjádřil přípisem ze dne 21. 10. 2024. Následně bylo vydáno rozhodnutí o přestupku, proti kterému se žalobce odvolal. O odvolání žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím, které je v této věci předmětem řízení před krajským soudem. VI. Posouzení věci krajským soudem 16. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejm. § 65, § 68, § 70 s. ř. s.). 17. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu krajský soud vycházel ze správního spisu předloženého žalovaným. 18. Krajský soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání,

Citovaná ustanovení

§ 51 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 65 (150/2002 Sb.)§ 70 (150/2002 Sb.)§ 72 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 35 (250/2016 Sb.)§ 125f (361/2000 Sb.)